26. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ Am 6,1a.4-7

Čtení z knihy proroka Amosa.

Toto praví všemohoucí Pán:
   "Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí.
   Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!"

Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10
Odp.: Duše má, chval Hospodina!
nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Tim 6,11-16

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

   Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.
   Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.



EVANGELIUM Lk 16,19-31

Slova svatého evangelia podle Lukáše. 

Ježíš řekl farizeům: "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří léhal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.'

Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.'

   Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.'

   Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.'
   Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.' "

__________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Můžeme se spolu teď zamyslet nad tím, jestli mohl ten bohatý člověk mít nějaký důvod k tomu, aby Lazarovi vůbec nepomohl. Tak třeba by si boháč mohl říct, že Lazar žebrá, protože se mu nechce pracovat. Jenže my jsme slyšeli, že Lazar byl nemocný, že pracovat nemohl - a žádný sociální systém, podpora v nezaměstnanosti ani nic podobného v Ježíšově době nebylo. Lazar byl odkázaný na pomoc bližních. A ta nemoc byla na něm vidět na první pohled, stačilo by, aby se boháč šel podívat za dveře.

Pak bychom taky mohli uvažovat nad tím, že boháč se bál, že když Lazarovi pomůže, tak sám bude mít málo – ale to taky není ten případ: Lazar by se přece rád nasytil aspoň z toho, co upadlo z boháčova stolu. Takže ten boháč nemá žádnou výmluvu – Lazarovi nepomohl, protože měl tvrdé srdce.

 

 Milí bratři a sestry,

 V podobenství o boháči a Lazarovi je možná nejvíce nápadná blízkost nezměrného a opulentního luxusu a na druhé straně naprosté chudoby. Lazar lehával boháčovi přímo u dveří. Nebyl na druhém konci světa, ani na opačné straně ulice. Byl přímo na boháčově prahu. Boháč si jej nemohl nevšimnout; možná bylo jeho nářek slyšet i v hodovní síni. Boháč mohl udělat pár kroků a přesvědčit se, že Lazar opravdu není budižkničemu a flákač, který žebrá, místo aby pracoval. Mohl se přesvědčit, že opravdu potřebuje pomoc, a že kdyby pomohl, jemu samému by vůbec neubylo. Jenže on je neudělal, dveře, které jej od žebráka dělily, neotevřel. Jistě z tvrdosti srdce, ale možná taky proto, že by mu pohled na Lazara příliš připomínal odvrácenou stranu života, utrpení a smrt. Tedy skutečnosti, které boháč - díky svému bohatství - ze svého života úspěšně vytěsnil a zapomněl na ně.

 Někde jsem už před delší dobou – tuším, že to bylo v knize esejů anglického dominikánského kněze a teologa Timothy Radcliffa - narazil na termín teleskopická láska k bližnímu. Snáz máme soucit s těmi, kteří trpí někde daleko od nás: v Africe, v Jemenu nebo v brazilských favelách. Když ovšem někdo trpí v naší bezprostřední blízkosti, už to tak snadné není. Jistě, lidé v těchto zemích strádají mnohem víc, než by to bylo možné kdekoli v Evropě. Jenže i za našimi dveřmi jsou lidé, kteří potřebují náš soucit, naši blízkost a naši pomoc. A s tím už máme problém, podobně jako boháč z podobenství moc nechceme vidět, že nám lidské utrpení klepe na dveře, že je blízko, že by se něco podobného mohlo stát i nám. Bláhově se domníváme, že se můžeme zabezpečit vlastním bohatstvím, vyspělou ekonomikou, sociálním systémem a pokročilou medicínou.

 Boháč z podobenství poznal svou slepotu pozdě, až ve smrti zjistil, že všechno je jinak. Zjistil, že se uzavřel ve své bublině, v platónské jeskyni iluze, že ten chudák u jeho dveří vlastně neexistuje. Proto tak touží po tom, aby Lazar šel varovat jeho pět bratří; ti žijí ve stejné bublině jako předtím on. Abrahám mu ale říká, že oni už přece mají něco, co je z jejich bubliny dokáže vytáhnout: Mojžíšův zákon a výroky proroků, které vyzývají k solidaritě a lásce k bližnímu – jen je jim třeba trochu věnovat pozornost.        

 Milí bratři a sestry, aby bylo jasno: kážu si dnes i do vlastní kapsy. Sám jsem často slepý vůči potřebám lidí ve své blízkosti, mám rád svůj klídek a pohodu. Kéž nás dnešní Boží slovo probudí z letargie; kéž nám Pán dá dost milosti a síly mít konkrétně rád ty, kteří jsou v naší blízkosti.