7. neděle velikonoční 2025

1. ČTENÍ Sk 7,55-60

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Štěpán, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!" Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k nohám jednoho mladého muže - jmenoval se Šavel.
    Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: "Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: "Pane, nepřičítej jim tento hřích." A po těchto slovech skonal.

Žl 97(96),1+2b.6+7c.9 Odp.: 1a+9a
Odp.: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí. nebo: Aleluja.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, ať se radují četné ostrovy! Spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Odp.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost a všechny národy vidí jeho slávu, všichni bohové se mu koří.
Odp.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.
Odp.



2. ČTENÍ Zj 22,12-14.16-17.20

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, uslyšel jsem hlas, který mi řekl:
    "Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a na vstup branami do Města.
    Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda."
    Duch i nevěsta volají: "Přijď!" Kdo to slyší, ať také zvolá: "Přijď!" A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
    Ten, kdo to zaručuje, říká: "Ano, přijdu brzy!" Amen, přijď, Pane Ježíši!

EVANGELIUM Jan 17,20-26

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
    "Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal.
    A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.
    Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už před založením světa.
    Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v nich."

__________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, ve dnešní scénce z biblických postaviček jsme se s paní Kozlovou a paní Roháčovou snažili vyobrazit něco, co je k zobrazení velice těžké. Snad se to nějak povedlo…

Svatý Štěpán vidí Boží slávu. Ten obrázek nahoře je vyobrazení Boží Trojice, tak jak je už před pěti sty lety namaloval malíř a mnich Andrej Rubljov: jsou to tři postavy, které spolu sedí u jednoho stolu a láskyplně se na sebe dívají. Takže když to řeknu jednoduše: Štěpán vidí Boží lásku, která je nade vším. A proto taky dostává sílu přijmout to, co se mu stalo. A dokonce i sílu odpustit těm, kteří mu to udělali.

 

Milí bratři a sestry,

V prvním čtení jáhen Štěpán, plný Ducha svatého, spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. V síle této zkušenosti pak dokáže to, co by z lidské síly vůbec nemohl - přijmout vlastní smrt a dokonce i odpustit těm, kteří mu ji způsobili.

V evangeliu používá Ježíš podobný slovní obrat ve své modlitbě za jednotu těch, kteří v něj uvěřili. Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal.

Téma jednoty Ježíšových učedníků je v naší církvi velmi aktuální. Nelze si – na různých úrovních – nevšimnout velkého rozdělení. Napětí mezi zastánci různých názorových proudů v naší církvi by se dalo krájet; často jako by si někteří katoličtí křesťané vůbec vzájemně nerozuměli, jako by žili v úplně jiných myšlenkových světech, byť patří k jedné a téže církvi. Přímo se nabízí srovnání se západní církví pozdního středověku, jejíž krize nakonec vedla ke ztrátě jednoty a k několika staletím vzájemného nesmiřitelného nepřátelství mezi katolíky a křesťanskými církvemi vzešlými z reformace.

V téhle situaci je, myslím, velmi potřebné právě to, o čem dnešní Boží slovo hovoří: totiž snažit se vidět Boží slávu. Jinými slovy mít kontemplativní pohled na svět; neztrácet ze zřetele to, že za vším je Boží láskyplná přítomnost, i když to tak v určitých situacích vůbec nevypadá. Neztrácet ze zorného pole nejpodstatnější jádro našeho křesťanství: v Kristu a skrze Krista jsme všichni Boží milovaní synové a milované dcery, a mezi sebou bratří a sestry – přes všechny naše rozdíly a názorové neshody. Štěpán dokáže tímto způsobem vidět i ty, kteří jej kamenují – právě proto, že má zároveň vidění Boží slávy.

