12. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Zach 12,10-11

Čtení z knihy proroka Zachariáše.

Toto praví Hospodin:
    "Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o slitováni. Budou hledět na toho, kterého probodli, budou nad ním naříkat, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem.
    V onen den bude v Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v Hadad-Rimmonu na megiddské pláni."



Žl 63 (62),2.3-4.5-6.8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.



2. ČTENÍ Gal 3,26-29

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Vy všichni jste Boží děti skrze víru v Krista Ježíše, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.
    A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.



EVANGELIUM Lk 9,18-24

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Když se Ježíš o samotě modlil a byli s ním jeho učedníci, otázal se jich: "Za koho mě lidé pokládají?"
    Odpověděli: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a jiní myslí, že vstal jeden z dávných proroků."
    Zeptal se jich: "A za koho mě pokládáte vy?" Petr odpověděl: "Za Božího Mesiáše!" On jim však důrazně přikázal, aby to nikomu neříkali, a dodal, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, že bude zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit a třetího dne že bude vzkříšen.
    Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti: 

Milé děti,

Dnešní scénka z biblických postaviček se týká druhého čtení. Vidíme tam děti, mladé i staré lidi; vidíme tam bohatě i chudě oblečené, muže i ženy; a kdyby ty postavičky měly obličeje, viděli bychom třeba, že někteří jsou smutní a někteří veselí, nebo bychom například viděli, že někteří jsou z Evropy, někteří z Asie a někteří z Afriky. A tak bych mohl dlouho pokračovat.

Ale nad vší tou rozdílností je Pán Ježíš. Svatý Pavel v listě Galaťanům nám připomíná, že jsme sice rozdílní, ale důležitější je to, co nás spojuje. V Pánu Ježíši Kristu jsme všichni Božími dětmi - a to je mnohem víc, než všechno, čím se lišíme.

 

Milí bratři a sestry,

s posledními Ježíšovými slovy z dnešního úryvku evangelia máme potíž. Zaprvé žijeme v naší části světa ve společenské atmosféře, v níž všechno těžké a bolestné, co se v našem životě vyskytne, máme tendenci považovat za zbytečný balast; za zcela negativní a bezesmyslnou skutečnost, které se přece časem a pokrokem vědy a společenského uspořádání nějak musíme zbavit a v budoucnu si vybudovat ráj na zemi. (Koneckonců, takovouto vizi světa zcela zbaveného utrpení - ovšem za vysokou cenu faktické nesvobody - načrtl už před devadesáti lety britský spisovatel Aldous Huxley ve svém slavném románu Brave New World, česky vydaném pod názvem Konec civilizace). Vytváříme si své komfortní zóny, žárlivě si střežíme, aby nám je nikdo nenarušoval; a ani nám samým se z nich příliš nechce vystupovat, ačkoli víme, že je to někdy prostě nezbytné.

Je tu ovšem i problém jaksi z druhé strany. Ježíšova slova o nesení kříže každý den je možné v křesťanském prostředí velmi snadno zneužít - a nesčetněkrát se to skutečně stalo. Zkratkovitě pochopený Ježíšův výrok o sebezapření může vést k tomu, že se křesťanům ukládá za každou cenu - i tehdy, kdy je něčí kříž už příliš těžký a neúnosný. Může to být manželství s násilníkem a opilcem; nebo nezpracovaná a neuzdravená traumata z minulosti, mnohokrát způsobená právě v církevním prostředí; a vůbec všechno to, co člověk už prostě nést nezvládá. Takový kříž člověka již nepřibližuje k Pánu, ale sráží jej na zem a znemožňuje mu žít život důstojný toho jména.

Pán určitě nechce říci, abychom si nakládali neúnosná životní břemena, nebo abychom nehledali cesty k jejich ulehčení. Možná nám jen připomíná, že Brave New World vytvořený lidskýma rukama prostě nebude, ani teď, ani v budoucnu. Nějaký kříž bude na vezdejší pouti našimi životy vždycky tak či onak přítomný. A kdybychom náhodou chtěli přece jen žít výhradně uvnitř své vlastní komfortní zóny, kdybychom se každému, i sebemenšímu životnímu kříži vyhýbali, vlastně bychom nežili plný a plodný život, život v pravém slova smyslu. Ale zejména bychom takto museli být tragicky osamělí, bez autentických vztahů lásky. Kříž, který bychom takto odmítli v zájmu uchování své komfortní zóny, by se nám brzy vrátil jako kříž mnohem těžší, kříž faktické osamělosti.

Vrátíme-li se ještě jednou k oněm Ježíšovým slovům ze závěru dnešního úryvku, pak je důležité ono Kdo chce jít za mnou. Na počátku není imperativ, ale pozvání svobodně následovat Ježíše. A je také dobré si připomenout v téhle souvislosti jiný Ježíšův výrok, který ten dnešní dovysvětluje, z jedenácté kapitoly svatého Matouše: Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Vedle onoho Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž je zde také Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi. Následovat Ježíše znamená také spočinutí u Něj. Znamená, že všechny naše nevyhnutelné kříže života jsou i Jeho, že On je naplňuje svou přítomností a smyslem - a tak v jistém smyslu opravdu přestávají tlačit a tížit.