18. neděle v mezidobí A 2020
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin:
"Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když
jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!
Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za
to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní
vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných
Davidovi."
Žl 145 ( 144 ), 8-9. 15-16. 17-18 Odp.: srv. 16
Odp.: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je
Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a
sytíš vše živé s laskavostí.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech.
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.
2. ČTENÍ Řím 8, 35. 37-39
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři a sestry!
Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení
nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který nás
miluje. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani
nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a
vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši,
našem Pánu.
EVANGELIUM Mt 14, 13-21
Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš uslyšel o
smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o
tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký
zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné.
K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: "Toto
místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po
vesnicích a koupí si něco k jídlu."
Ale Ježíš jim řekl: "Není třeba, aby odcházeli. Vy jim
dejte jíst!"
Odpověděli mu: "Máme tady jenom pět chlebů a dvě
ryby."
Ježíš řekl: "Přineste mi je sem."
A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě
ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci
zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů
zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Slůvko pro děti:
Milé děti,
Pán Ježíš jistě mohl udělat to velké množství chlebů a ryb z ničeho;
jenomže On to chtěl jinak. Učedníci mu dali to maličko, co měli, a on to
proměnil v jídlo pro všechny, kteří tam s ním byli a měli hlad. A s námi
je to stejné-máme Pánu Ježíši dávat všechno ze sebe; všechno, čím žijeme, z čeho
máme radost a čím se trápíme. A On to může zrovna tak proměnit, aby z toho
bylo dobro pro všechny lidi, které máme kolem sebe.
Milí bratři a sestry,
Dnešní druhé čtení z listu Římanům se poněkud odlišuje od všech
ostatních, která hovoří o tom, jak Bůh sytí svůj lid. Není v něm ani
zmínka o jídle-svatý Pavel zde vyjmenovává všechny možné skutečnosti, které by
člověka mohly odloučit od Boha, ale nakonec konstatuje, že Kristova láska je
silnější, než všechno ostatní.
Přesto však všichni velmi silně vnímáme, kolik je v našem životě
věcí, které nás skutečně od Boha odvádějí. A zdá se, že čím je skutečnost
pestřejší a zajímavější a možnosti náplně života větší, tím je větší i nebezpečí,
že na Boha můžeme úplně zapomenout.
Velmi výstižně se tohoto tématu dotýká slavný německý režisér Wim
Wenders ve svém filmu Tak daleko, tak blízko, který natočil jako volné
pokračování svého mnohem známějšího Nebe nad Berlínem. V tomto
filmu vystupuje anděl Cassiel, který se stává člověkem – podobně, jako předtím v Nebi
nad Berlínem jeho druh Damiel. Svět lidí – přesněji řečeno prostředí města
Berlína brzo po pádu zdi – svět, který Cassiel předtím vnímal jen jako jakousi
kulisu pro lidské příběhy, nad nimiž andělé drží ochrannou ruku, se mu najednou
otevírá skrze lidské vnímání, v celé kráse, se všemi barvami, zvuky a vším
ostatním, co lze uchopit smysly. A Cassiel je tímto světem pohlcen a vtažen do
té míry, že úplně ztrácí kontakt se skutečností, ve které žil doposud - ostatní
andělé jsou stále okolo něho, ale on je již není schopen vnímat, ztrácí vědomí
sebe sama jako duchovní bytosti. Za zemí už nevidí nebe. Lidé si nepodmanili
zemi, jak jim bylo přikázáno při stvoření – říká Cassiel v jednom
monologu – země si podmanila je.
Úvodní otázka svatého Pavla z dnešního druhého čtení – Kdo by
nás mohl odloučit od lásky Kristovy? - není tedy pouze řečnická. Toho, co
by nás mohlo odloučit od lásky Kristovy, je mnoho. K Pavlovu katalogu
bychom mohli jistě každý přidat řadu dalších položek. Tolik věcí se v našem
životě hlásí o pozornost, mnohem více než u našich předků ještě o několik málo
generací zpět. Tolik věcí vypadá zajímavěji, lákavěji a potřebněji než účast na
mši svaté a osobní modlitba. Zvlášť ve velkých městech žijeme v atmosféře
naprosté sekularity, kde to vypadá, jako by vůbec Bůh nebyl a víra se zdá jako
cosi téměř nepatřičného.
Naštěstí ale Pavel ve svém listu neklade důraz na to, čeho je či není
schopen člověk. Pavel zaměřuje svůj pohled právě na Kristovu lásku, chce velmi
důrazně a jasně říci, že Bůh je věrný, i když člověk věrný není. Nic
z toho, co Pavel vyjmenovává, a co bychom k tomuto seznamu mohli
přidat my, nemůže zabránit tomu, aby nám Bůh byl blízký - i tam, kde se nám
Jeho přítomnost a blízkost jeví zdánlivě jako vzdálenost a nepřítomnost.
S podobnou výpovědí se setkáváme například v Žalmu 139: Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí,
také tam budeš. I kdybych vzlétl na
křídlech jitřenky, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam
doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
Pavel pak říká, jak lze překonat všechno to, co by nás mohlo od Kristovy
lásky oddělit: V tom všem slavně
vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Nakonec jde jen o to zůstat
s ním, zůstat v silovém poli jeho lásky, a pak můžeme zakusit, že nám
ji opravdu nikdo a nic nemůže vzít. A ještě více, můžeme tak objevit, že
vlastně neexistují místa Boží nepřítomnosti, neboť v Kristu Bůh vstoupil
do našeho světa a přijal ho za vlastní.
Žádné komentáře:
Okomentovat