21. neděle v mezidobí B 2018

1. ČTENÍ Joz 24, 1-2a. 15-17. 18b

Čtení z knihy Jozue.

   Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: "Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu! "
   Lid odpověděl: "Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!"


Žl 34 (33), 2-3. 16-17. 18-19. 20-21. 22-23 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, k jejich volání se kloní jeho sluch. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
Odp.
Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuj.
Odp.
Spravedlivý mívá mnoho soužení, Hospodin však ho ze všech vyprostí. Chrání všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebude zlomena.
Odp.
Zloba uštve bezbožníka k smrti, kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.
Odp.


2. ČTENÍ Ef 5, 21-32

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
   Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako Kristus je hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.
   Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil vodou a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady.
   Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale naopak: dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. 'Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.' Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.


EVANGELIUM Jan 6, 60-69

Slova svatého evangelia podle Jana.

 Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: "To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?"
   Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: "Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří." Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí.
   A dodal: "Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
   Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
   Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý."

________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Učedníci na začátku evangelia, když slyšeli, co Ježíš říká o svém Těle a Krvi, to nepochopili, a říkali: To je tvrdá řeč! A já si dovedu představit, že si možná něco podobného myslíte, když Vám třeba maminka něco nedovolí, když vám nekoupí to, co byste moc chtěli, nebo když vám řekne, že máte udělat něco, do čeho se vám nechce. Ale, děti, je tady mezi vámi někdo, kdo by kvůli tomu chtěl nějakou jinou maminku? Doufám, že ne! Doufám, že všichni moc dobře víte, že Vás vaše maminka a tatínek mají rádi, i když vám občas něco nedovolí. A apoštolové na to naštěstí taky přišli.  Věděli, že Ježíš je má rád, a že kdyby ho opustili jenom kvůli něčemu, co říkal a co se jim nelíbilo, tak by vlastně neměli kam jít.

Milí bratři a sestry,

   Slyšíme-li dnešní druhé čtení, nejspíš se spontánně zastavíme u druhé věty: Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán, a budeme zřejmě hned myslet na to, zda tento a podobné výroky svatého Pavla nakonec nevedly v církvi i v naší křesťanské civilizaci k útlaku a podceňování žen. V tom případě bychom ale mohli přeslechnout poselství toho ostatního, co nám Slovo druhého čtení nabízí. Svatý Pavel svoji myšlenku doříká, dotahuje ji do konce: Muži, ať každý z vás miluje svou ženu. A nakonec dodává něco, nad čím se nyní můžeme zamyslet hlouběji:    Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. A ačkoli tato slova platí především pro manželství, lze je ještě více zevšeobecnit, možná takto: Kdo miluje druhé, projevuje tím lásku i sám sobě.

  V prvním přiblížení bychom to mohli jistě chápat skrze všeobecně známou pravdu, že kdo přijímá a má rád svůj vlastní život, kdo sama sebe neodmítá, přijímá a miluje i život druhých- tedy kdo přeje sobě, přeje i druhým. Ale hlavní význam je ještě o kousek hlouběji.

   V prostředí a v kultuře, ve které žijeme, jsme si možná až příliš zvykli na to, že svého štěstí dosáhneme pouze na úkor někoho jiného; že ti druzí jsou konkurenti, soupeři, nad kterými buď zvítězím, nebo s nimi prohraji; takže, mám-li sám sebe rád, musím si prosadit své za každou cenu, jinak nebudu šťastný.

   Logika evangelia je ale úplně opačná: plnosti vlastního života a vlastního štěstí dosáhnu jenom tehdy, když miluji. Nemohu pro sebe a pro své vlastní štěstí udělat víc, než když budu milovat druhého. Právě v tom spočívá tajemství Nejsvětější Trojice, k jejímuž obrazu jsme stvořeni: bytí Otce i Syna je láska; žijí z toho, že Otec miluje Syna a Syn tuto lásku - která je osobou Ducha svatého - Otci vrací. Štěstí a plnost Božího života je v tom, že miluje, že se dává - druhému a zároveň sám sobě.

   V této perspektivě je cesta k lidskému štěstí úplně jiná nežli sebeprosazování za každou cenu. Známé rčení ‚ten nemá rád nikoho než sám sebe‘ tak vlastně nedává smysl: kdo nikoho mimo sebe nemá rád, nemá rád ani sebe; svým egoismem si ruší vlastní štěstí, a to už zde na zemi, nehledě na to, že je ohrožena jeho věčná spása. Svatí, jako třeba Matka Tereza z Kalkaty, jsou přesvědčivým důkazem této pravdy. Žili šťastný a plný život, i když lidsky viděno často velmi tvrdý a nepohodlný – právě proto, že milovali.