29. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Ex 17,8-13

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: "Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku.
   Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.



Žl 121 (120),1-2.3-4.5-6.7-8 Odp.: srv.2
Odp.: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemí.

Zvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Odp.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát Izraelův strážce.
Odp.
Hospodin tě střeží, Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, ani měsíc v noci.
Odp.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod nyní i navěky.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
    Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.



EVANGELIUM Lk 18,1-8

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
   Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' "
   A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
   Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"

________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti, dnešní evangelium bychom mohli hodně špatně pochopit. Když se za něco modlíme, musíme Pána Boha (omlouvám se, že používám takové slovo, ale lepší mne nenapadlo) ukecat, aby nám to dal, i když se Mu nechce. Určitě ne! Otec nás má rád, a když je něco pro nás dobré, tak nám to daruje – vždyť už nám všem daroval to nejcennější, co měl – svého Syna. Ježíš tím příběhem s vdovou a soudcem jenom chce říci, to, co je na začátku evangelia: abychom se stále modlili a neochabovali.

 

Milí bratři a sestry,

Při rozjímání o dnešním evangeliu je potřeba nezaměřit příliš naši pozornost k osobě soudce. Mohlo by se nám totiž přihodit, že bychom si do této postavy promítli obraz Boha; podobně jako je vdova – a zcela právem – obrazem nás samých, když v modlitbě o něco prosíme. Potom bychom si však Hospodina museli představit jako orientálního mocipána, krutého a náladového, necitlivého k bolestem a potřebám svých poddaných. Pána, který se pro své lidi uráčí něco udělat jen proto, aby ho už neotravovali a měl svůj svatý pokoj.

V dnešním úryvku je mnoho míst, která nás upozorňují, abychom se takové chyby nedopustili. Ježíš hned na začátku o postavě soudce říká, že se Boha nebál a na lidi nedbal, a pak také, že byl nespravedlivý. Je to tedy přímý opak člověka zbožného a spravedlivého, člověka ‚podle Božího obrazu‘, člověka, který dodržuje Mojžíšův zákon včetně jeho mnohých přikázání, nabádajících k pozornosti a péči o chudé a slabé. Na konci úryvku hovoří Ježíš o Otci jako o naprostém protikladu soudce: A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?   Říkám vám, že se jich rychle zastane!

Ten, kdo je v dnešním podobenství důležitý, na koho máme obrátit naši pozornost a kdo je nám příkladem, není soudce, ale vdova. Vdovy ve starém Izraeli patřily k nejchudším vrstvám obyvatel, protože žena byla naprosto existenčně závislá na svém manželovi a po jeho smrti byla odkázána buď na podporu své rodiny, nebo na milosrdenství druhých lidí. Ježíš v témže evangeliu podle Lukáše ukazuje ovšem jinou vdovu – tu v chrámu – jako vzor velké víry a spolehnutí se Hospodina: do chrámové pokladnice hodila všechno, z čeho měla být živa.

Vdova z dnešního podobenství si hluboce uvědomuje svou nouzi a navíc to, že má blíže nespecifikovaného odpůrce, což její už tak těžký život činí ještě těžším. Ví, že onen soudce – ať je jakýkoli – je lidsky její jediná naděje, bez kterého by svůj kříž neunesla. Proto naléhá, nevzdává se, stále prosí a stále má naději, že jednoho krásného dne bude vyslyšena.

Soudce naprosto nemůžeme ztotožnit s obrazem Hospodina, ale vdova je jednoznačně obraz nás samých. Nejde o naši hmotnou nouzi, ale o nouzi duchovní, nedostatek víry, naděje a lásky. I nás zneklidňuje Odpůrce, Nepřítel naší duše, a víme, že se nás musí někdo silnější zastat. Kéž se dokážeme jako vdova obracet se k Bohu - s velkou touhou, vytrvalostí a nadějí.

 

 

 

28. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ 2 Král 5,14-17

Čtení z druhé knihy Královské.

   Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý.
   Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: "Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka."
   Elizeus odpověděl: "Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!"
    Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel. Náman pak řekl: "Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu."



