29. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Ex 17,8-13

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

   Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: "Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku.
   Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory.



Žl 121 (120),1-2.3-4.5-6.7-8 Odp.: srv.2
Odp.: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemí.

Zvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Odp.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát Izraelův strážce.
Odp.
Hospodin tě střeží, Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, ani měsíc v noci.
Odp.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod nyní i navěky.
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
    Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.



EVANGELIUM Lk 18,1-8

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
   Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' "
   A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
   Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"

________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti, dnešní evangelium bychom mohli hodně špatně pochopit. Když se za něco modlíme, musíme Pána Boha (omlouvám se, že používám takové slovo, ale lepší mne nenapadlo) ukecat, aby nám to dal, i když se Mu nechce. Určitě ne! Otec nás má rád, a když je něco pro nás dobré, tak nám to daruje – vždyť už nám všem daroval to nejcennější, co měl – svého Syna. Ježíš tím příběhem s vdovou a soudcem jenom chce říci, to, co je na začátku evangelia: abychom se stále modlili a neochabovali.

 

Milí bratři a sestry,

Při rozjímání o dnešním evangeliu je potřeba nezaměřit příliš naši pozornost k osobě soudce. Mohlo by se nám totiž přihodit, že bychom si do této postavy promítli obraz Boha; podobně jako je vdova – a zcela právem – obrazem nás samých, když v modlitbě o něco prosíme. Potom bychom si však Hospodina museli představit jako orientálního mocipána, krutého a náladového, necitlivého k bolestem a potřebám svých poddaných. Pána, který se pro své lidi uráčí něco udělat jen proto, aby ho už neotravovali a měl svůj svatý pokoj.

V dnešním úryvku je mnoho míst, která nás upozorňují, abychom se takové chyby nedopustili. Ježíš hned na začátku o postavě soudce říká, že se Boha nebál a na lidi nedbal, a pak také, že byl nespravedlivý. Je to tedy přímý opak člověka zbožného a spravedlivého, člověka ‚podle Božího obrazu‘, člověka, který dodržuje Mojžíšův zákon včetně jeho mnohých přikázání, nabádajících k pozornosti a péči o chudé a slabé. Na konci úryvku hovoří Ježíš o Otci jako o naprostém protikladu soudce: A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?   Říkám vám, že se jich rychle zastane!

Ten, kdo je v dnešním podobenství důležitý, na koho máme obrátit naši pozornost a kdo je nám příkladem, není soudce, ale vdova. Vdovy ve starém Izraeli patřily k nejchudším vrstvám obyvatel, protože žena byla naprosto existenčně závislá na svém manželovi a po jeho smrti byla odkázána buď na podporu své rodiny, nebo na milosrdenství druhých lidí. Ježíš v témže evangeliu podle Lukáše ukazuje ovšem jinou vdovu – tu v chrámu – jako vzor velké víry a spolehnutí se Hospodina: do chrámové pokladnice hodila všechno, z čeho měla být živa.

Vdova z dnešního podobenství si hluboce uvědomuje svou nouzi a navíc to, že má blíže nespecifikovaného odpůrce, což její už tak těžký život činí ještě těžším. Ví, že onen soudce – ať je jakýkoli – je lidsky její jediná naděje, bez kterého by svůj kříž neunesla. Proto naléhá, nevzdává se, stále prosí a stále má naději, že jednoho krásného dne bude vyslyšena.

Soudce naprosto nemůžeme ztotožnit s obrazem Hospodina, ale vdova je jednoznačně obraz nás samých. Nejde o naši hmotnou nouzi, ale o nouzi duchovní, nedostatek víry, naděje a lásky. I nás zneklidňuje Odpůrce, Nepřítel naší duše, a víme, že se nás musí někdo silnější zastat. Kéž se dokážeme jako vdova obracet se k Bohu - s velkou touhou, vytrvalostí a nadějí.