Matky Boží Panny Marie 2020


1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

    Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."

Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.


2. ČTENÍ Gal 4, 4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.


EVANGELIUM Lk 2, 16-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

 Slůvko pro děti:

Milé děti,

Druhé čtení, z listu Galaťanům, je úplně nejstarší dochovaná zpráva o Ježíšově mamince Marii - evangelia byla totiž napsána trochu později, než listy svatého Pavla. Vidíme, že je hodně stručná, ani se tam nezmiňuje Mariino jméno. Říká se tam jenom: Když se naplnil čas, Bůh poslal svého syna, narozeného ze ženy. Ale to nám stačí k tomu, abychom pochopili, že Ježíš byl opravdu člověk jako my, že Bůh má s námi lidmi od té chvíle, co se narodil Ježíš, všechno společné – kromě hříchu.

Milí bratři a sestry,

O vánoční noci bylo hlavní postavou evangelia Božské dítě, dnes, na konci vánočního oktávu se naše pozornost zaměřuje na Marii, jako Matku vtěleného Slova. Oslavujeme její mateřství, její podíl na spáse světa, ale také její otevřenost vůči Bohu, vůči jeho Slovu, vůči Jeho plánu - neboť bez této Mariiny svobodné otevřenosti by se Ježíš nemohl stát člověkem a spása světa by nebyla dokonána.

V dnešním evangeliu jdou pastýři do Betléma oznámit - zřejmě jak samotné Svaté rodině, tak poté i obyvatelům městečka -  co jim o tom dítěti bylo zvěstováno. Tlumočí radostnou zvěst od prvního posla - anděla:  Zvěstuji Vám velikou radost, radost pro všechen lid. Dnes se Vám narodil Spasitel, Kristus Pán. Třetí věta evangelia pak ukazuje, jak na to reagovali ti, kteří tuto zprávu slyšeli.

Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.

Slůvko ‚však‘ (v originále h´ de,, v latinské Vulgátě autem) může znamenat i ‚pak‘, tedy pouze rozdělovník věty.  Maria pak to všechno uchovávala ve svém srdci – tak je to přeloženo v české verzi Jeruzalémské Bible. Pokud ale zůstaneme u původního překladu, může to také znamenat, že v přijetí tohoto slova je mezi oněmi všemi, kteří se podivili, a na druhé straně Ježíšovou matkou, velký rozdíl. Maria, stejně jako předtím při zvěstování a potom při nalezení dvanáctiletého Ježíše v chrámu uchovává ono slyšené v srdci a rozvažuje o tom.

Vypadá to jako nepodstatný detail, připomínající suchý větný rozbor v hodině češtiny, ale Písmo svaté nezná nepodstatné detaily. Připomíná se nám, že Mariina vnímavost vůči Slovu, její kontemplativní přístup je předpokladem plodnosti jejího života.  Ač se to na první pohled nezdá, dnešní evangelium souvisí v tomto smyslu velmi těsně s Ježíšovým podobenstvím o rozsévači. Maria je onou dobrou zemí, dobře zoranou, otevřenou pro přijetí tvůrčího Slova, která přináší mnohonásobný užitek. Svatý Augustin to shrnul do jedné věty: Concepit Maria prius mente quam ventre - Maria počala dříve v mysli nežli v lůně. 

My, současní lidé, se spíše než Marii podobáme spíše oněm ostatním: Všichni, kdo to slyšeli, podivili se… Značná část mediálního průmyslu je postavená právě na tom, aby se lidé nestačili divit, cože se to zase doslechli.  Z naší letargie vůči záplavě informací nás občas vytrhne jen nějaký zvlášť povedený skandál, a média se pak mohou přetrhnout, aby objevila ještě něco skandálnějšího a podivuhodnějšího, neboť proces banalizace je v těchto případech rychlý a to, čemu jsme se ještě včera divili, je dnes skoro normální věc. 

Údiv nebo úlek nemusí být pro začátek špatný, Maria se při zvěstování také velmi polekala. Je ale důležité posléze jít dál: udělat to, co ona - otevřít se pro Boží slovo, které není banální zvuk, ale něco, co reálně tvoří, obnovuje a posvěcuje. Snažit se o to, aby slovo nepadlo ani do trní, ani na udusanou půdu, ale do dobré země. Nemusíme se bát, že nám toto niterné přijetí Božího slova ublíží nebo v nás něco zničí - to dokáží lidská slova dobře, ale Boží slovo je jiné. Rozjímáním Slova je přijímáme do srdce a stáváme se plodnými - jako Maria, jejíž požehnané mateřství si dnes připomínáme. I v nás, stejně jako v ní, se může stát to, co o Vánocích slavíme. Slovo se může stát tělem.