Na letošní neděli 24. srpna připadá v naší farnosti titulární slavnost sv. Bartoloměje, apoštola.

Sv. Bartoloměje - titulární slavnost našeho kostela 2025

 

PRVNÍ ČTENÍ Zj 21, 9b -14

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Anděl ke mně promluvil: "Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!"
    Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis.
    Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.



Žl 145 (144), 10 - 11. 12 - 13ab. 17 - 18 Odp.: srv. 12
Odp.: Ať tvoji zbožní, Hospodine, vypravují o slávě tvé vznešené říše.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.

 

DRUHÉ ČTENÍ 1.Petr 2,4-5.9-10

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.

Milovaní!

     Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.

    Vy jste 'rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal' ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste 'nebyli (jeho) lid,' teď však jste lid Boží, žili jste bez milosrdenství,' teď však se jeho 'milosrdenství na vás projevilo'.

 

EVANGELIUM Jan 1, 45 - 51

Slova svatého evangelia podle Jana.    

Filip potkal Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta."
    Natanael mu namítl: "Může z Nazareta vzejít něco dobrého?" Filip odpověděl: "Pojď a podívej se!"
    Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti."
    Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl:  ‚,Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem."
   Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele! " Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod fíkovníkem'? Uvidíš ještě větší věci."A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.'

_________________________________________________________ 

Slůvko pro děti

Milé děti,

Když apoštol Filip říká Bartolomějovi - v textu evangelia se jmenuje Natanael - že našli Spasitele, Bartoloměj tomu nechce uvěřit. Je to proto, že sám byl z Judska - z kraje kolem hlavního města Jeruzaléma - zatímco Ježíš byl z Nazareta v Galileji, a kvůli tomu ho Bartoloměj vlastně nebral vážně. Co může z Nazareta vzejít dobrého? říká Bartoloměj. Galilea byl kraj, který neměl dobrou pověst; byla to periferie, kde byli Izraelité pomícháni s lidmi jiných národů. Je to něco podobného, jako když si někdo z Prahy utahuje z nás, kteří bydlíme v Brně; nebo jako když si třeba - ať v Praze nebo tady v Brně -  řekneme, že je vlastně dobře, že nežijeme třeba v Mostě, Ústí nad Labem nebo vůbec v severních Čechách.

Jenže Bartoloměj měl velké štěstí v tom, že tyhle jeho předsudky nebyly tak silné, a že našel odvahu udělat to, k čemu ho nabádal jeho druh Filip: Pojď a přesvědč se! A když se potkal se skutečným Ježíšem, postupně poznal, že je to opravdu Mesiáš, Spasitel.

Pro nás je to velké poučení v tom smyslu, že je mnohem lepší se s druhým člověkem potkat osobně a poznat, jaký je, než si o něm udělat názor jenom na základě nějakých našich předsudků.

 Milí bratři a sestry,

Budoucí apoštol Bartoloměj - v evangeliu pod jménem Natanael - má podobný příběh setkání s Ježíšem jako později jiný z Dvanácti - svatý Tomáš. Nebyl by tím, čím byl, nebyl by apoštolem, mučedníkem a patronem našeho kostela, pokud by se nestalo to, o čem jsme dnes v evangeliu slyšeli: jeho osobní setkání s Ježíšem a fascinace Jeho osobou.

Stejně jako svatý Tomáš reaguje Bartoloměj na zprávu apoštolů skepticky: když mu zvěstují, že nalezli někoho, kdo odpovídá mesiášským zaslíbením Starého Zákona, odpovídá tak, jak se dá čekat od rodáka z Judeje: ‚Může z Nazareta vzejít něco dobrého?‘  Ale apoštol Filip se nenechá odradit a zve Bartoloměje, aby se přesvědčil sám: ‚Pojď a podívej se!‘. A Bartoloměj to naštěstí udělá.

A Pán k němu hned v prvních okamžicích setkání promlouvá tak, že Bartoloměj chápe, že Ježíš mu vidí do srdce - Odkud mne znáš? Je to situace velmi podobná setkání Ježíše se samařskou ženou u studny, rovněž z Janova evangelia. Bartoloměj vnímá, že Ježíš o něm ví všechno, ale neděsí ho to. A říká pak podobnou věc, jako samařská žena, která po rozhovoru s Ježíšem v rozrušení nechává u Jákubovy studny svůj džbán a jde do města zvěstovat "Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem udělala. Není to snad Mesiáš?"  Nebo - vrátíme-li se k příběhu Tomáše apoštola - také on vyznává Pán můj a Bůh můj.  A svatý Bartoloměj - překvapen stejně jako Samařanka a Tomáš - nakonec říká ‘Mistře, ty jsi Boží syn; ty jsi král Izraele.‘

Poselství dnešního evangelia i naší dnešní slavnosti je tedy velmi jednoduché - na počátku každého křesťanského povolání, ba každého opravdu křesťanského života, má a musí být osobní setkání s Ježíšem. Svědectví církve i naše vlastní svědectví druhým lidem má sloužit tomuto cíli. A toto svědectví je možné a autentické jen tenkrát, jestliže každý z nás, sám u sebe, zakusí na vlastní kůži jedinečnou Ježíšovu lásku. Písmo svaté i další dějiny církve jsou plné důkazů o tom, že je to právě tak: nebýt tohoto osobního setkání jednotlivých lidí s Ježíšovou láskou, nic by nebylo. Můžeme si tu vypůjčit slova malé svaté Terezie z její autobiografie Dějiny duše: apoštolové by nekázali evangelium a mučedníci by se zdráhali prolít svou krev.

Příběh svatého Bartoloměje nás tedy vyzývá k tomu, abychom odložili naši skepsi a vykročili Pánu vstříc. Abychom toužili po setkání s Ním, po setkání, které nás promění - a to nikoli jen jednou v životě, ale stále znovu. Aby pro nás zážitek Jeho lásky nebyl jen krásnou vzpomínkou, ale trvalou a radostnou přítomností, která utváří náš život.