1. neděle postní B 2021

1. ČTENÍ Gn 9, 8-15

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

    Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
    Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo.

Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: srv. 10
Odp.: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní !
    Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
    Voda, která (tehdy byla) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by (křest) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
    On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

EVANGELIUM Mk 1, 12-15 .

Slova svatého evangelia podle Marka.

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
    Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."

___________________________________________________________

Milí bratři a sestry,

Vždycky o první postní neděli čteme evangelium o Ježíšově pobytu na poušti. Ježíš je tam čtyřicet dní - po určený čas – mezi svým křtem v Jordánu a svým veřejným vystoupením a svědectvím o blízkosti Božího království. Jeho pobyt na poušti není jen přípravná epizoda, bez které by se nakonec jeho veřejné působení nějak obešlo. Je naprosto podstatný pro to, co má následovat; pro Ježíšovo svědectví o Otci. Dá se říci, že Ježíšova zkušenost s pouští je pro jeho následné svědectví naprosto nezbytná. Jeho kázání pramení z toho, co prožil.

Podobně hovoří i úryvek z 1. listu Petrova, který jsme četli ve druhém čtení, a který se týká Ježíšovy smrti a vzkříšení: (Kristus) byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. V tomhle smyslu je Ježíšův pobyt na poušti předznamenáním jeho smrti a vzkříšení: dostává se do ohrožení života, ale Otcova láska a moc ho nakonec zachrání a on pak o této záchraně svědčí ostatním. Ježíšovo kázání o Božím království není tedy šířením nějaké ideologie; tlumočením sdělení, které někde slyšel nebo četl: vychází zcela z toho, co sám zakusil na svém vlastním těle.

Markovo evangelium je jako celek stručné, a stručná je i jeho zpráva o Ježíšově pobytu na poušti: na rozdíl od Matouše a Lukáše nemluví o třech ďáblových pokušeních. Říká jen, že Ježíš byl na poušti pokoušen od satana, žil mezi divokými zvířaty a sloužili mu andělé. Anděl je Boží posel, je to symbol Boží přítomnosti a péče. Ježíš je na poušti vystaven různým nebezpečím; ale právě v nich se ukazuje přítomnost, láska a pomoc Otce. Na pozadí ohrožení života se toto vše může projevit mnohem zřetelněji, než v období pokoje a bezpečí.

Takto se nám také vyjevuje i smysl našeho vlastního postu, který bude letos ještě znásoben nezklidňující se pandemickou situací. Naše postní odříkání není především solidarita s trpícím Kristem, a už vůbec ne samoúčelné cvičení se v askezi pro získání nějaké ctnosti nebo zásluhy. Máme v situaci naší dobrovolné pouště zakusit – řečeno s dnešním evangeliem – službu andělů; Boží lásku a péči. Tak, abychom o Velikonocích mohli z vlastní zkušenosti svědčit druhým lidem: věřte evangeliu. Věřte radostné zprávě o tom, že Pán je přítomný a stará se.