slavnost Nejsvětější Trojice C 2025

1. ČTENÍ Př 8,22-31

Čtení z knihy Přísloví.

Toto praví Boží Moudrost:
    "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."



Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5,1-5

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.



EVANGELIUM Jan 16,12-15

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům:

    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

_______________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Určitě to znáte: ve škole dostanete špatnou známku, nebo prohrajete s vaším týmem florbalový turnaj, nebo ještě něco jiného.  A jdete domů smutní, říkáte si, že všechno je špatně, že nic nemá cenu; ani snažit se to příště zlepšit, protože to stejně zas špatně dopadne, a tak dál…však to znáte. Ale maminka, když vás vidí takhle smutné, vás obejme a řekne vám, že vás má ráda, a že jí ta špatná známka nevadí. A vám je, jako byste se znova narodili, zase máte radost ze života a naději do budoucna.

Něco podobného má na mysli svatý Pavel v dnešním druhém čtení, když říká tato slova: Naděje neklame, protože Boží láska je nám vylitá do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

 

Milí bratři a sestry,

I když si dnes připomínáme nezměrné tajemství Nejsvětější Trojice, v promluvě se zaměřím na něco trochu jiného: na výpověď dnešního druhého čtení z listu Římanům. Je to mimo jiné slovo o křesťanské naději. Jak víte, k tomuto tématu se poslední dobou často vracím – protože myslím, že je to třeba. Podle rozhovorů s lidmi, i ze zpráv, které přicházejí ze světa, mi přijde, že naděje je velmi vzácné zboží; že nic z toho, co se děje, v nás nějak růžové vyhlídky do budoucna nevyvolává. Přirozeně lidsky máme obavy o to, co bude; jak skončí mnohé ve světě probíhající válečné konflikty, kam bude naše země směřovat po podzimních volbách, jaká bude budoucnost církve v naší zemi i v celé Evropě. Navíc téměř každý z nás řeší i ve svém osobním životě nějaké slepé uličky; skutečnosti, které vypadají zcela neřešitelně - a to v nás také naději nijak zvlášť neposiluje.

Jenomže bez naděje v budoucnost nelze dobře žít přítomnost. Když ztrácíme naději, vzniká negativní zpětná vazba – jsme demotivovaní, částečně nebo úplně rezignujeme i na to, co je zde a nyní; a tím si samozřejmě zakládáme na ještě hlubší problémy v budoucnu - a začarovaný kruh se uzavírá.

Svatý Pavel v oněch několika řádcích z listu Římanům, jež jsme slyšeli ve druhém čtení, shrnuje podstatu naděje jako křesťanské kardinální ctnosti. Je to naděje, která nepochází z toho, co kolem sebe vidíme a slyšíme a jak o tom na lidské rovině přemýšlíme. Křesťanská naděje pochází výlučně z víry v Krista, Ukřižovaného a Vzkříšeného. A - na rozdíl od oné pouze lidské - se paradoxně tváří v tvář těžkostem života a problémům světa neoslabuje, ale roste. Chlubíme se i souženími, říká svatý Pavel; víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost plodí naději. Skrze tajemství kříže získávají i negativní události smysl; to, co v nás lidsky vzbuzuje beznaděj, mění ve světle víry význam a stává se to zdrojem naděje, neboť vše je přijato do Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání.

Poslední věta dnešního druhého čtení je pak mimo jiné i o tom, jak v sobě tuto křesťanskou naději udržovat živou, jak se starat o to, aby ji v našem srdci nepřebila pouze lidská beznaděj nebo rezignace. Naděje neklame, říká opět Pavel,  protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Boží láska je nám vylita do srdce; my však musíme žít tak, abychom ji zakoušeli; musíme žít v postoji modlitby a bdělosti srdce. Musíme dovolit Duchu svatému, aby v nás tuto nadpřirozenou naději uchovával živou.