6. neděle velikonoční A 2017

1. ČTENÍ Sk 8,5-8.14-17

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.
    Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.


Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20 Odp.: 1
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země! nebo: Aleluja.

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 3,15-18

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!
    Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.
    Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.


EVANGELIUM Jan 14,15-21

Slova svatého evangelia podle Jana.

 Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
    Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slůvko pro děti:

Podle čeho poznáme, že nás má někdo rád? Když nám to říká? Asi ne. Představte si třeba nějakého mladého muže, třeba Honzíka a nějakou slečnu, třeba Mařenku. A ten Honzík říká Mařence pořád dokola: Mařenko, já Tě mám tak rád, všechno bych pro Tebe udělal. A pak Mařenka dostane třeba chřipku a nemůže jít s Honzíkem do kina, a Honzík místo aby koupil kytku a kilo pomerančů a šel Mařenku navštívit, tak jde do kina s někým jiným, třeba s nějakou Janičkou. A každému je úplně jasné, že to, jak moc Mařenku miluje, jenom tak říkal.

    Proto si taky můžeme být jistí, že nás Pán Ježíš má rád: protože On to dokázal tím největším skutkem – tím, že vzal na sebe to všechno naše nemocné, naše hříchy. Je to, jako kdyby ten Jeníček, kdyby měl Mařenku opravdu rád, tak by ji nejen šel navštívit, ale kdyby to bylo možné, tak by rád stonal místo ní. Jenže je to ještě víc – Pán Ježíš za nás zemřel.

A tak se taky dá poznat, jestli my máme rádi Pána Ježíše. A On to říká v dnešním evangeliu dokonce dvakrát:  Jestliže mne milujete, budete zachovávat má přikázání. A pak ještě Kdo zachovává moje přikázání, ten mě miluje.

   Jenže my bychom si mohli říct, že Pána Ježíše máme přece rádi, ale zachovávat přikázání je někdy těžké. Ale Pán Ježíš to ví, a proto nám slibuje v evangeliu pomoc.  Říká:  já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Pán Ježíš nás v tom plnění jeho přikázání nenechává samotné; neříká Jestli mne máš rád, tak se pěkně snaž a já to budu sledovat.  Říká spíš Jestli mne milujete, tak zůstávejte se mnou a ve mně a já vám dám sílu, abyste má přikázání dokázali plnit.

Milí bratři a sestry,

   Dnešní liturgická čtení již jasně ohlašují blížící se slavnost Seslání Ducha svatého. Ukazují na tři skutečnosti, které jsou darem Ducha svatého, a zároveň jsou mezi sebou vnitřně propojené: poznání Boha, schopnost hlásat evangelium a schopnost žít život podle přikázání.

   V prvním čtení jde apoštol Filip po seslání Ducha svatého do Samaří a hlásá Krista. Ovšem dříve, než tak začne činit, koná mocné skutky, které přinášejí do města uzdravení a osvobození od démonů, takže se z toho celé město převelice raduje. Lidé, kteří to vidí a slyší, pak dávají pozor na to, co Filip mluví. Mocné skutky, které Filip koná, dodávají jeho slovům váhu, a jeho kázání je účinné. 

    Ve druhém čtení z prvního listu Petrova pak jde o totéž – o propojení hlásání a skutků – a jeho výpověď se nás týká ještě více než první čtení, protože dar konat zázraky a vyhánět démony z nás zde přítomných má asi málokdo. Ale pro nás pro všechny platí, že máme-li svědčit o své víře, ať už jakýmkoli způsobem, musí to být s dobrým svědomím. Obhájit se před každým, kdo by se nás ptal na důvody naší naděje, můžeme právě jen tehdy, jestliže žijeme správně. Pokud kážeme vodu a pijeme víno, dříve nebo později se to někde nějak projeví a naše svědectví se stává naprosto nehodnověrným.

   V evangeliu se pak tyto dvě roviny křesťanského života – skutky a hlásání – dávají ještě do souvislosti se třetí skutečností, poznáním Boha. Na začátku říká Ježíš  jestliže mne milujete, budete plnit má přikázání.  Jde tu o první pohyb vycházející od  člověka, o iniciativu lidské vůle a touhy milovat Krista a tuto lásku projevovat konkrétními skutky. Zcela realisticky je však ihned v druhé větě řečeno, že Bůh musí tomuto kroku ihned vyjít vstříc, protože naše vlastní schopnosti plnit přikázání jsou velmi omezené. Já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy.

   Dar Ducha svatého pak dává nejen schopnost hlásání a schopnost zachovávat přikázání, ale i schopnost poznání. Kdo mne miluje, toho bude milovat i můj Otec, a také já ho budu milovat, a dám se mu poznat, říká Ježíš v poslední větě dnešního evangelia. Nebylo by dost dobře možné poznat Boha, jestliže by poznávající byl jen nezúčastněný pozorovatel a abstraktní myslitel. Astrofyzik může v mezích své speciální vědy poznat  třeba složení a stáří nějaké vzdálené hvězdy, která na jeho život nemá absolutně žádný vliv.  Kdo chce ale poznat Boha, musí se sám stát součástí jeho příběhu s lidmi, musí udělat ve víře a naději krok lásky směrem od sebe, jinak tu není žádné opravdové poznání možné. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska, říká svatý  Jan.

   Pokud se člověk bude bát takovýto - alespoň malý - krok víry a lásky učinit, nikdy nemůže Ježíše v tomto silném biblickém smyslu poznat, i kdyby uměl nazpaměť celý katechismus. Samozřejmě se tímto krokem vydáváme všanc, a musíme vystoupit ze svého sebezajištění, ve kterém jsme se v naší době a kultuře stali přeborníky. Zažijeme tedy při tom jistě úzkost, avšak zároveň se nám dostává naprosto vnitřní poznání Boha jako Lásky, poznání, které nám nikdo a nic zvnějšku nemůže vzít, a které nakonec vede i ke schopnosti hlásat a zachovávat přikázání.