ŽI 98 (97),1.2-3ab.3cd-4 Odp.: srv. 2b
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 2,8-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
   Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka; který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Krista Ježíše.
   Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.



EVANGELIUM Lk 17,11-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí.
   Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "jděte a ukažte se kněžím." A jak odcházeli, byli očištěni.
   Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán.
   Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?"
   A jemu řekl: "Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila."

 ___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, uzdravený malomocný z dnešního evangelia nás učí vděčnosti. Uvědomil si, jaký zázrak se stal, že Ježíšovo uzdravení nebyla žádná samozřejmost – a tak mu šel poděkovat. A tak je to i s námi: když si dokážeme vážit třeba i běžných věcí – třeba když maminka uvaří něco dobrého k nedělnímu obědu, nebo když jedete na hezký rodinný výlet – tak taky vnímáme, že to nejsou žádné samozřejmosti. A taky za ně dokážeme děkovat – Bohu, tátovi, mamince, i ostatním lidem.

 

Milí bratři a sestry,

 Ježíš na začátku evangelia prochází územím mezi Samařskem a Galilejí, na pomezí krajů, kde žijí pravověrní Židé a na druhé straně Samaritáni – cizinci, jak jim Ježíš říká. Z hlediska víry Izraele to byli ‚jinak věřící‘, i když uctívali Hospodina. Jejich hlavní kultické místo však nebyl jeruzalémský chrám, ale hora Gerizím u Sichemu, dnešního Nábulusu. Velmi jasně je vztah pravověrných Židů a Samaritánů vyjádřen v evangeliu podle Jana; v úvodu vyprávění o setkání Ježíše a Samařanky u Jákobovy studny se říká: ‚Židé se totiž se Samaritány nestýkají‘.

 Není přesně řečeno, zda mezi oněmi deseti malomocnými byl Samaritán jen jeden, nebo více. Avšak jasně z textu vyplývá, že jejich společná nouze je svedla dohromady. V situaci nákazy nebezpečnou chorobou, kdy byli izolováni od svých komunit, a kdy se nesměli k nikomu zdravému ani přiblížit (zůstali stát opodál),najednou padají bariéry: není již důležité, jestli je někdo Žid nebo Samaritán, protože nyní jsou na jedné lodi. A mají jedinou společnou naději, vyjádřenou voláním: Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!

 Ježíš je vyslyší a říká jim: Jděte a ukažte se kněžím! A v tuto chvíli se cesty uzdravených malomocných znovu rozcházejí. U oněch devíti jsou tato slova zřejmě nejvíc ze všeho pobídkou, aby dodrželi Mojžíšův zákon – podle něho se každý, který na sobě přestal pozorovat příznaky malomocenství (což byla celá škála kožních chorob), měl jít ukázat knězi, a když jej kněz prohlásil za uzdraveného, mohl se vrátit do své komunity a ke svým blízkým. Možná proto se oněch devět nevrátilo; snad byli natolik zvyklí na to, že především je třeba dodržet Mojžíšův zákon, natolik zvyklí na to, co se v takové situaci má udělat, že to udělali automaticky, podobně jako my se při vstupu do kostela automaticky přežehnáme svěcenou vodou a poklekneme před svatostánkem. Ten desátý, Samaritán, se zachová jinak: nemyslí na to, že je třeba především dodržet Zákon, je prostě plný vděčnosti, vrací se, spontánně chválí Hospodina a děkuje Ježíši. Můžeme si zde hned vzpomenout na jiného Samaritána, na toho milosrdného, rovněž z Lukášova evangelia. Kněz a levita projdou kolem zbitého a polomrtvého člověka a nepomohou mu také proto, že je třeba dodržet Zákon: jdou do Jeruzaléma, nejspíš kvůli službě v chrámu, a proto se nemohou kulticky poskvrnit dotykem krvácejících ran. Ale Samařan nic takového neřeší, je prostě pohnut soucitem, a tak zraněnému pomůže nejlépe, jak umí.

 Ježíš na úplném konci úryvku Samaritánovi říká: Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila. Samaritán je z oněch deseti jediný, kdo byl opravdu a zcela uzdraven, na těle i na duši. Událost v něm zrodila zcela osobní víru a lásku, zcela osobní vztah k Ježíši.

