11. neděle v mezidobí A 2023

1. ČTENÍ Ex 19, 2-6a

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou.
    Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě.
    Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem."



Žl 100 (99), 2. 3. 5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 5, 6-11

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

Bratři a sestry!
    Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého - možná za dobrého se ještě někdo umřít odhodlá. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše - po usmíření - budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.



EVANGELIUM Mt 9, 36-10, 8

Slova svatého evangelia podle Matouše.

    Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!"
    Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
    Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
    Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: 'Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."

___________________________________________________________________

Místo slůvka pro děti bude dnes vyhodnocení celoroční aktivity Rytíři Pána Ježíše/Dvorní dámy Panny Marie

 

Milí bratři a sestry,

Přišel mi onehdy do zpovědnice u kapucínů, kde jsem zrovna seděl v rámci stálé zpovědní služby, pán ve vyšších středních letech a vykonal si po dlouhé době svátost smíření. Pokud jsem jej správně pochopil, přišel tam spíš kvůli tomu, že je to přece čas od času povinnost. Ve vyznání mi mezi jiným řekl, že nejhorší lidi, které kdy v životě potkal, byli ti, kteří chodili do kostela.

Měl jsem velkou chuť se ho zeptat, jestli se tedy on sám jako praktikující katolík považuje za výrazně lepšího, než ti ostatní, ale spolkl jsem to, protože, co se týče napomínání bližních, nejsem moc odvážný. Dotyčný přece jen nějakou sebereflexi předvedl, a tak jsem mu dal rozhřešení s lehkým úsměvem na rtech a s myšlenkou na  knížku, kterou jsem velmi dávno četl. Už si nepamatuji ani název ani autora; vzpomínám si jen na to, že obsahovala humornou příhodu z jedné zpovědnice kdesi v Irsku či Spojených státech, nevím, jestli vymyšlenou či skutečnou. Bodrý zpovědník řekl jistému penitentovi, který viděl spíš hříchy druhých než svoje: tak se za pokání pomodlete jeden desátek růžence ke svému neposkvrněnému početí!

Vzpomněl jsem si právě na toto, když jsem pročítal jmenný seznam Ježíšových dvanácti učedníků z dnešního evangelia. Není to jen suchá informace, abychom věděli, jak se Ježíšových Dvanáct jmenovalo. Za každým jménem je význam a příběh, každé jméno nějak hovoří - a dobovému židovskému posluchači Ježíšových slov to muselo být mnohem zřejmější než nám dnes. Když čteme ta jména a vzpomínáme na role jednotlivých apoštolů v jejich společném příběhu s Ježíšem, je nám jasné, že tohle prvotní společenství církve na tom bylo zcela podobně, jako kdykoli potom a jak je na tom i dnes. V rámci církve jsou bezproblémoví jen dva - Pán Ježíš a jeho Matka.

Šimon Petr je cholerik a mluvka, který slibuje, že za Ježíše položí život, ale pak se k němu bojí přiznat před obyčejnou služkou. Šimon Kananejský - Horlivec - je náboženský fanatik, který by rád ustavil Boží království v Izraeli násilím. Jan a Jakub Zebedeovi jsou na paralelním místě u Marka nazýváni Boanerges - Synové hromu, což zřejmě nějak svědčí o jejich povaze. Tomáš a také Bartoloměj - pokud je totožný s Natanaelem u svatého Jana - jsou zase skeptikové (Dokud neuvidím, neuvěřím! Co může z Nazareta vzejít dobrého?). Matouš je strukturální hříšník, v očích zbožných Izraelitů se vzdaluje Hospodinu už tím, že vykonává povolání celníka. A Jidášův příběh končí tragicky. 

Asi se mnozí z nás můžeme v některém z Dvanácti typově najít. A také si můžeme docela dobře představit, jaké muselo v tomto společenství být pnutí, názorové rozdělení, jaká tam musela být touha některých ze společenství odejít a založit si nějaké jiné, vlastní: jen pro ty, s nimiž souzním, kde bude panovat názorová jednota a harmonie.

Evangelium dnešní neděle však zároveň ukazuje, co má tahle tak různorodá skupina lidí vlastně společného. Na bázi nějakých společných lidských zájmů či sympatií by se nikdy nedali dohromady. Nejsou spolu proto, že by si padli vzájemně do oka, názorově a lidsky se shodli a vytvořili si svůj přátelský kroužek, klub, nebo - být to dnes - třeba skupinu na Facebooku. Jsou spolu proto, že si je Ježíš sám povolal a že jim dal úkol hlásat přicházející Boží království.

Je to velmi důležité a aktuální poselství pro dnešní dobu, kdy vnímáme ve společnosti i v naší církvi hluboké rozdělení. Stále máme tendenci se nějak vymezovat vůči druhým: pokud se týče třeba církve, dělíme se s oblibou na konzervativce a liberály, na tradicionalisty a progresisty, nebo dokonce na přehánějící fanatiky, kteří považují dnešní svět za totálně nepřátelský a nevidí znamení doby -  či na druhé straně na ty, kteří jsou vlažní a přizpůsobují se duchu tohoto světa. A všechno to používáme jako nálepky, s přídavným jménem ,zlý‘ nebo ‚dobrý‘, podle toho, ve kterém názorovém táboře se právě sami nacházíme. A zapomínáme přitom na to podstatné, že si nás  všechny do své církve povolal Ježíš, abychom svorně druhým svědčili o Otcově lásce, o tom, že jsme milované Boží děti. Pokud se pokusíme trochu uzávorkovat rozdíly a vidět ono důležité, můžeme být jasným znamením tak potřebné jednoty v našem rozděleném světě.