25. neděle v mezidobí C 2022 

1. ČTENÍ Am 8,4-7

Čtení z knihy proroka Amosa.

    Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme."
    Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"

Žl 113 (112),1-2.4-6.7-8
Odp.: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci; chvalte jméno Hospodinovo! Bud velebeno Hospodinovo jméno nyní i navěky!
Odp.
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, nad nebesa jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, který trůní na výsosti a shlíží dolů na nebe i na zem?
Odp.
Slabého zdvihá z prachu, ze smetiště povyšuj e chudého, aby ho posadil vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

   První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
    Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.
   Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

EVANGELIUM Lk 16,1-13

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
   Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'
   Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla.
   A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.
   Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
    Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
   Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."

_________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Prorok Amos v prvním čtení kárá ty, kteří chtějí, aby už honem honem bylo po svátcích (kdo se nesmělo pracovat), aby zase mohli vydělávat peníze, často na úkor někoho jiného – asi to vydělávání peněz považovali za nejdůležitější věc na světě. Svátky, hlavně šabat - židovská sobota, se dodržovaly mnohem přísněji, než naše neděle. Smysl měly ovšem stejný – práce měla ustoupit tomu, aby si lidé při bohoslužbě v synagóze vzpomněli na Hospodina a jeho Slovo, a pak aby měli čas být se svou rodinou a s těmi, které mají rádi. Jasně že i v neděli musí někdo pracovat – třeba pan doktor na pohotovosti, nebo řidič městské dopravy, nebo koneckonců já a moji kolegové faráři. Ale je důležité, že neděli máme – je to čas na setkání s Ježíšem v Eucharistii a čas víc být se svou rodinou a nejbližšími, s těmi, které máme rádi.

 

Milí bratři a sestry,

Vždycky, když se v ročním cyklu C čte evangelium o nepoctivém správci, jsem vždycky trochu na rozpacích, jak je použít jako výchozí bod pro homilii. A možná podobně na rozpacích jsou biblisté: někteří umazání dluhu vykládají jako příklad správného jednání, jakéhosi Jánošíkovského bohatým braní a chudým dávání, neboť správce prý umazal dlužníkům pouze lichvářský úrok. Proč ho ovšem za to jeho pán pochválil, že jednal prozíravě, je záhada – napadá mne jen, že to Ježíš myslel mírně ironicky.

Dnes tenhle problém obejdu tím, že se zaměřím na druhé čtení z prvního listu Timotejovi. Svatý Pavel píše Timotejovi, svému spolupracovníkovi, o kterém víme ze Skutků apoštolů. Pavel ho po společném misijním působení ustanovil svým zástupcem v církevní obci v maloasijském Efezu. Pavel Timoteje v dopise seznamuje se zásadami křesťanského života a organizace místního společenství církve. A to první a nejdůležitější, k čemu ho vybízí, jsme slyšeli v dnešním úryvku: Ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc. A Pavel také hned uvádí, proč tomu tak má být: Bůh totiž chce, aby se všichni lidé zachránili. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny.

Pavel tedy vyzývá k modlitbám za jednotu a za dobrou správu veřejných věcí. Připadá mi to velmi, velmi aktuální, nejen vzhledem k politické a ekonomické situaci v naší zemí. Všichni vnímáme hluboké rozdělení, ve společnosti i v církvi. Události posledních let toto rozdělení ještě více zviditelnily, a došlo už tak daleko, že příslušníci jednotlivých názorových proudů nebo sociálních bublin spolu přestávají být schopní normálně komunikovat, natož se snažit nějak se vzájemně respektovat a chápat. Jako bychom v rámci jedné společnosti či jedné církve žili sice vedle sebe, ale zároveň jako na různých planetách. Často si samotnou příslušností k určité názorové skupině přímo zakládáme svou vlastní identitu, a nebývale ostře se vymezujeme vůči těm druhým; paušálně si o nich myslíme (nebo to dokonce říkáme nahlas) že jsou zlí, hloupí, nebo oboje zároveň.

Svatý Pavel Timotejovi jako představenému efezské církevní obce připomíná, aby ve svém společenství podpořil jednotu a sounáležitost; lidé jsou různí, mají různé názory a různé pohledy na svět, ale je jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. Naše nejhlubší identita je to, že jsme Boží milované děti. Uvědomit si to znamená směřovat k jednotě a ke snaze si toho druhého vážit a v rámci možností ho chápat. Tento postoj pak je zárodkem smíru, právě tak, jak píše znovu Pavel: abychom mohli vést život pokojný a klidný.

Možná nejstručnější a nejjasnější vyjádření téže skutečnosti najdeme ve třetí kapitole listu Galaťanům: Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši.