10. neděle v mezidobí A 2023

 

1. ČTENÍ Oz 6, 3-6

Čtení z knihy proroka Ozeáše.  

Snažme se poznat Hospodina, jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlaží zemi. Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo?

    Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí.

    Proto jsem je vzdělával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, má spravedlnost jako světlo vychází. Lásku chci, ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

 

Žl 50 (49), 1+8. 12-13. 14-15

Odp.: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem od východu slunce až na západ. "Nekárám tě pro tvé oběti, vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Odp.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, vždyť můj je svět se vším, co ho plní! Copak požívám maso z býků či pij i kozlí krev?

Odp.

Přinášej Bohu oběť chvály a plň Nejvyššímu své sliby! Pak mě vzývej ve dni soužení, vysvobodím tě, a budeš mě chválit."

Odp.

 

2. ČTENÍ Řím 4, 18-25

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

   Bratři a sestry!  Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: 'Tolik bude tvého potomstva!' A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné - vždyť mu bylo skoro sto let - a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že ( Bůh ) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto 'mu to bylo uznáno za spravedlnost'.

    Ale v Písmě to není řečeno jen kvůli němu, že mu to bylo uznáno', nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.

 

EVANGELIUM Mt 9, 9-13

 Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš šel (ze svého města), uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.

    Když byl Ježíš u stolu v (jeho) domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?"

    On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."

___________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Ve scénce z biblických postaviček vidíme, jak se Pán Ježíš kamarádí s lidmi, kteří jsou považováni za zlobivé, neslušné a nezbožné. Těm, kteří sami sebe považují za hodné, slušné a zbožné, to vadí. Mohou k tomu mít dobrý důvod - oni se tak snaží, a ti druzí se nesnaží ani trochu. Pán Ježíš to určitě vidí a cení si toho, že se snaží - jen jim chce ukázat, že jeho láska není závislá na tom, jestli se někdo snaží.

Milí bratři a sestry,

Klíčovými slovy dnešního evangelia je Ježíšův výrok citující starozákonního proroka Ozeáše: Milosrdenství chci, a ne oběť . Původní Ozeášův výrok jsme slyšeli v prvním čtení - s poněkud jiným důrazem, který překladatel zvolil: Lásku chci, a ne oběť. Platí oboje: originální hebrejský termín chesed, který je v řecké Septuagintě přeložen termínem eleos a v latinské Vulgatě misericordia, znamená zároveň lásku i soucit; možná nejlepším přiblížením k původnímu významu tohoto slova je spojení milosrdná láska.

Pán Ježíš to říká farizeům, kteří jsou obecně považováni za spravedlivé, a zřejmě si to sami o sobě i myslí, neboť pro to mají řadu důvodů. Plní, jak nejlépe dokáží, všechna ustanovení Mojžíšova Zákona - poctivě přinášejí zákonité oběti v Jeruzalémském chrámu, a dodržují i všechna ostatní ustanovení Zákona, důsledněji než průměrný věřící Izraelita.  Jejich pojetí vztahu k Bohu je zcela postaveno na tom, že jsou spravedliví- že dodržují vše, co Hospodin prostřednictvím Zákona ukládá; a tak tedy jsou Boží přátelé jaksi víc než ti ostatní - a Hospodin jim proto žehná a nakonec je má nějak víc rád než ty druhé, průměrné a nábožensky méně výkonné.

Ježíš jim tenhle koncept jejich víry nepříjemně narušuje. Ukazuje, že Boží láska je mnohem univerzálnější, že Hospodin miluje všechny lidi, nezávisle na jejich náboženském a morálním snažení. Ukazuje, že mnohem víc než všechny oběti, a vůbec všechno, co můžeme z naší strany Bohu ze svého darovat, je onen chesed - milosrdná láska, zvlášť vůči těm nejzranitelnějším, nejhříšnějším, v očích farizeů těm nejvíc od Boha vzdáleným.

Ježíš v dnešním evangeliu říká dvojí výrok s podobným významem: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. Bylo by snadné tyto výroky špatně pochopit: Ježíš farizeje neutvrzuje v jejich přesvědčení, že oni jsou ti spravedliví, že jsou v duchovním slova smyslu zdraví - a že on se tedy o ně nemusí již starat a musí věnovat svůj čas a úsilí těm slabým a hříšným, aby je uzdravil. Ježíš chce přivést farizeje k vědomí, že i oni jsou nemocní, že nejsou bez hříchu, že i oni existenčně potřebují Boží milosrdenství, úplně stejně, jako Matouš, celníci a hříšníci, jimiž pohrdají.

V evangeliu podle Jana, v perikopě o uzdravení slepého od narození, se tatáž skutečnost projevuje v jiném dialogu Ježíše s farizeji: Ježíše se domněle spravedliví ptají: jsme snad i my slepí? A Pán jim říká: Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: Vidíme. Proto váš hřích trvá.

V pokušení farizejství jsme, milí bratří a sestry, stále, byť jsme již mnohokrát v životě slyšeli Ježíšovo slovo, které by nás z našeho farizejství mělo uzdravit. Možná si také říkáme, že jsme lepší než ti ostatní, protože i v dnešní době chodíme každou neděli do kostela a snažíme se navzdory vlivu prostředí žít křesťansky - a tak to tedy máme u Hospodina dobré. A tak nás čas od času proto Pán pokoří, pošle nám nějakou životní zkušenost, která nám silně připomene naši hříšnost a slabost. Nedělá to proto, aby nás pokořil, aby nám srazil sebevědomí. Dělá to proto, abychom si stále znovu uvědomovali, že nejsme lepší než ostatní, že bytostně potřebujeme Jeho blízkost. Připomíná nám, že potřebujeme Lékaře. Ale připomíná nám i to, že jsme - přes všechnu naši slabost - povolaní. Že s námi Pán počítá, i když jsme hříšníci.