 

 

 

27. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Hab 1,2-3;2,2-4

Čtení z knihy proroka Habakuka.

   Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, - ty však neslyšíš; křičím k tobě: “Násilí!" - ty však nepomáháš.
Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Mám se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozléhá se svár.
   Tu mně Hospodin odpověděl: "Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky; aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně; neboť jistě se splní; nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši; spravedlivý však bude žít pro svou věrnost."




Žl 95(94),1-2.6-7b.7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
. Poj dme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme jeho lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 1,6-8.13-14

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Vybízím tě: oživ zase plamen Božího daru, který ti byl dán vkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.
   Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, (tobě) svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

EVANGELIUM Lk 17,5-10

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!"
   Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.
   Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: 'Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Děkuje snad tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno?
   Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.' "

_____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní druhé čtení je z druhého listu svatého Pavla svému žáku Timotejovi, kterého Pavel ustanovil představeným církevní obce v maloasijském Efezu. Mezi řádky z toho úryvku vyplývá, že Timotej se možná, asi když byl někde mezi nevěřícími, za svou víru trochu styděl - což se může stát i nám dnes. Svatý Pavel ho ale nekárá; říká mu Milovaný, aby věděl, že ho kvůli tomu nepřestal mít rád. A pak mu říká, aby oživil plamen Božího daru - čímž myslí dar Ducha svatého. Dar Ducha, který jsme dostali ve křtu (a my dospělí také při biřmování) nám dává sílu se za naši víru nestydět a hlásit se k Pánu Ježíši i tam, kde to není úplně snadné.

 

Milí bratři a sestry,

Rozhovor Ježíše s učedníky z dnešní neděle je velmi zvláštní. Učedníci Ježíše prosí: Pane, dej nám více víry! Jenže jeho odpověď se zdá docela nelogická. Ježíš nejprve hovoří o tom, že s vírou - i nepatrnou, ale skutečnou - se dají dělat zázraky; jenže učedníci tohle zřejmě přece ví, jinak by svého Mistra a Pána o víru neprosili. A pak začne hovořit o zcela nesouvisejícím tématu - o povinnostech služebníka.

Dlouho jsem, milí bratři a sestry, byl trochu bezradný, jak toto dnešní slovo evangelia v promluvě otevřít. Nakonec mne však určitá souvislost napadla. Ježíš na prosbu o více víry odpovídá příměrem z obyčejného života, hovoří o mnoha naprosto běžných lidských aktivitách - o zemědělské práci, o chystání jídla. A možná i v tom můžeme najít určité vodítko k tomu, abychom získali to, oč učedníci prosí - více víry.

Prohloubení a upevnění víry získáváme asi nejvíce poctivým prožíváním našeho života, zkušenostmi, které se sčítají, když procházíme naším životním příběhem se vším, co přináší; se všemi úkoly a zodpovědností vůči naším blízkým a všem ostatním lidem. Když se snažíme nežít jen pro sebe; jestliže máme v dobrém slova smyslu postoj služebníka, o kterém Ježíš mluví: záleží-li nám z lásky ke druhým na tom, abychom své životní úkoly plnili dobře a nezištně. Tehdy se rodí zcela osobní a nepřenosná zkušenost (o které ale můžeme a máme svědčit), že Bůh je nám přes všechny obtíže blízko a že se opravdu stará. Můžeme opravdu sami na svém životě zakusit, že Pán je s námi, že nás nese, že se stávají malé, ale jasně rozpoznatelné zázraky. Zcela osobně se tak na této cestě setkáváme s Ježíšem; a tuto zkušenost nám nikdo nemůže vzít, i kdybychom v jiných aspektech naší víry mohli mít nějaké pochyby.

Jistě, v některých etapách naší životní pouti nemusíme Boží přítomnost vnímat, někdy na člověka padne kříž, který dokáže sotva unést a právem se táže, proč něco takového Bůh v jeho životě dopustil. Ale věřím, že takovéto události v životě jsou jen epizody, jež se nakonec vždycky nějak obrátí v dobro. A pak, při zpětném pohledu, můžeme znovu vidět, že i v tom byl Pán s námi a nesl s námi náš kříž.  

