4. neděle velikonoční – neděle Dobrého pastýře A 2017

1. ČTENÍ Sk 2,14a.36-41

Čtení ze Skutků apoštolů.

V den letnic vystoupil Petr s ostatními jedenácti (apoštoly) a slavnostně promluvil k lidem:
    "Ať je úplně jasno celému izraelskému národu toto: Pánem a Mesiášem ustanovil Bůh právě toho Ježíše, kterého jste vy ukřižovali."
   Když to uslyšeli, proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: "Bratři, co máme dělat?" Petr jim od pověděl: "Obraťte se! A každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy, a jako dar dostanete Ducha svatého. Vždyť to zaslíbení platí vám i vašim dětem, ale také všem, kdo jsou ještě daleko, které si povolá Pán, náš Bůh."
   Ještě mnoha jinými slovy je zapřísahal a vybízel: "Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení! " Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A ten den se k nim přidalo na tři tisíce lidí.


Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. nebo: Aleluja.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách , pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.


2. ČTENÍ 1Petr 2,20b-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

 Milovaní!
   Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 'On nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.' Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel, když trpěl, nevyhrožoval, ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě. On sám na sobě vynesl naše hříchy na dřevo (kříže) , abychom byli mrtvi hříchům a žili spravedlivě. Jeho ranami jste uzdraveni. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.


EVANGELIUM Jan 10,1-10

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti."

Slůvko pro děti:

Máte doma zahradu? Nebo dokonce nějakou ohradu se zvířátky?  Víte, že taková zahrada nebo ohrada má vždycky nějaký vchod, a ten může otevřít jenom někdo, komu ta zahrada nebo ta pastvina se zvířátky patří, třeba Váš tatínek. Když tam přijde někdo, kdo přeleze plot, tak se dá čekat, že tam asi nebude dělat nic moc dobrého - pokud tam zrovna nejde hledat míč, který tam přistál při moc dlouhém kopu při fotbale. A  Pán Ježíš takovou zahradu nebo ohradu přirovnává k církvi. Je to místo, kde jsme v bezpečí, protože patří Pánu Ježíši a On se stará o to, aby nám v ní bylo dobře.

Milí bratři a sestry,

Na úvod dnešní promluvy mi dovolte jednu úsměvnou osobní vzpomínku. Možná si ještě vzpomínáte na rozruch, který téměř přesně před dvaceti lety, v roce 1997, vyvolala zpráva o naklonování ovce Dolly v Roslin Institute ve Skotsku. Byl to tenkrát průlom, protože o této technice ( která celkem bez problémů funguje u nižších živočichů, jako jsou třeba žáby) se vůbec nepředpokládalo, že by byla u savců možná. V té době jsem ještě pracoval na Biofyzikálním ústavu, a když jsme se o tom s kolegy bavili, vedoucí naší laboratoře ironicky poznamenal, že se nediví, že oním prvním naklonovaným savcem je právě ovce. Je to hrozně blbý zvíře, prohlásil tenkrát.

Tato úsměvná historka dobře ilustruje problém, který máme jako moderní lidé s evangelními příměry o pastýři a ovcích. Nechceme být přirovnáváni k ovcím, neboť ovce má špatnou pověst. Máme dojem, že už jsme dost dospělí a máme dost rozumu na to, abychom si sami našli dobrou pastvu, a nechceme být někam vedeni s nějakým stádem – už samo toto slovo - stádo - má negativní konotaci. Je proto možná dobré pokusit se očistit evangelní obrazy o pastýři a ovcí od těchto našich novodobých předsudků, aby znovu zazářila jejich síla a hloubka.

Mnoho z prvních zachovaných obrazů Krista v raně křesťanském umění –zejména na freskách v katakombách, nejstarších zachovaných mozaikách, nebo na reliéfech křesťanských sarkofágů - ho zobrazuje právě jako Dobrého Pastýře, s ovečkou na ramenou, nebo uprostřed stáda. Můžeme z toho snadno usoudit, že se zde jedná o jakýsi archetyp-podobně jako u zobrazení Panny Marie s dítětem-že je to výpověď o něčem velmi hlubokém a původním, o něčem, co souvisí se základními danostmi naší existence, s podstatou života, s jeho plozením, předáváním a udržováním.

Poslední dvě věty dnešního evangelia hovoří právě o tomto: Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu, říká Ježíš. Já jsem ale přišel, aby měli život a měli ho v hojnosti. Překrásně je tato skutečnost popsána v žalmu 23: jsou to obrazy, které překypují životem, štěstím a bezpečím, obrazy nejen pastvy, ale i hostiny. Dokonce i kyj a hůl, nástroje sloužící jaksi k usměrnění a navrácení zaběhlých ovcí do stáda, nejsou vnímány jako obraz násilného omezení osobní svobody, ale jako útěcha. Žalmista si je naprosto jist, že Pastýř jej tímto způsobem chrání od zla, že mu nedá zabloudit někam, kde by byl vůči zlu bezbranný a to by ho mohlo připravit o život. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť Ty jsi se mnou.

A ještě jedné skutečnosti je dobré si povšimnout. V Ježíšově podání ovce vůbec není hloupé zvíře, které jde bezmyšlenkovitě a stádně za každým, kdo ho chce někam odvést. Ovce následují pastýře, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, protože hlas cizích neznají.  Znát hlas zde znamená mít zkušenost s tím, že uposlechnout ho a vyjít za ním znamená vyjít na dobrou pastvu, mít život. Znamená to vědět, že mne volá ten, který mne miluje a chce, někdo, kdo nikdy nezneužije toho, že se vydávám za ním a do jeho rukou, ten, kdo přišel, abychom měli život a měli ho v plnosti.