27. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ Hab 1,2-3;2,2-4

Čtení z knihy proroka Habakuka.

   Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine, - ty však neslyšíš; křičím k tobě: “Násilí!" - ty však nepomáháš.
Proč mi dáváš hledět na bezpráví? Mám se dívat na soužení? Zpustošení a násilí je přede mnou, povstávají hádky, rozléhá se svár.
   Tu mně Hospodin odpověděl: "Napiš vidění, vyryj ho zřetelně na desky; aby ho mohl každý snadno přečíst. Na určený čas totiž ještě čeká vidění, spěje však k naplnění a nezklame. I když ještě prodlévá, počkej na ně; neboť jistě se splní; nedá se zdržet. Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši; spravedlivý však bude žít pro svou věrnost."




Žl 95(94),1-2.6-7b.7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpěvy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
. Poj dme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme jeho lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 1,6-8.13-14

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
Vybízím tě: oživ zase plamen Božího daru, který ti byl dán vkládáním mých rukou. Vždyť Bůh nám nedal ducha bojácnosti, ale (ducha) síly, lásky a rozvážnosti! Proto se nestyď veřejně vyznávat našeho Pána ani (se nestyď) za mě, že nosím kvůli němu pouta. Naopak: Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia.
   Jako vzoru zdravé nauky se drž toho, cos ode mě slyšel, a měj přitom víru a lásku v Kristu Ježíši. Ten drahocenný, (tobě) svěřený poklad opatruj skrze Ducha svatého, který v nás bydlí.

EVANGELIUM Lk 17,5-10

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Apoštolové prosili Pána: "Dej nám více víry!"
   Pán řekl: "Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko a řekli této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře!', poslechla by vás.
   Když někdo z vás má služebníka, a ten orá nebo pase, řekne mu snad, až se vrátí z pole: 'Hned pojď a sedni si ke stolu'? Spíše mu přece řekne: 'Připrav mi večeři, přepásej se a obsluhuj mě, dokud se nenajím a nenapiji. Potom můžeš jíst a pít ty.' Děkuje snad tomu služebníkovi, že udělal, co mu bylo přikázáno?
   Tak i vy, až uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: 'Jsme jenom služebníci. Udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.' "

_____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, dnešní druhé čtení je z druhého listu svatého Pavla svému žáku Timotejovi, kterého Pavel ustanovil představeným církevní obce v maloasijském Efezu. Mezi řádky z toho úryvku vyplývá, že Timotej se možná, asi když byl někde mezi nevěřícími, za svou víru trochu styděl - což se může stát i nám dnes. Svatý Pavel ho ale nekárá; říká mu Milovaný, aby věděl, že ho kvůli tomu nepřestal mít rád. A pak mu říká, aby oživil plamen Božího daru - čímž myslí dar Ducha svatého. Dar Ducha, který jsme dostali ve křtu (a my dospělí také při biřmování) nám dává sílu se za naši víru nestydět a hlásit se k Pánu Ježíši i tam, kde to není úplně snadné.

 

Milí bratři a sestry,

Rozhovor Ježíše s učedníky z dnešní neděle je velmi zvláštní. Učedníci Ježíše prosí: Pane, dej nám více víry! Jenže jeho odpověď se zdá docela nelogická. Ježíš nejprve hovoří o tom, že s vírou - i nepatrnou, ale skutečnou - se dají dělat zázraky; jenže učedníci tohle zřejmě přece ví, jinak by svého Mistra a Pána o víru neprosili. A pak začne hovořit o zcela nesouvisejícím tématu - o povinnostech služebníka.

Dlouho jsem, milí bratři a sestry, byl trochu bezradný, jak toto dnešní slovo evangelia v promluvě otevřít. Nakonec mne však určitá souvislost napadla. Ježíš na prosbu o více víry odpovídá příměrem z obyčejného života, hovoří o mnoha naprosto běžných lidských aktivitách - o zemědělské práci, o chystání jídla. A možná i v tom můžeme najít určité vodítko k tomu, abychom získali to, oč učedníci prosí - více víry.

Prohloubení a upevnění víry získáváme asi nejvíce poctivým prožíváním našeho života, zkušenostmi, které se sčítají, když procházíme naším životním příběhem se vším, co přináší; se všemi úkoly a zodpovědností vůči naším blízkým a všem ostatním lidem. Když se snažíme nežít jen pro sebe; jestliže máme v dobrém slova smyslu postoj služebníka, o kterém Ježíš mluví: záleží-li nám z lásky ke druhým na tom, abychom své životní úkoly plnili dobře a nezištně. Tehdy se rodí zcela osobní a nepřenosná zkušenost (o které ale můžeme a máme svědčit), že Bůh je nám přes všechny obtíže blízko a že se opravdu stará. Můžeme opravdu sami na svém životě zakusit, že Pán je s námi, že nás nese, že se stávají malé, ale jasně rozpoznatelné zázraky. Zcela osobně se tak na této cestě setkáváme s Ježíšem; a tuto zkušenost nám nikdo nemůže vzít, i kdybychom v jiných aspektech naší víry mohli mít nějaké pochyby.

Jistě, v některých etapách naší životní pouti nemusíme Boží přítomnost vnímat, někdy na člověka padne kříž, který dokáže sotva unést a právem se táže, proč něco takového Bůh v jeho životě dopustil. Ale věřím, že takovéto události v životě jsou jen epizody, jež se nakonec vždycky nějak obrátí v dobro. A pak, při zpětném pohledu, můžeme znovu vidět, že i v tom byl Pán s námi a nesl s námi náš kříž.