Slavnost Nejsvětější Trojice A 2020

1. ČTENÍ Ex 34,4b-6.8-9

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
   Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."



Dan 3,52.53.54.55.56
Odp.: Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců.

Odp.
chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes.
Odp.
a velebený a plný slávy navěky.



2. ČTENÍ 2Kor 13,11-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh; dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
   Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!



EVANGELIUM Jan 3,16-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl Nikodémovi:
    "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Dnes je slavnost Nejsvětější Trojice; a když vyznáváme víru v Otce, Syna a Ducha svatého, musíme zároveň dodat, že je to velké tajemství, které nemůžeme úplně pochopit. Jenže kdybychom to nemohli pochopit ani trochu, bylo by pro nás moc těžké mít Pána Boha rádi – protože když máme mít někoho rádi, tak ho přece musíme aspoň trochu poznat. Třeba svatý Patrik, irský národní světec, vysvětloval tajemství Nejsvětější Trojice na obyčejném jetelovém trojlístku. To není špatné, ale ještě lepší je něco jiného: nejlepší obraz toho, jaký je Bůh, je společenství lidí, kteří se mezi sebou mají rádi. Jsou rozdílní, ale láska je jakoby spojuje vjedno.

Milí bratři a sestry,

   společný motiv dnešních liturgických čtení je něco, co bychom mohli nazvat Boží přítomností ve světě a mezi lidmi.

  V  prvním čtení se Mojžíš setkává na hoře Sinaj s Hospodinem. Je to typické starozákonní zjevení Boží velebnosti – na hoře, v oblaku, v majestátu. Když Hospodin ‚přechází‘, Mojžíš se vrhá tváří k zemi, protože nelze vidět Boha tváří v tvář a zůstat naživu. Zároveň se však Bůh zjevuje jako milosrdný, milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný. Mojžíš potom Hospodina prosí, aby ‚šel uprostřed svého lidu‘, a opravdu se tak stane – místem Boží přítomnosti mezi svým lidem bude v budoucnu stánek s archou úmluvy, který s sebou Izraelité ponesou do zaslíbené země, a který se mnohem později promění ve velesvatyni v Jeruzalémském chrámu.

   Dnešní krátké evangelium pak hovoří o nové Boží přítomnosti mezi lidmi, přítomnosti skrze vtělení Božího Syna, poslaného na svět, aby svět byl skrze něho zachráněn. A text druhého čtení, z konce druhého listu apoštola Pavla do Korintu, zase hovoří o Boží přítomnosti ve společenství prvotní církve, která již má dar Ducha Svatého. Pavel korintské křesťany nabádá, aby žili v radosti, svornosti a pokoji; a také v postoji schopném sebereflexe a pokory (buďte přístupní napomínání). Na úplném konci pak vybízí, aby se korintští křesťané vzájemně pozdravili křesťanským políbením – gestem, které nejsilněji vyjadřuje to nejpodstatnější; vzájemnou lásku. Budou-li korintští křesťané žít právě takhle, bude jejich společenství opravdu místem Boží přítomnosti – místem, kde se zjevuje Bůh jako Trojice, jako vztah lásky, tak jak to stojí v závěrečném Pavlově pozdravu: Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

   Můžeme mít, milí bratři a sestry, z mnoha skutečností kolem nás dojem, že Boží přítomnost – nebo spíš její projevy – se v naší civilizaci, po staletí formované křesťanstvím, pomalu, ale jistě ztrácí. Může nás to napadnout, třeba když přemýšlíme nad postupující sekularizací, nad vnitřními problémy v církvi, které znevěrohodňují její svědectví, nebo nad tím, jak málo mladých lidí se rozhoduje pro duchovní povolání. Dominantami měst už dávno nejsou kostelní věže, ale spíš mrakodrapy.

    Mnoho upřímných a horlivých křesťanů se snaží tuto mizející přítomnost křesťanství nějak zachraňovat - posledním takovým gestem bylo třeba znovuvztyčení pražského mariánského sloupu. Nic proti tomu; jen je potřeba přitom nezapomenout, že Boží přítomnost v tomto světě není něco, co bychom měli v rukou my; že je to dar Ducha Svatého, který nám a pro nás, zde a nyní, zpřítomňuje Ukřižovaného a Vzkříšeného Syna. A že nejviditelnějším a nejsilnějším důkazem a znamením této přítomnosti je přesně to, o čem píše svatý Pavel – vzájemná láska a jednota těch, kteří věří v Krista.