 26. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Am 6,1a.4-7

Čtení z knihy proroka Amosa.

Toto praví všemohoucí Pán:
   "Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí.
   Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!"

Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10
Odp.: Duše má, chval Hospodina!
nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Tim 6,11-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

   Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.
   Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.



EVANGELIUM Lk 16,19-31

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

Ježíš řekl farizeům: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.'

Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.'

   Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.'

   Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.'
   Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.' "

__________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Můžeme se spolu teď zamyslet nad tím, jestli mohl ten bohatý člověk mít nějaký důvod k tomu, aby Lazarovi vůbec nepomohl. Tak třeba by si boháč mohl říct, že Lazar žebrá, protože se mu nechce pracovat. Jenže my jsme slyšeli, že Lazar byl nemocný, že pracovat nemohl - a žádný sociální systém, podpora v nezaměstnanosti ani nic podobného v Ježíšově době nebylo. Lazar byl odkázaný na pomoc bližních. A ta nemoc byla na něm vidět na první pohled, stačilo by, aby se boháč šel podívat za dveře.

Pak bychom taky mohli uvažovat nad tím, že boháč se bál, že když Lazarovi pomůže, tak sám bude mít málo – ale to taky není ten případ: Lazar by se přece rád nasytil aspoň z toho, co upadlo z boháčova stolu. Takže ten boháč nemá žádnou výmluvu – Lazarovi nepomohl, protože měl tvrdé srdce.

 

 Milí bratři a sestry,

 V podobenství o boháči a Lazarovi je možná nejvíce nápadná blízkost nezměrného a opulentního luxusu a na druhé straně naprosté chudoby. Lazar lehával boháčovi přímo u dveří. Nebyl na druhém konci světa, ani na opačné straně ulice. Byl přímo na boháčově prahu. Boháč si jej nemohl nevšimnout; možná bylo jeho nářek slyšet i v hodovní síni. Boháč mohl udělat pár kroků a přesvědčit se, že Lazar opravdu není budižkničemu a flákač, který žebrá, místo aby pracoval. Mohl se přesvědčit, že opravdu potřebuje pomoc, a že kdyby pomohl, jemu samému by vůbec neubylo. Jenže on je neudělal, dveře, které jej od žebráka dělily, neotevřel. Jistě z tvrdosti srdce, ale možná taky proto, že by mu pohled na Lazara příliš připomínal odvrácenou stranu života, utrpení a smrt. Tedy skutečnosti, které boháč - díky svému bohatství - ze svého života úspěšně vytěsnil a zapomněl na ně.

 Někde jsem už před delší dobou – tuším, že to bylo v knize esejů anglického dominikánského kněze a teologa Timothy Radcliffa - narazil na termín teleskopická láska k bližnímu. Snáz máme soucit s těmi, kteří trpí někde daleko od nás: v Africe, v Jemenu nebo v brazilských favelách. Když ovšem někdo trpí v naší bezprostřední blízkosti, už to tak snadné není. Jistě, lidé v těchto zemích strádají mnohem víc, než by to bylo možné kdekoli v Evropě. Jenže i za našimi dveřmi jsou lidé, kteří potřebují náš soucit, naši blízkost a naši pomoc. A s tím už máme problém, podobně jako boháč z podobenství moc nechceme vidět, že nám lidské utrpení klepe na dveře, že je blízko, že by se něco podobného mohlo stát i nám. Bláhově se domníváme, že se můžeme zabezpečit vlastním bohatstvím, vyspělou ekonomikou, sociálním systémem a pokročilou medicínou.

 Boháč z podobenství poznal svou slepotu pozdě, až ve smrti zjistil, že všechno je jinak. Zjistil, že se uzavřel ve své bublině, v platónské jeskyni iluze, že ten chudák u jeho dveří vlastně neexistuje. Proto tak touží po tom, aby Lazar šel varovat jeho pět bratří; ti žijí ve stejné bublině jako předtím on. Abrahám mu ale říká, že oni už přece mají něco, co je z jejich bubliny dokáže vytáhnout: Mojžíšův zákon a výroky proroků, které vyzývají k solidaritě a lásce k bližnímu – jen je jim třeba trochu věnovat pozornost.        

