5. neděle velikonoční A 2020

1. ČTENÍ Sk 6,1-7

Čtení ze Skutků apoštolů. 

V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
   Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.



Žl 33(32),1-2.4-5.18-19 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrajte mu na desetistrunné harfě.
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.



2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!

Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.



EVANGELIUM Jan 14,1-12

Slova svatého evangelia podle Jana.

     Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
      Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
      Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
      Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci." ____________________________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

   Velikonoční doba pokročila, a pomalu se přibližujeme k připomínce Ježíšova nanebevstoupení, seslání Ducha svatého a vzniku církve. V dnešních textech najdeme hned dva výmluvné obrazy církve. V úryvku z prvního listu Petrova, který se dnes čte jako druhé čtení, se říká, že věřící v Krista mají přistupovat k Němu, k živému kameni, který je základem pro stavbu duchovního chrámu - a že se i oni sami mají stát v této stavbě živými kameny. A pak v evangeliu Ježíš hovoří o tom, že v domě jeho Otce je mnoho příbytků. Církev se tedy přirovnává jednak k živému chrámu, a pak k velkému domu, v němž je životní prostor pro všechny, kteří tam chtějí bydlet.

    Právě tento druhý obraz církve jako domu pro všechny je, zdá se mi, důležité a podstatné si připomínat zejména v dnešní době. Nelze v naší církvi nevidět velké rozdělení, mnohdy tak hluboké, že se dva katoličtí křesťané z různých pólů názorového spektra nedokáží shodnout zhola na ničem, snad s výjimkou základních pravd víry. Často se také používají zkratkovité a mnohdy urážlivé nálepky jako liberál nebo konzervativec; spousta katolíků se (zcela mylně) domnívá, že krize církve by se vyřešila snadno a rychle, pokud by někteří jiní bratři a sestry z církve buď sami odešli, nebo byli odejiti.

   Těžko, přetěžko se nám přijímá Boží velkorysost, která má místo pro všechny. Přitom je velice snadné se dobrat k pochopení, že právě tato velkorysost je výrazem Boží lásky a nekonečné úcty ke každému člověku - a že my máme, v síle Ducha svatého, být právě takoví. Úcta a láska ke druhé lidské osobě, zvláště je-li to bratr či sestra v Kristu, se mimo jiné zakládá na tom, že respektuji její tajemství; to, že jeho názor na cokoli je jistě výslednicí mnoha skutečností, které naprosto nemohu prohlédnout - jeho povahy, výchovy, intelektu, životního příběhu a spousty dalších věcí. Taková úcta a respekt pak jsou základem přijetí druhého, snahy o dialog a nakonec větší jednoty - nejen v církvi, ale i v rodinách a v celém lidském společenství.