33. neděle v mezidobí B 2021 

1. ČTENÍ Dan 12, 1-3

Čtení z knihy proroka Daniela.

   Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize.
   Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky.
   Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

Žl 16 (15), 5+8. 9-10. 11 Odp.: 1
Odp.: Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.

2. ČTENÍ Žid 10, 11-14. 18

Čtení z listu Židům.

   Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak Kristus podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se na vždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, 'až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož'.
   Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti jednou provždy ty, které posvětil. Kde však je odpuštění hříchů, není už třeba oběti za hřích.

 

EVANGELIUM Mk 13, 24-32

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje.
   A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.
   Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi.
   Amen, pravím vám, toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou.
   O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Tak jsem si říkal, že když se vám každou neděli snažím přiblížit Boží slovo, které čteme, skoro nikdy to není žalm, který zpíváme mezi prvním a druhým čtením. Tak tedy dneska navrhuji, abyste se s rodiči doma k dnešnímu žalmu vrátili – je to žalm číslo šestnáct. Vypráví nám o tom, že když jsme v Boží blízkosti, jsme v bezpečí a nemusíme se ničeho bát.

 Milí bratři a sestry,

Ke konci liturgického roku vždycky čteme texty týkající se konce času a druhého Kristova příchodu. Při prvním přiblížení se k tomuto Slovu nám to nemusí znít ani trochu příjemně: To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy. V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A troufám si říci, milí bratři a sestry, že nám tato slova v současné atmosféře poznamenané pandemií covidu a šířením falešných zpráv na internetu mohou znít ještě mnohem znepokojivěji než by tomu bylo třeba ještě před dvěma či třemi lety.  

Jenže Boží slovo rozhodně nemá vyvolávat strach a úzkost. Má nás, je-li to nutné, maximálně spasitelně znepokojit a přivést k nápravě života. Jeho nejhlubší a nejvlastnější účinek v duši člověka by však měl nakonec vždycky být pokoj a radost.

Ježíš sám nám říká, jak máme dnešnímu Božímu slovu rozumět, skrze krátké podobenství o fíkovníku: Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Ježíš sice hovoří o létě, ale v Izraeli - a vlastně v celém Středomoří - není tak výrazné střídání ročních období jako ve střední a severní Evropě; a tak obraz rašícího stromu by u nás spíš bylo znamení brzkého příchodu jara. A to je velice radostné a optimistické znamení. Vzpomínám si v téhle souvislosti na oltářní obraz, který jsem viděl v luteránském kostele ve finském Rovaniemi, městě na polárním kruhu: trochu připomíná fresku Posledního soudu v Sixtinské kapli; peklo tam však není znázorněno plameny, ale věčnou mrazivou zimou, zatímco ráj je vyobrazen jako jaro.

Přirovnáním k rašícímu fíkovníku se všem apokalyptickým znamením, o nichž jsme dnes slyšeli, mění význam. Sama o sobě vypadají hrozivě, ale ve skutečnost věští příchod něčeho úplně nového - a krásnějšího, než všechno, co bylo dřív. Možná nejsilněji je to vyjádřeno ve dvacáté první kapitole evangelia podle Lukáše – Ježíš při svém kázání v jeruzalémském chrámu jmenuje ještě mnohem víc katastrofických událostí, než je v dnešních textech. Ale na konec říká: Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, neboť se přiblížilo vaše vykoupení.