sobota 4. července 2020


Slavnost svatých Cyrila a Metoděje 2020

PRVNÍ ČTENÍ Iz 61, 1 - 3a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Duch Pána, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmouceným na Siónu dát věnec místo popela, olej radosti místo smutečního šatu, jásot místo malomyslnosti.


Žl 117 (116), 1. 2 Odp.: Mk 16, 15
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.


DRUHÉ ČTENÍ 2 Kor 4, 1 - 2. 5 - 7

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
 Bratři a sestry!
    Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.
    Vždyť přece nehlásáme sebe, ale kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
    Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.


EVANGELIUM Lk 10, 1 - 9

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    
   " Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám.
    V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' " _________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,
   Když svatí Cyril a Metoděj přišli před mnoha sty lety na Velkou Moravu, už tam před nimi křesťanští misionáři byli. Jenže až s nimi dvěma Moravané přijali víru v Krista za svou vlastní. Proč měli Cyril a Metoděj větší úspěch? Asi proto, že byli Slované a mluvili řečí, které Moravané rozuměli.
    Křesťanství je u nás na Moravě a v Čechách už dlouho a jinde v Evropě ještě mnohem déle; jenže když se snažíme lidem nějak předat radostnou zvěst o tom, že Ježíš nás zachránil, tak tomu taky málokdo rozumí. Asi jim to říkáme nějak špatně. Co s tím?
     Když jsem studoval v Římě, tak jsem měl tu čest se potkat se vzácným člověkem, jezuitským knězem otcem Tomášem Špidlíkem. Byl velmi vzdělaný a napsal spoustu knih, ale napsal taky sbírky pohádek pro děti. Jedna z nich se jmenuje trochu zvláštně profesor Ulipispirus, a je o učenci, který znal hodně jazyků a snažil se sestavit řeč, které by rozuměli všichni lidé. Jenže se pak už nevěnoval ničemu jinému a jeho práce ho tak pohltila, že se z něho stal podivín, kterého nakonec propustili z univerzity a zůstal úplně sám. Ale když jednou seděl v parku, přišlo za ním děvčátko a řeklo mu Mám Tě ráda. A profesor na to konečně přišel: když budeme druhým říkat, že je máme rádi, tak tomu budou rozumět všichni.


Milí bratři a sestry,

    Svatí Cyril a Metoděj nepřišli do pohanského území, křesťanstvím úplně nedotčeného; misionáři už předtím na Velké Moravě byli. Oni dva však měli větší úspěch, protože hlásali evangelium jiným způsobem.
    To nás může inspirovat i pro dnešní dobu; a možná nejde jen o to, abychom přizpůsobili jazyk, jímž zvěstujeme evangelium. Možná je také důležité očistit zvěstování evangelia od nánosů, které na něm za celá ta staletí ulpěly.
    Úryvek ze třetího Izajáše, který se dnes čte jako první čtení, nám v tom může být dobrým vodítkem. I když je ještě starozákonní, velice přesně vyjadřuje podstatu toho, co radostná zvěst přináší především – dát radost smutným; utěšit ty, kteří jsou utrápení; učinit člověka svobodným.
V materiálním slova smyslu v naší části světa až tolik chudých není; jenže možná ještě nikdy předtím nebylo tolik lidí, kteří by potřebovali právě to, o čem úryvek z Izajáše mluví – tolik smutných a sklíčených, tolik utrápených vysokými nároky života, tolik spoutaných různými závislostmi, od drog po internetovou pornografii. Je kolem nás spousta lidí, kteří by měli být pro evangelium otevření. Jenže ohromný problém je v tom, že si málokdo křesťanství spojuje se svobodou a radostí. A asi je to opravdu tím, že jsme v průběhu času radostnou zvěst nějak zbavili jejího původního osvobozujícího významu, a že jsme z křesťanství udělali spíš nárok na člověka; další z těch, které na nás život klade.
    Slavná skupina Beatles na svém posledním albu Abbey Road, vydaném v roce 1969, použili na konci jedné z písní zhudebněnou dětskou říkanku, která zní takto: One, two, three, four, five, six, seven; all good children go to heaven.  (Jedna až sedm, všechny hodné děti přijdou do nebe). V anglosaském světě se takové říkanky jmenují nursery rhymes – děti se pomocí nich mají naučit jednoduše zapamatovatelné pravdy o životě.
    Je to přesně příklad toho, jak se z hlásání evangelia může stát něco jiného než evangelium; nebo lépe řečeno jak se evangelium stává nástrojem pro něco jiného, v tomto případě prostředkem k výchově dětí: Když budeš hodný, přijdeš do nebe.  V horším případě se křesťanství může stát třeba nástrojem nějaké ideologie nebo prostředkem k udržení něčí moci – jako jsme toho, žel Bohu, často svědky třeba v ruském pravoslaví. Mnohokrát jsme s posvátným Božím slovem za dva tisíce let křesťanství takto naložili, a zastřeli jsme tak jeho původní smysl.
    Vůbec nejde o to, milí bratři a sestry, že by nás Boží slovo nevyzývalo ke změně života, že bychom se měli snažit přestat růst v dobru a lásce, že bychom měli rezignovat na výchovu dětí. Jde ale o to, že tomu všemu musí vždy předcházet setkání s autentickou zvěstí evangelia o Bohu, který miluje každého člověka a přeje mu plnost života v opravdové svobodě a lásce.

Žádné komentáře:

Okomentovat