5. neděle velikonoční B 2018

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.


Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.


2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

  Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.


EVANGELIUM Jan 15, 1-8

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Děti, máte doma ovocné stromy? Kdo je máte, tak víte, že když tatínek uřízne nějakou větev, tak už na ní žádná jablíčka nebo hrušky nevyrostou, ale brzo uschne. Aby na té větvi vyrostlo ovoce, tak musí zůstat na kmeni. A Pán Ježíš dneska v evangeliu používá právě tenhle příklad, aby vysvětlil, že s Ním musíme zůstat, abychom dobře žili a měli se navzájem rádi.

Milí bratři a sestry,

Dnešní druhé čtení a evangelium - obě od svatého Jana - se věnují vztahu našeho ukotvení v Kristu a skutků lásky.  Vzájemně se doplňují a vysvětlují. Druhé čtení začíná u skutků: v úvodu je výzva, téměř ve formě přikázání - Nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! A něco podobného se opakuje po pár větách znovu: To je jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil.  A pokud křesťané tak opravdu žijí, je to jasné znamení toho, že zůstávají v Kristu, že jsou z pravdy. Láska, vyjádřená konkrétními skutky, je podle svatého Jana nejdůležitější kritérium, podle něhož má křesťan soudit sám sebe. Je to hlavní přikázání, které dává všem ostatním smysl.

Evangelium toto téma vidí z opačné strany: abychom byli schopni milovat, musíme zůstávat v Kristu. Ježíš používá velmi snadno pochopitelný a jasný příměr o vinném kmeni a ratolestech – když s Ním nebudeme srostlí, nemůžeme nést ovoce. První je bytí, až potom konání: to, co činíme nebo můžeme činit, vyplývá z toho, kým jsme. Ježíš dokonce říká, že bez něho nemůžeme činit nic.

Ježíš ale také velmi vážně hovoří o tom, že je možné v Něm nezůstat a odloučit se od Něho. Mluví o tom způsobem, který je v Písmu svatém velice typický, ve Starém i Novém zákoně. Bůh člověka k ničemu nenutí, naše svoboda je mu velmi drahá, protože kdyby nás jí zbavil nebo ji nějak omezil, zrušil by v nás svou vlastní podobu. Když ale k něčemu vyzývá, vždy pojmenuje důsledky volby: Nejezte ze stromu poznání, protože byste zemřeli, říká prvním lidem. Když se neobrátíte, stihne vás pohroma, říká ústy proroků. A sám Ježíš podobným způsobem mluví i jinde: známý je třeba jeho výrok o dvou cestách z horského kázání. Je možné jít širokou cestou, je to dokonce pohodlnější, jenže se po ní nepřichází k životu, ale do záhuby. V dnešním evangeliu je podobné sdělení: nejsme nuceni s Ježíšem a v Ježíši zůstat, ale nevyhnutelný důsledek rozhodnutí s Ním nezůstat je neplodnost a nakonec smrt – uschnutí a spálení.

Ježíš ale varování nakonec vyvažuje zaslíbeními pro ty, kteří v Něm a s Ním zůstanou. Když jsem si dnešní evangelium pročítal, vytanul mi na mysli citát otce kardinála Špidlíka, který je na jeho sarkofágu ve velehradské bazilice: všechno, co žijeme s láskou, přechází s Kristem do vzkříšení. Věčnost vytvářejí vztahy, které nekončí. Je to krásné dovysvětlení smyslu Ježíšova příměru o kmeni a ratolestech. Jsme-li spojeni s Kristem, pak všechno, co zde a nyní naplníme láskou, nikdy nepomine, ale zůstává to pro věčnost.