20. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Jer 38,4-6.8-10

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.

   Úředníci řekli králi: "Ať je zabit tento člověk, neboť oslabuje ruce bojujícího mužstva, které zůstalo v tomto městě, i ruce všeho lidu, když k nim mluví takové řeči, protože nehledá tento člověk blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí."
   Král Sidkijáh řekl: "Hle, je ve vašich rukou" - neboť král proti nim nic nezmohl. Vzali tedy Jeremiáše a uvrhli ho do cisterny královského prince Malkijáha, která byla ve vězeňském dvoře; spustili Jeremiáše po provazech do cisterny, ve které nebyla voda, ale jen bahno; a Jeremiáš zapadl do bláta.
   Etiopan Ebedmelech vyšel z královského paláce a řekl králi: "Můj pane, králi, tito muži se dopustili zlého činu vším, co spáchali proti proroku Jeremiášovi, když ho vsadili do cisterny. Umře v ní hladem, neboť v městě už není chléb."
   Tu rozkázal král Etiopanu Ebedmelechovi: "Vezmi s sebou odtud tři muže a vytáhni proroka z cisterny, dřív než umře."



Žl 40(39),2.3.4.18
Odp.: Hospodine, na pomoc mí pospěš!

Pevně jsem doufal v Hospodina, on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání.
Odp.
Vytáhl mě z podzemní jámy, z bahnitého kalu, na skálu postavil mé nohy, dodal síly mým krokům.
Odp.
Novou píseň vložil mi do úst, chvalozpěv našemu Bohu. Mnozí to uvidí a nabudou úcty, budou doufat v Hospodina.
Odp.
Já jsem jen chudák a ubožák, ale Pán se o mě stará. Tys můj pomocník, můj zachránce: neprodlévej, můj Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,1-4

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu.
   Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali, Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.


EVANGELIUM Lk 12,49-53

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
    Myslíte, že jsem přišel dát mír na zemi? Ne, říkám vám, ale rozdělení. Od nynějška totiž bude rozděleno pět lidí v jednom domě: tři proti dvěma a dva proti třem. Budou rozděleni otec proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni."

_________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Chodí někdo z vás do nějakého sportovního kroužku? Nebo ještě lépe – byli jste letos s rodiči na dovolené někde na horách?

Když máme třeba běžet nějaký závod, nebo vylézt na nějaký vysoký kopec, tak důkladně zvažujeme, co si s sebou máme vzít. U běhu je to jednoduché - vezmete si trenky, tričko a běžeckou obuv. Na hory si toho musíme vzít víc, třeba svačinu a láhev s pitím; ale stejně si obsah našeho batohu musíme dobře rozmyslet - abychom si s sebou nebrali něco, co by nám ten batoh dělalo zbytečně těžký.

Neznámý autor Listu Židům ve druhém čtení mluví o něčem podobném: Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Náš život je putování do Božího království - a když s sebou na téhle cestě vláčíme věci, které jsou zbytečné, můžeme tam sice možná taky dojít, ale s mnohem většími obtížemi.

 

Milí bratři a sestry,

Dnešní liturgické texty přinášejí svědectví o rozporuplnosti účinku hlásaného Božího slova v lidských srdcích; rozporuplnosti často tak silné, že představuje existenční nebezpečí pro toho, kdo Slovo hlásá.

Prorok Jeremiáš je v prvním čtení kvůli hlásání Slova málem utopen v bahně; není to ovšem jeho první taková zkušenost. Již o osmnáct kapitol dříve, tedy ve dvacáté kapitole, je v knize proroka Jeremiáše popsána podobná situace: kněz Pašchúr nechává Jeremiáše zbít a vsadit do klády. Od sedmého verše dvacáté kapitoly pak slyšíme Jeremiášův nářek:

„Svedl jsi mne, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mne. Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají. Kdykoli mluvím, musím křičet; ohlašovat násilí a zpustošení. Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den. Řekl jsem si: Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem. Tu se Hospodinovo slovo stalo v mém nitru hořícím ohněm zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.“

Jeremiáš není žádný masochista, ani provokatér, ani (jak bychom řekli dnes) milovník adrenalinových aktivit. Jako každý normální člověk touží po obyčejném klidném životě bez zásadních konfliktů. Jenže je prorok - a to není zaměstnání, ale existenciální nastavení, vlastně Jeremiášova identita. Slovo, jež mu Hospodin svěřil, si nemůže nechat pro sebe, musí je hlásat – a hlásání přináší protivenství, neboť naráží na zkamenělá lidská srdce, neochotná toto Slovo přijmout. Srdce, jež Slovo vnímají jen jako ohrožení, jako sýčkování – a jeho interpreta jako nositele špatných zpráv (v němčině máme právě pro tohle krásný termín Rabenprophet – krkavčí prorok). V dnešním prvním čtení říkají královští úředníci: Ať je zabit tento člověk, když k nim mluví takové řeči, neboť nehledá blaho tohoto lidu, ale jeho neštěstí.

Jeremiáš je takto předobrazem Krista. Dnešní úryvek evangelia je rozdělen na dvě přibližně stejné části. V první Ježíš vyznává, co si horoucně přeje (a co je také vlastním poselstvím hlásaného Slova):

   Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!

Výrazy oheň a křest odkazuji k daru Ducha svatého, který má být ve svůj čas dán světu – k daru Ducha lásky a pokoje, Ducha smíření.  Jenže Ježíš pak realisticky říká, že se stane něco, co si sice nepřeje, ale co přesto nastane: Nepřinesl jsem mír, ale rozdělení.

Boží slovo je vždy slovo lásky. Otec si nepřeje nic než pokoj a smíření, nepřeje si nic jiného, než aby jeho děti žili opravdu jako sourozenci, jako rodina, jako bratři a sestry. Jenže Boží Slovo v reálném světě pokoj nepůsobí, neboť se střetává se ztvrdlými a zraněnými lidskými srdci – a v nich pak účinkuje paradoxně jako pravý opak toho, k čemu je určeno.

Problém tedy není ve Slovu; Slovo není dvojznačné, není záměrně provokativní, není toxické, není proneseno, aby rozdělovalo. Chyba není ve vysílači, ale v přijímači. Vždycky ovšem můžeme svá srdce naladit k otevřenosti vůči přijetí Slova takového, jaké je. Vždycky můžeme odložit naši pýchu a pocit, že jsme už spolkli všechnu životní moudrost a sami nejlépe víme, jak všechno má být. Pak můžeme Slovo slyšet správně a pochopit, co je jeho skutečným obsahem – že je to opravdu Slovo lásky, pokoje a smíření.