 Milí bratři a sestry, aby bylo jasno: kážu si dnes i do vlastní kapsy. Sám jsem často slepý vůči potřebám lidí ve své blízkosti, mám rád svůj klídek a pohodu. Kéž nás dnešní Boží slovo probudí z letargie; kéž nám Pán dá dost milosti a síly mít konkrétně rád ty, kteří jsou v naší blízkosti.                                                                                                                                                                                                    

 

25. neděle v mezidobí C 2022 

1. ČTENÍ Am 8,4-7

Čtení z knihy proroka Amosa.

    Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme."
    Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"

Žl 113 (112),1-2.4-6.7-8
Odp.: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci; chvalte jméno Hospodinovo! Bud velebeno Hospodinovo jméno nyní i navěky!
Odp.
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, nad nebesa jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, který trůní na výsosti a shlíží dolů na nebe i na zem?
Odp.
Slabého zdvihá z prachu, ze smetiště povyšuj e chudého, aby ho posadil vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

   První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
    Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.
   Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

EVANGELIUM Lk 16,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
   Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'
   Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla.
   A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.
   Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
    Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
   Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

_________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Prorok Amos v prvním čtení kárá ty, kteří chtějí, aby už honem honem bylo po svátcích (kdo se nesmělo pracovat), aby zase mohli vydělávat peníze, často na úkor někoho jiného – asi to vydělávání peněz považovali za nejdůležitější věc na světě. Svátky, hlavně šabat - židovská sobota, se dodržovaly mnohem přísněji, než naše neděle. Smysl měly ovšem stejný – práce měla ustoupit tomu, aby si lidé při bohoslužbě v synagóze vzpomněli na Hospodina a jeho Slovo, a pak aby měli čas být se svou rodinou a s těmi, které mají rádi. Jasně že i v neděli musí někdo pracovat – třeba pan doktor na pohotovosti, nebo řidič městské dopravy, nebo koneckonců já a moji kolegové faráři. Ale je důležité, že neděli máme – je to čas na setkání s Ježíšem v Eucharistii a čas víc být se svou rodinou a nejbližšími, s těmi, které máme rádi.

 

Milí bratři a sestry,

Vždycky, když se v ročním cyklu C čte evangelium o nepoctivém správci, jsem vždycky trochu na rozpacích, jak je použít jako výchozí bod pro homilii. A možná podobně na rozpacích jsou biblisté: někteří umazání dluhu vykládají jako příklad správného jednání, jakéhosi Jánošíkovského bohatým braní a chudým dávání, neboť správce prý umazal dlužníkům pouze lichvářský úrok. Proč ho ovšem za to jeho pán pochválil, že jednal prozíravě, je záhada – napadá mne jen, že to Ježíš myslel mírně ironicky.

Dnes tenhle problém obejdu tím, že se zaměřím na druhé čtení z prvního listu Timotejovi. Svatý Pavel píše Timotejovi, svému spolupracovníkovi, o kterém víme ze Skutků apoštolů. Pavel ho po společném misijním působení ustanovil svým zástupcem v církevní obci v maloasijském Efezu. Pavel Timoteje v dopise seznamuje se zásadami křesťanského života a organizace místního společenství církve. A to první a nejdůležitější, k čemu ho vybízí, jsme slyšeli v dnešním úryvku: Ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc. A Pavel také hned uvádí, proč tomu tak má být: Bůh totiž chce, aby se všichni lidé zachránili. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny.

