28. neděle v mezidobí C 2022

 

1. ČTENÍ 2 Král 5,14-17

Čtení z druhé knihy Královské.

   Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý.
   Náman se vrátil k Božímu muži s celým svým doprovodem, stanul před ním a řekl: "Hle, už vím, že není Boha po celé zemi, jen v Izraeli. Nyní vezmi, prosím, dar od svého služebníka."
   Elizeus odpověděl: "Jako že je živ Hospodin, jemuž sloužím: Nic nevezmu!"
    Ačkoli na něj naléhal, aby vzal, odepřel. Náman pak řekl: "Když tedy opravdu nechceš, dovol mi vzít tolik prstě, kolik unese spřežení mezků, neboť tvůj služebník nebude už obětovat celopaly a žertvy jiným bohům, jen Hospodinu."



ŽI 98 (97),1.2-3ab.3cd-4 Odp.: srv. 2b
Odp.: Hospodin zjevil svou spásu před zraky pohanů.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene.
Odp.
Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost. Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu.
Odp.
Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte!
Odp.



2. ČTENÍ 2 Tim 2,8-13

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný!
   Mysli na Ježíše Krista, Davidova potomka; který byl vzkříšen z mrtvých. To je moje evangelium. Právě kvůli němu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Proto kvůli vyvoleným snáším všecko, aby také oni došli spásy a věčné slávy skrze Krista Ježíše.
   Tohle je jisté: Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít. Když vytrváme, budeme s ním i kralovat. Když ho zapřeme, zapře také on nás. Ale i když my jsme nevěrní, on zůstává věrný, protože nemůže zapřít sám sebe.



EVANGELIUM Lk 17,11-19

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Na cestě do Jeruzaléma procházel Ježíš mezi Samařskem a Galilejí.
   Když přicházel do jedné vesnice, šlo mu naproti deset malomocných. Zůstali stát opodál a volali: "Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!" Když je uviděl, řekl jim: "jděte a ukažte se kněžím." A jak odcházeli, byli očištěni.
   Když jeden z nich zpozoroval, že je uzdraven, vrátil se, mocným hlasem velebil Boha, padl mu k nohám tváří až k zemi a děkoval mu. Byl to Samaritán.
   Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?"
   A jemu řekl: "Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila."

 ___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, uzdravený malomocný z dnešního evangelia nás učí vděčnosti. Uvědomil si, jaký zázrak se stal, že Ježíšovo uzdravení nebyla žádná samozřejmost – a tak mu šel poděkovat. A tak je to i s námi: když si dokážeme vážit třeba i běžných věcí – třeba když maminka uvaří něco dobrého k nedělnímu obědu, nebo když jedete na hezký rodinný výlet – tak taky vnímáme, že to nejsou žádné samozřejmosti. A taky za ně dokážeme děkovat – Bohu, tátovi, mamince, i ostatním lidem.

 

Milí bratři a sestry,

 Ježíš na začátku evangelia prochází územím mezi Samařskem a Galilejí, na pomezí krajů, kde žijí pravověrní Židé a na druhé straně Samaritáni – cizinci, jak jim Ježíš říká. Z hlediska víry Izraele to byli ‚jinak věřící‘, i když uctívali Hospodina. Jejich hlavní kultické místo však nebyl jeruzalémský chrám, ale hora Gerizím u Sichemu, dnešního Nábulusu. Velmi jasně je vztah pravověrných Židů a Samaritánů vyjádřen v evangeliu podle Jana; v úvodu vyprávění o setkání Ježíše a Samařanky u Jákobovy studny se říká: ‚Židé se totiž se Samaritány nestýkají‘.

 Není přesně řečeno, zda mezi oněmi deseti malomocnými byl Samaritán jen jeden, nebo více. Avšak jasně z textu vyplývá, že jejich společná nouze je svedla dohromady. V situaci nákazy nebezpečnou chorobou, kdy byli izolováni od svých komunit, a kdy se nesměli k nikomu zdravému ani přiblížit (zůstali stát opodál),najednou padají bariéry: není již důležité, jestli je někdo Žid nebo Samaritán, protože nyní jsou na jedné lodi. A mají jedinou společnou naději, vyjádřenou voláním: Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!

 Ježíš je vyslyší a říká jim: Jděte a ukažte se kněžím! A v tuto chvíli se cesty uzdravených malomocných znovu rozcházejí. U oněch devíti jsou tato slova zřejmě nejvíc ze všeho pobídkou, aby dodrželi Mojžíšův zákon – podle něho se každý, který na sobě přestal pozorovat příznaky malomocenství (což byla celá škála kožních chorob), měl jít ukázat knězi, a když jej kněz prohlásil za uzdraveného, mohl se vrátit do své komunity a ke svým blízkým. Možná proto se oněch devět nevrátilo; snad byli natolik zvyklí na to, že především je třeba dodržet Mojžíšův zákon, natolik zvyklí na to, co se v takové situaci má udělat, že to udělali automaticky, podobně jako my se při vstupu do kostela automaticky přežehnáme svěcenou vodou a poklekneme před svatostánkem. Ten desátý, Samaritán, se zachová jinak: nemyslí na to, že je třeba především dodržet Zákon, je prostě plný vděčnosti, vrací se, spontánně chválí Hospodina a děkuje Ježíši. Můžeme si zde hned vzpomenout na jiného Samaritána, na toho milosrdného, rovněž z Lukášova evangelia. Kněz a levita projdou kolem zbitého a polomrtvého člověka a nepomohou mu také proto, že je třeba dodržet Zákon: jdou do Jeruzaléma, nejspíš kvůli službě v chrámu, a proto se nemohou kulticky poskvrnit dotykem krvácejících ran. Ale Samařan nic takového neřeší, je prostě pohnut soucitem, a tak zraněnému pomůže nejlépe, jak umí.

 Ježíš na úplném konci úryvku Samaritánovi říká: Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila. Samaritán je z oněch deseti jediný, kdo byl opravdu a zcela uzdraven, na těle i na duši. Událost v něm zrodila zcela osobní víru a lásku, zcela osobní vztah k Ježíši.