1. neděle adventní C 2018

1. ČTENÍ Jer 33,14-16

Čtení z knihy proroka Jeremiáše

   Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy splním sliby, které jsem dal o Izraelovu a o Judovu domu.V ty dny, za toho času vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. Za těch dnů dojde Juda spásy a Jeruzalém bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“


Žl 25(24),4-5ab.8-9.10+14 Odp.: 1b
Odp.: K tobě, Hospodine, pozvedám svou duši.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď' mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.
Hospodinovo jednáni je jen láska a věrnost pro ty, kdo plní jeho smlouvu a nařízení. Důvěrně se stýká Hospodin s těmi, kdo se ho bojí, dává jim poznat svou smlouvu.
Odp.


2. ČTENÍ 1Sol 3,12-4,2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři a sestry!
   Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, našim Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.
   Nakonec pak vás, bratři, prosíme a napomínáme v Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i žijete, tak ať v tom vynikáte ještě více. Víte přece, které příkazy jsme vám dali z moci Pána Ježíše.


EVANGELIUM Lk 21,25-28.34-36

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
    „Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na celý svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.
   Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání jako léčka; přijde totiž na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“

________________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

   Dnešní evangelium jakoby ještě patřilo do posledního týdne v mezidobí, týdne po slavnosti Ježíše Krista Krále, kdy se čtou pasáže o konci času a druhém Kristově příchodu. A možná bychom si dnes mohli říci, že již těch apokalyptických obrazů bylo dost, že teď už hoří první svíčka na adventním věnci a chceme se přece zaměřit na očekávání Ježíšova prvního příchodu v idyle Vánoc - což je nepochybně mnohem příjemnější.

  Taková úvaha by však svědčila o tom, jak částečné a kusé je naše chápání všeho toho, co můžeme nazvat Kristovým příchodem, nebo lépe řečeno přicházením. Jako kdybychom brali v úvahu jen jeho první příchod - vtělení a narození, a pak ještě ten poslední, na konci času. Takhle by to ale vypadalo, že není nic mezi tím.

   Ve staré české adventní duchovní písni Vesele zpívejme je sloka, hovořící o čtverém způsobu toho, jak Ježíš přichází:  Krista čtvero příští / Písmo svaté jistí: / nejprvnější v těle, / druhé v duši celé, / třetí při skonání, / čtvrté o vzkříšení. A k těmto čtyřem způsobům Ježíšova přicházení můžeme přidat ještě mnoho dalších: v Eucharistii, ve slovu Písma, a v každém druhém člověku, se kterým se setkáme - zvlášť v tom, který je v nouzi. O Vánocích slavíme to, že Ježíš přišel poprvé, když nastala plnost času - ale Kristův advent, příchod či přicházení, prožíváme vlastně každý den našeho křesťanského života. Adventní doba, kterou právě prožíváme, by nás měla vést k tomu, abychom si to lépe uvědomovali - a to stále, i v ostatních částech liturgického roku.

    Ježíš k nám přichází z jednoho jediného důvodu - protože nás miluje, touží po tom, aby se s námi setkal a v tomto setkání nám daroval spásu a plnost života. My se ovšem s takovým setkáním můžeme velmi snadno minout, můžeme si nevšimnout, že je Ježíš blízko a chce nás navštívit. V evangeliu jsou poměrně přesně a nemilosrdně popsány příčiny tohoto minutí se s přicházejícím Pánem.  Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmosti, opilstvím a pozemskými starostmi. Rozhodně nejde jen o nepřipravenost na den druhého příchodu, ale také o nepřipravenost na každé možné setkání s Ježíšem již v tomto životě, zde a nyní. Zatíženost našeho srdce, ať už čímkoli, nás zaslepuje a obrací nás k sobě samým – takže nevidíme Pána, který přichází a chce se s námi setkat. Můžeme si v této souvislosti připomenout třeba devatenáctou kapitolu evangelia podle Lukáše, kde Ježíš přichází do Jeruzaléma a pláče nad ním, protože město nepoznalo čas Božího navštívení.

   Dnešní Boží slovo nám také ukazuje prostředky k tomu, jak se s Ježíšem neminout, jak jeho přicházení poznat. Je to v první řadě Ježíšova výzva na konci dnešního evangelia. Bděte a modlete se! A pak rovněž přání svatého Pavla z úvodu druhého čtení z 1. listu Soluňanům: Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem. Znakem lásky je přijetí druhého člověka, otevřenost vůči němu, vycházení ze sebe, které umožňuje setkání. A setkání s druhým je vždy setkáním s Ježíšem, který v osobě tohoto druhého přichází, aby se potkal se mnou.