15. neděle v mezidobí C 2025

1. ČTENÍ Dt 30,10-14

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

 Mojžíš řekl lidu:  "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."




Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 1,15-20

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.



EVANGELIUM Lk 10,25-37

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?"    On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"


_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Co myslíte, kdo je ve skutečnosti ten milosrdný Samaritán, koho představuje? Podle těch posledních Ježíšových slov Jdi a stejně jednej i ty bychom si mohli myslet, že je to jakoby příklad pro nás: když vidíš někoho, komu je potřeba pomoci, tak mu podle svých sil taky pomoz. Ale je ještě jeden možný výklad: Ten ubohý člověk, co ho přepadli lupiči, jsme my, třeba když se náš život dostane do nějakých těžkostí. A ten Samařan je Ježíš, který na nás hledí se soucitem a který nás pozvedá a uzdravuje.

 

Milí bratři a sestry,

Známý německý jezuitský kněz a teolog Karl Rahner napsal sbírku esejů Worte ins Schweigen – Slova do mlčení, a v ní je také úvaha s názvem Bůh mého poznání. Cituji z ní jednu pasáž:

Tvé slovo, Bože, a Tvá moudrost jsou již ve mně; ne že bych Tě poznával a chápal, ale že Ty mne poznáváš jako svého přítele a svého syna. Toto slovo, jež se rodí z Tvého srdce jako Tobě rovné a jež mi vkládáš do srdce, potřebuje pro mne ještě výklad vnějším slovem, které slyším a přijímám vírou.

Velice podobná je i výpověď dnešního prvního čtení, z páté knihy Mojžíšovy:

(Boží slovo) není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."

Jeden z nejsilnějších důkazů toho, že Boží slovo je pravdivé, je právě skutečnost, jak si toto slovo vydává vzájemně svědectví s naší vnitřní zkušeností; s tím, co prožíváme, s našimi radostmi a bolestmi, s našimi životními zápasy; zkrátka se vším existenciálním poznáním, které získáváme na pouti naším životním příběhem. Když to vše konfrontujeme se slyšeným, čteným a rozjímaným slovem Písma, získáváme s časem stále větší jistotu: Bůh nás opravdu zná a opravdu vede, jeho Slovo je vskutku ostřejší než každý dvojsečný meč, jak říká svatý Pavel; vynáší o nás pravdivý soud, ale zároveň nás ujišťuje o stálé a neměnné Boží lásce k nám. V síle této zkušenosti přestává být důležité, že například starozákonní zpráva o stvoření (nebo spíš její doslovný výklad) je v rozporu se současným přírodovědným obrazem světa. Začínáme chápat, že kritérium pravdivosti Božího slova je právě a zejména v tom, jak dokáže hovořit k našemu srdci a osvětlovat smysl našich životních událostí.

Podobenství o milosrdném Samařanu z dnešního evangelia pak z tohoto pohledu není především apel na to, abychom prokazovali milosrdenství svým bližním. Zve nás spíše k tomu, abychom se ignaciánskou metodou sami ztotožnili s oním přepadeným a zbitým člověkem a v duchu na sobě zažili Ježíšův pohled, plný soucitu; abychom zažili vylití oleje a vína Ducha svatého do našich ran. Abychom zakusili, jak se o nás Pán sám stará, a jak se stará i prostřednictvím druhých lidí, v podobenství reprezentovaných oním hostinským. Můžeme si při tom zároveň vzpomenout na všechny situace z naší osobní historie, v nichž se právě toto skutečně odehrálo, ve kterých jsme v těžkostech zažili něžnou Boží lásku a péči.