18. neděle v mezidobí A 2020

1. ČTENÍ Iz 55, 1-3

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Toto praví Hospodin:
    "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!
    Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
    Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi."


Žl 145 ( 144 ), 8-9. 15-16. 17-18 Odp.: srv. 16
Odp.: Otvíráš svou ruku a sytíš nás, Hospodine!

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Oči všech doufají v tebe a ty jim dáváš pokrm v pravý čas. Otvíráš svou ruku a sytíš vše živé s laskavostí.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 8, 35. 37-39

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

 Bratři a sestry!
    Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití?
    Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který nás miluje. A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v Kristu Ježíši, našem Pánu.


EVANGELIUM Mt 14, 13-21

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné.
    K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: "Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu."
    Ale Ježíš jim řekl: "Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!"
    Odpověděli mu: "Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby."
    Ježíš řekl: "Přineste mi je sem."
A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Pán Ježíš jistě mohl udělat to velké množství chlebů a ryb z ničeho; jenomže On to chtěl jinak. Učedníci mu dali to maličko, co měli, a on to proměnil v jídlo pro všechny, kteří tam s ním byli a měli hlad. A s námi je to stejné-máme Pánu Ježíši dávat všechno ze sebe; všechno, čím žijeme, z čeho máme radost a čím se trápíme. A On to může zrovna tak proměnit, aby z toho bylo dobro pro všechny lidi, které máme kolem sebe.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení z listu Římanům se poněkud odlišuje od všech ostatních, která hovoří o tom, jak Bůh sytí svůj lid. Není v něm ani zmínka o jídle-svatý Pavel zde vyjmenovává všechny možné skutečnosti, které by člověka mohly odloučit od Boha, ale nakonec konstatuje, že Kristova láska je silnější, než všechno ostatní.

Přesto však všichni velmi silně vnímáme, kolik je v našem životě věcí, které nás skutečně od Boha odvádějí. A zdá se, že čím je skutečnost pestřejší a zajímavější a možnosti náplně života větší, tím je větší i nebezpečí, že na Boha můžeme úplně zapomenout.

Velmi výstižně se tohoto tématu dotýká slavný německý režisér Wim Wenders ve svém filmu Tak daleko, tak blízko, který natočil jako volné pokračování svého mnohem známějšího Nebe nad Berlínem. V tomto filmu vystupuje anděl Cassiel, který se stává člověkem – podobně, jako předtím v Nebi nad Berlínem jeho druh Damiel. Svět lidí – přesněji řečeno prostředí města Berlína brzo po pádu zdi – svět, který Cassiel předtím vnímal jen jako jakousi kulisu pro lidské příběhy, nad nimiž andělé drží ochrannou ruku, se mu najednou otevírá skrze lidské vnímání, v celé kráse, se všemi barvami, zvuky a vším ostatním, co lze uchopit smysly. A Cassiel je tímto světem pohlcen a vtažen do té míry, že úplně ztrácí kontakt se skutečností, ve které žil doposud - ostatní andělé jsou stále okolo něho, ale on je již není schopen vnímat, ztrácí vědomí sebe sama jako duchovní bytosti. Za zemí už nevidí nebe. Lidé si nepodmanili zemi, jak jim bylo přikázáno při stvoření – říká Cassiel v jednom monologu – země si podmanila je.

Úvodní otázka svatého Pavla z dnešního druhého čtení – Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? - není tedy pouze řečnická. Toho, co by nás mohlo odloučit od lásky Kristovy, je mnoho. K Pavlovu katalogu bychom mohli jistě každý přidat řadu dalších položek. Tolik věcí se v našem životě hlásí o pozornost, mnohem více než u našich předků ještě o několik málo generací zpět. Tolik věcí vypadá zajímavěji, lákavěji a potřebněji než účast na mši svaté a osobní modlitba. Zvlášť ve velkých městech žijeme v atmosféře naprosté sekularity, kde to vypadá, jako by vůbec Bůh nebyl a víra se zdá jako cosi téměř nepatřičného. 

Naštěstí ale Pavel ve svém listu neklade důraz na to, čeho je či není schopen člověk. Pavel zaměřuje svůj pohled právě na Kristovu lásku, chce velmi důrazně a jasně říci, že Bůh je věrný, i když člověk věrný není. Nic z toho, co Pavel vyjmenovává, a co bychom k tomuto seznamu mohli přidat my, nemůže zabránit tomu, aby nám Bůh byl blízký - i tam, kde se nám Jeho přítomnost a blízkost jeví zdánlivě jako vzdálenost a nepřítomnost. S podobnou výpovědí se setkáváme například v Žalmu 139: Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.   I kdybych vzlétl na křídlech jitřenky, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

Pavel pak říká, jak lze překonat všechno to, co by nás mohlo od Kristovy lásky oddělit: V tom všem slavně vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Nakonec jde jen o to zůstat s ním, zůstat v silovém poli jeho lásky, a pak můžeme zakusit, že nám ji opravdu nikdo a nic nemůže vzít. A ještě více, můžeme tak objevit, že vlastně neexistují místa Boží nepřítomnosti, neboť v Kristu Bůh vstoupil do našeho světa a přijal ho za vlastní.