22. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Sir 3,19-21.30-31(řec.17-18.20.28-29)

Čtení z knihy Sirachovcovy.

   Synu, dělej své práce v skromnosti, a budeš milován bohumilými lidmi. Čím jsi větší, tím. víc se pokořuj, a před Pánem nalezneš milost. Neboť veliká je moc Pána, je slaven pokornými lidmi.
   Pro ránu domýšlivce není uzdravení, neboť se v něm uchytilo ošklivé býlí. Rozumné srdce chápe poučné výroky, moudrý člověk touží po pozorných posluchačích.



Žl 68(67),4-5ac.6-7ab.10-11
Odp.: Bože, ve své dobrotě ses postaral o chudáka.

Spravedliví se radují, jásají před Bohem a veselí se v radosti. Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, jeho jméno je Hospodin.
Odp.
Otec sirotků, ochránce vdov je Bůh ve svém svatém příbytku. Bůh zjednává opuštěným domov, vězně vyvádí k šťastnému životu.
Odp.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, vzkřísils je, když zemdlelo. Usadilo se v něm tvoje stádce, ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Odp.



2. ČTENÍ Žd 12,18-19.22-24a

Čtení z listu Židům.

Bratři a sestry!
   Nepřistoupili jste k hmotné hoře, z které šlehal oheň a která byla zahalena mračnou temnotou a bouří, a při tom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. Když to všechno Izraelité slyšeli, zdráhali se poslouchat a prosili, aby (Bůh) už k nim nemluvil.
   Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke vznešenému shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy.



EVANGELIUM Lk 14,1.7-14

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Když Ježíš přišel v sobotu do domu jednoho z předních farizeů, aby tam pojedl, dávali si na něj pozor.
   On si všiml, jak si hosté vybírají přední místa. Řekl jim tedy toto poučení: "Až budeš od někoho pozván na svatební hostinu, nesedej si na přední místo. Mohl by být od něho pozván někdo vzácnější než ty, a ten, kdo pozval tebe i jeho, by přišel a řekl ti: 'Uvolni mu místo!' Tu bys musel s hanbou zaujmout poslední místo.
   Ale když budeš pozván, jdi si sednout na poslední místo, takže až přijde ten, který tě pozval, řekne ti: 'Příteli, pojď si sednout dopředu!' To ti bude ke cti u všech, kteří budou s tebou u stolu. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."
   Svému hostiteli pak řekl: "Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé.
   A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých."

__________________________________________________

Slůvko pro děti (na konci mše svaté, při požehnání školních pomůcek)

 Milé děti,

Říkal jsem si, že by bylo dobré, abyste měly na dnešní požehnání školních pomůcek nějakou malou památku. A přišel mi na mysl jeden takový svatý obrázek, které páni faráři asi tak před sto lety rozdávali dětem: chlapeček a holčička jdou po docela chatrné dřevěné lávce nad rozvodněným potokem a nad nimi se vznáší jejich strážný anděl, aby zasáhl, kdyby se něco přihodilo. A u toho ještě bývala napsaná modlitba Anděle Boží, strážce můj, rač vždycky být ochránce můj…. 

Jenomže si myslím, že byste si s takovým obrázkem možná moc nevěděly rady; a spoustě slov, která jsou v modlitbě Anděle Boží, asi taky už nerozumíte. A tak jsem nakreslil trochu podobný obrázek a modlitbu Anděle Boží jsem přeložil do dnešního jazyka - tak, aby tam všechno zůstalo, ale bylo to pro vás srozumitelné.

 

 Milí bratři a sestry,

 Abychom dobře pochopili dnešní úryvek evangelia, můžeme si pomoci jiným úryvkem, z páté kapitoly téhož evangelia podle Lukáše, popisujícím povolání celníka Leviho:

 Potom šel (Ježíš odtamtud), uviděl jednoho celníka ‒ jmenoval se Lévi ‒ jak sedí v celnici, a řekl mu: „Pojď za mnou!“ (Lévi) nechal všeho, vstal a šel za ním. Ve svém domě pak mu vystrojil velkou hostinu. Spolu s nimi bylo u stolu celé množství celníků a jiných lidí. Farizeové a jejich učitelé Zákona reptali a řekli jeho učedníkům: „Proč jíte a pijete s celníky a hříšníky?“ Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní! Nepřišel jsem povolat k obrácení spravedlivé, ale hříšníky.“ (Lk 5, 28 – 32)

 Celník Lévi - tedy budoucí svatý Matouš - ve svém povolání zakouší, že je milován a přijímán. Předtím jím všichni pohrdali, jako veřejným hříšníkem a kolaborantem s Římany. Připojuje se k Ježíšovi a pak ve svém domě uspořádá hostinu, na níž je mnoho takových, jako je on sám. V tomto společenství není rozdělení na chudé nebo bohaté, na spravedlivé nebo hříšníky; všichni vnímají, že jsou si rovni, že jsou přijatí a milovaní, jako to zakusil Lévi - a radují se z toho.

 Na mnoha místech v Bibli je hostina obrazem Božího království; podobně jako třeba obraz nebeského Jeruzaléma z dnešního druhého čtení. Je obrazem společenství lásky mezi bratřími a sestrami v Kristu, mezi všemi dětmi nebeského Otce. Ježíš v dnešním evangeliu vlastně nastavuje zrcadlo těm, kteří hostinu považují za něco jiného; zejména za místo ke své vlastní sebeprezentaci. Pokud bychom mermomocí chtěli použít nějaký příklad ze současnosti, pak by to mohl být třeba nějaký gala reprezentační ples; tedy místo a příležitost, kde mohu ostatním ukázat, jak jsem krásný, bohatý a úspěšný - nejlépe nejkrásnější, nejbohatší a nejúspěšnější ze všech, kteří jsou zrovna přítomní. Při takovém vnitřním nastavení jdu samosebou co nejvíc dopředu, aby všichni viděli. 

To, k čemu Ježíš vyzývá - tedy zaujmout poslední místo - není výzva k nějaké hrbaté pokoře, která člověka stejně nakonec znovu vede k sobě samému; člověk hraje stále roli, jen jinou, tentokrát toho nejskromnějšího a nejzbožnějšího z celé společnosti. Jednání podle toho, co Ježíš říká, předpokládá pochopení podstaty toho, proč se hostina slaví a proč jsem pozván: pozvaní jsou sice různí, ale v nejhlubší rovině existence mají všichni úplně stejnou hodnotu a důstojnost: jsou milované Boží děti. A hostina je oslavou této skutečnosti, je vnějším výrazem společenství, výrazem toho, že k sobě takto bytostně patříme.