Pavel tedy vyzývá k modlitbám za jednotu a za dobrou správu veřejných věcí. Připadá mi to velmi, velmi aktuální, nejen vzhledem k politické a ekonomické situaci v naší zemí. Všichni vnímáme hluboké rozdělení, ve společnosti i v církvi. Události posledních let toto rozdělení ještě více zviditelnily, a došlo už tak daleko, že příslušníci jednotlivých názorových proudů nebo sociálních bublin spolu přestávají být schopní normálně komunikovat, natož se snažit nějak se vzájemně respektovat a chápat. Jako bychom v rámci jedné společnosti či jedné církve žili sice vedle sebe, ale zároveň jako na různých planetách. Často si samotnou příslušností k určité názorové skupině přímo zakládáme svou vlastní identitu, a nebývale ostře se vymezujeme vůči těm druhým; paušálně si o nich myslíme (nebo to dokonce říkáme nahlas) že jsou zlí, hloupí, nebo oboje zároveň.

Svatý Pavel Timotejovi jako představenému efezské církevní obce připomíná, aby ve svém společenství podpořil jednotu a sounáležitost; lidé jsou různí, mají různé názory a různé pohledy na svět, ale je jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. Naše nejhlubší identita je to, že jsme Boží milované děti. Uvědomit si to znamená směřovat k jednotě a ke snaze si toho druhého vážit a v rámci možností ho chápat. Tento postoj pak je zárodkem smíru, právě tak, jak píše znovu Pavel: abychom mohli vést život pokojný a klidný.

Možná nejstručnější a nejjasnější vyjádření téže skutečnosti najdeme ve třetí kapitole listu Galaťanům: Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.

 

 

 

Dnes sem výjimečně nevkládám kázání z 24. neděle v mezidobí, ale promluvu z naší dnešní farní pouti na Vranov u Brna; zdá se mi, že právě toto téma je velmi aktuální. Mše svatá je votivní k Panně Marii.

Farní pouť Vranov u Brna 2022

1.čtení Iz 61, 9-11

Čtení z knihy proroka Izajáše.

Rod mého lidu bude známý mezi pohany a jejich potomstvo uprostřed národů. Kdo je spatří, všichni uznají: „To je rod, jemuž Hospodin žehná!“ Radostí budu jásat v Hospodinu, má duše zaplesá v mém Bohu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

Mezizpěv 1 Sam 2, 1. 4 — 5. 6 — 7. 8 abcd Odp.: srv. 1a

Odp.: Mé srdce jásá v Bohu, mém spasiteli.

Srdce mé jásá v Hospodinu,

moje moc se vyvyšuje v mém Bohu.

Ústa se otvírají proti mým nepřátelům,

neboť se raduji z tvé pomoci.

Odp.

Luky siláků se lámou,

ale slabí se opásávají silou.

Kdo bývali sytí, dávají se nyní najímat za chléb;

kdo hladověli, mohou ustat od práce.

Neplodná dostává sedm dětí,

matka mnoha synů vadne osamělá.

Odp.

Hospodin usmrcuje i oživuje,

uvádí do říše smrti a zase přivádí nazpět.

Hospodin dává zchudnout, ale i zbohatnout,

ponižuje a povyšuje.

Odp.

Pozvedá z prachu ubožáka,

ze smetiště povyšuje chudáka,

aby ho posadil vedle knížat

a obdařil ho stolcem slávy.

Odp.

Evangelium Lk 1,39 – 47

Slova svatého evangelia podle Lukáše

Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: „Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně! Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!“ Maria řekla: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.“

____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnes jsem vybral čtení, která hovoří o radosti. Myslím, že v tomhle jste na tom trochu líp než my dospělí, že se dokážete radovat i z malých věcí, a možná to máte snazší i v tom, že ještě nemáte tolik starostí jako my velcí. Můžeme se radovat z ledasčeho, ale Maria, Ježíšova maminka, nám dnes ukazuje ten nejhluší zdroj radosti – to, že Bůh je s námi, že nás neopouští, a že nám skrze ni dal svého Syna.

