Čtvrtá neděle velikonoční 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti

EVANGELIUM Jan 10,1-10

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká tam jinudy, to je zloděj a lupič. Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. Vrátný mu otevře a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však nikdy nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají."
   Ježíš jim pověděl toto podobenství, ale oni nepochopili, co jim tím chce říci.
   Ježíš proto řekl znovu:
    "Amen, amen, pravím vám: Já jsem dveře k ovcím. Všichni, kdo přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neuposlechly. Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn; bude moci vcházet i vycházet a najde pastvu. Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a působil zkázu. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.

_________________________________________________________________________________

Ovce nemá v naší moderní kultuře příliš dobrou pověst; je považována za hloupé zvíře, které jde bez rozmyslu se svým stádem; je považována za symbol nedostatku samostatného myšlení a snadné manipulovatelnosti. Přesně tuhle roli mají ovce například ve známé novele Farma zvířat, kterou napsal v roce 1945 britský spisovatel George Orwell jako podobenství o nelidskosti komunistického totalitního režimu v tehdejším Sovětském svazu. Na jedné anglické farmě dojde k „revoluci“; pod vedením vepře donutí zvířata nenáviděného farmáře k útěku a pak vytvoří svou vlastní společnost, která má být teoreticky úplně spravedlivá a ideální pro všechny; vepři se však brzy stanou totalitními vládci, kteří jsou nakonec horší než původní lidský majitel farmy. Ovce v celé novele jen donekonečna opakují oficiální propagandu; stále bečí ‚čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné‘. A opakují ji bezmyšlenkovitě i potom, co noví vládcové farmy přijmou lidské způsoby: ‚čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší‘.

Sám jsem městský člověk, ovečky jsem nikdy nechoval a tak nevím, jestli si mohu nějakou úvahu dovolit; nicméně zdá se mi, že tento trochu pohrdavý postoj vůči ovci domácí pochází z prostředí moderních městských intelektuálů, kteří viděli ovčí sýr pouze v obchodě a vlnu už spletenou do svetru. Kultury, které byly na chovu ovcí existenčně závislé, by něco takového určitě nevymyslely; třeba na Valašsku se ovcím říkalo něžně ovenky.  A Písmo svaté vznikalo právě v pastýřské kultuře; motiv pastýře ovcí  je jedním z vůbec nejhlavnějších, který v Bibli najdeme – a pro Ježíšovy současníky musel být jeden z nejvýmluvnějších.

A právě v dnešním evangeliu hovoří Ježíš o tom, že ovce vůbec není hloupé zvíře.  Intuitivně pozná, kdo ji má rád; intuitivně pozná, kdo by ji nezavedl na špatné a nebezpečné místo, nebo by jí nikdy neublížil pro svůj vlastní prospěch či potěšení. Ovce se nám v tomhle dávají za příklad: prvním krokem na cestě následování Ježíše – a třeba i tam, kde to není příjemné a jednoduché – je jasné poznání a přijetí Jeho lásky k nám; lásky, která se zjevuje na kříži, v Jeho otevřeném srdci. Musíme srdcem poznat a mít opravdovou jistotu, že když půjdeme za ním, nezavede nás na špatné místo. Že tam, kam ho následujeme, je plnost života.