Milí bratři a sestry,

Jednou z nejznámějších liturgických modliteb křesťanského Východu je hymnus k Panně Marii zvaný Akathistos (jmenuje se tak proto, že se zpívá ve stoje, tedy ne-v-sedě). Strukturou se trochu podobá loretánským litaniím – v každém verši je Matka Boží nazývána nějakým jiným vznešeným titulem, avšak všechny verše začínají v originále řeckým slovesem Chaire (stejným, kterým anděl pozdravil v Lukášově evangeliu Marii při zvěstování). V latinské církvi jsme zvyklí na překlad Ave, tedy Buď zdráva, ale v českém (i třeba anglickém) překladu Akathistu se říká Raduj se. Raduj se, spáso padlého Adama; Raduj se ty, skrze níž se obnovuje stvoření; Raduj se, lůno Boha, který se vtěluje. Raduj se, raduj se…

Z mešních textů o Panně Marii jsem dnes záměrně vybral ty, ve kterých se slovo radost objevuje často, a ve kterých je atmosféra radosti i tam, kde se právě přímo o radosti nehovoří. V prvním čtení se říká Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mne oblékl v roucho spásy, oděl mne šatem spravedlnosti. A opět v evangeliu: dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.

V dnešní době potřebujeme zdroje radosti jako sůl. Jsme ze všech stran bombardováni zprávami, které nám ji berou, které přinášejí starosti o budoucnost – blízkou či vzdálenější; anebo způsobují přímo strach. A když v nás strach zakoření, okamžitě se kolem shluknou ti, kteří s ním obchodují; různí falešní mesiášové, kteří dobře ví, jaký je v něm potenciál a co se z něj dá vytěžit.

O každé farní pouti na tomto nám milém a požehnaném místě myslíme na Matku Boží a na některé z tajemství jejího života. Myslím, že letos je nejpodstatnější myslet na Mariinu radost. Velmi dobře z evangelií víme, že lidsky vzato by Maria mnoho důvodů k radosti ze života neměla (záměrně nyní nemyslím na to, že vše skončilo dobře, Vzkříšením). Těžko říct, jak by se na nás podepsalo, kdybychom museli prožít to, co ona; to, o čem rozjímáme, myslíme-li na Mariiných sedm bolestí: neustále stěhování z místa na místo ve vysokém stupni těhotenství a pak s novorozeným miminkem, nepochopení toho, co její výjimečné dítě říká a koná, a pak to nejhorší, co se může matce stát – vidět svého mladého syna umírat. Koho z nás by něco takového lidsky nezlomilo, kdo z nás by si po takovém životním příběhu neřekl, že život je jedna velká tragédie; kdo by si s trpícím Jobem neřekl, že by možná bylo lepší se vůbec nenarodit?

Záměrně jsem dnes vybral texty, kde se hovoří o radosti. Mariina radost prýští z vědomí, že je milována, že její život a její příběh je v Božích rukou, že všechno zlé je jen dopuštěno, aby z něho vyprýštilo ještě větší dobro. A my všichni jsme Bohem milováni stejně jako ona, ne méně, ani ne více – rozdíl je jen v tom, že Maria to dokáže svým neposkvrněným srdcem vnímat mnohem lépe než my, hříchem tak či onak vždy zranění.  Všichni se, jako Maria, můžeme radovat a nemusíme podléhat toxickému strachu z čehokoli. Kéž nám Matka Boží, Příčina naší radosti, vyprosí, abychom takoví byli. 

 

 

23. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Mdr 9,13-18

Čtení z knihy Moudrosti.

   Kdo z lidí může poznat Boží úmysly, kdo pochopí, co chce Pán?
Myšlenky smrtelníků jsou totiž nejisté a naše záměry vratké. Vždyť porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. S námahou luštíme smysl pozemských věcí, nesnadno nalézáme to, co je nejvšednější. Kdo může vyzkoumat to, co je v nebi? Kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha?
   A tak se upravilo chování těch, kdo jsou na zemi, lidé se naučili, co je ti milé, a moudrostí se zachránili.

Žl 90(89),3-4.5-6.12-13.14+17
Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se, smrtelníci!" Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka.
Odp.
Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.
Odp.
Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky!
Odp.
Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou!
Odp.



2. ČTENÍ Flm 9b-10.12-17

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filemonovi.

   Mluví to Pavel, stařec, a nyní vězeň pro Krista Ježíše. Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život tady v žaláři, Onezima. Posílám ti ho nazpátek, (přijmi ho,) jako by to bylo moje vlastní srdce. Nejraději bych si ho nechal u sebe, aby mi sloužil místo tebe tady ve vězení, které snáším. pro hlásání evangelia. Ale nechtěl jsem nic udělat bez tvého souhlasu, aby tvůj dobrý skutek nevypadal jako vynucený, nýbrž byl dobrovolný.
   Vždyť snad proto ti byl vzat na čas, abys ho dostal nazpátek navždycky, ne už jako otroka, ale jako něco více než otroka: jako drahého bratra. Když i mně je tolik milý, jak teprve tobě, jako člověk i jako křesťan. Jsi-li tedy přesvědčen, že já a ty patříme k sobě, přijmi ho, jako bych to byl já sám.

EVANGELIUM Lk 14,25-33

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: "Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano i sám sebe až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem.
   Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.
   Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: 'Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.'
   Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci vojáků utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru.
   Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem."

 _____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Na konci dnešní mše svaté vám požehnám aktovky a školní pomůcky, které jste si přinesly. Co myslíte, k čemu to požehnání bude dobré? Asi to nebude tak, že by vám vědomosti potom samy skákaly do hlavy, ani ta aktovka nebude na zádech lehčí. Ale vždycky, když budete ty aktovky nebo pomůcky používat, tak si přitom můžete vzpomenout, že Pán Ježíš je s Vámi – ve škole i všude jinde, když vám učení jde i když vám nejde.

 

Milí bratři a sestry,

Je dost možné, že ony velké zástupy doprovázející Ježíše, o nichž se hovoří na začátku dnešního evangelia, po skončení Ježíšovy řeči notně prořídly. Asi si mnoho z těch lidí řeklo totéž, co by mohlo při poslechu dnešního evangelia napadnout i každého z nás: když to Ježíš říká takhle kategoricky, nemůže být jeho učedníkem vůbec nikdo; snad s výjimkou řeholníků a řeholnic, kteří skládají sliby čistoty a chudoby. Určité zajištění života a vztahy jsou pro nás lidsky to nejdůležitější, co máme; jsou to pilíře našeho života. Kdo si vlastně může říci, že na něčem nelpí; kdo je tak dokonalý, že je úplně vnitřně svobodný od všeho a všech?

Ona dvě Ježíšova krátká podobenství z dnešního evangelia, o stavbě věže a o králi jdoucím do bitvy však mají, myslím, jeden hlavní důvod. Boží slovo nás má přimět k tomu, abychom zkoumali sami sebe a abychom si každý sám u sebe s pokorou přiznali, že opravdu na mnoha skutečnostech lpíme; že bychom se nebyli schopni vzdát všeho, co máme, všech věcí a vztahů, jež jsou součástí našich životů. To je ono ‚sednutí si a spočítání‘, o kterém Ježíš hovoří. Již uvědomění si, že na něčem lpím, že bych se něčeho vzdát nedokázal a že Ježíš u mne často není na prvním místě, je velká věc a krok kupředu. Často to totiž ani nemusíme tušit, a zjistíme to zpravidla, až o onu věc nebo osobu přijdeme. O svatém Konstantinovi – Cyrilovi se vypráví, že měl v mládí oblíbeného cvičeného krahujce. Když mu jednou uletěl a už se nevrátil, mladý Konstantin dlouho plakal – ale když se s touto ztrátou vyrovnal, pochopil, že na svém krahujci lpěl – že věnoval svou lásku něčemu, co mu nakonec přineslo bolest. Od té doby prý také začal víc přemýšlet o duchovních skutečnostech.

Pánu naprosto nejde o to, abychom náš život žili ve vakuu, bez věcí a lidí, které jej spoluvytvářejí a bez kterých by vlastně neměl žádnou cenu. Ježíš nechce nic více ani nic méně, než aby v tomto našem životě vztah k Němu samému zaujímal první místo. Není třeba naše vztahy rušit, to by bylo zcela proti jádru našeho křesťanství. Je ale třeba všechno ponořit do Ježíšovy lásky, nechat jí všechno proměnit, skrze ni dát věcem a lidem svobodu od naší touhy je vlastnit. Pokud se odvážíme položit vztah k Pánu na první místo v našem životě, ostatním vztahům to neublíží, ale prospěje.