Kdykoli tento pohled v církvi i mezi jednotlivými křesťany vybledne, na uprázdněné místo se natlačí všechno možné: víra se promění v ideologii (nebo, chcete-li, autentické katolické křesťanství v katolicismus); o slovo se začnou hlásit naše přirozené instinkty, které nám nesmlouvavě velí milovat jenom ty, kdo milují a přijímají nás, a naopak nenávidět (nebo minimálně ignorovat) ty, kteří nás rádi nemají a s námi nesouhlasí. Nebo prostě a jednoduše na celé čáře zvítězí naše ego. Samozřejmě ani jedna z těchto skutečností k žádné jednotě nevede; ani vést nemůže.

Očekáváme v těchto dnech dar Ducha svatého. Kéž nám tedy tento dar lásky Otce i Syna
dá již v tomto životě, v našem zde a nyní, vidět Boží slávu – a kéž nás tento pohled vede k jednotě a lásce i mezi námi navzájem.

 

Dnes zveřejňuji kázání pro děti, které zítra přistoupí v Kohoutovicích k prvnímu svatému přijímání. 

(Kázání na texty 6. neděle velikonoční cyklu C z roku 2016 zde )

6. neděle velikonoční C 2025 – promluva pro kohoutovické prvokomunikanty

EVANGELIUM Jan 14,23-29

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane."

 ____________________________________________________________

Milý Míšo, Terezko, Tome , Davide, Majdo, Amálko, Rózo, Sofie

Trochu se teď při téhle promluvě vrátím do minulé neděle, kdy jsme ve farním kostele slavili slavnost prvního přijímání s dětmi ze Žebětína. Četlo se evangelium ze třinácté kapitoly svatého Jana, kde Ježíš říká svým učedníkům:

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

Před týdnem jsem tedy říkal dětem, že jsme během naší skoro půlroční přípravy na tuhle slavnost probírali hrozně moc věcí: třeba co je svědomí, jak rozpoznat dobro a zlo, jak Ježíš uzdravoval a odpouštěl hříchy, nebo třeba - úplně nakonec - jaké jsou části mše svaté. A taky jsem jim říkal, že si určitě hodně z toho už nepamatují (a vsadím se, že vy to máte stejně); ale kdyby si zapamatovali jen to Ježíšovo nové přikázání lásky, tak že to vlastně stačí.

Dneska čteme taky evangelium podle Jana, jenom o kapitolu dál, a tam zase Pán Ježíš svým učedníkům říká:

Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já.

A jsme zase u toho zapomínání nebo nezapomínání toho, co jsme se na přípravě učili. Jenže bychom tuhle větu mohli špatně pochopit. Mohly byste si, děti, třeba říct, že tedy vůbec nevadí, že jste zapomněly – dejme tomu – kolik je svátostí, nebo jak se jmenovalo to město, kde se Pán Ježíš potkal s celníkem Zacheem. Stejně, až dostanete dar Ducha svatého – třeba až budete jednou biřmovaní – tak si na to zase vzpomenete, jako mávnutím kouzelného proutku. A řeknete si, že je to skvělé a že by to takhle mohlo fungovat nejenom při přípravě k prvnímu přijímání, ale taky v matematice nebo češtině.

Jenže ono to takhle nefunguje. Ježíš nechtěl říct, že Duch svatý nám připomene něco, co jsme už zapomněli. Spíš že nám pomůže pochopit něco, co si sice nějak pamatujeme, ale nerozumíme tomu.

Teď se vám pokusím říct proč: v matematice, fyzice nebo chemii nám k pochopení stačí jenom rozum. Ale když chceme nějak chápat pravdy naší křesťanské víry, jsme s rozumem brzo v koncích. A Duch svatý není nic jiného než Láska mezi Otcem a Synem, a Otec ji dává i nám lidem, protože Syn se stal v Ježíši člověkem jako my, a my jsme se zase ve křtu stali jeho bratry a sestrami. A když máme dar Ducha, dar Boží lásky v srdci, tak taky dokážeme aspoň trošku chápat pravdy naší víry – i když úplně je pochopit nemůžeme. Kdo miluje, poznává Boha. 

A tak Vám, milé děti, pro dnešní den přeju právě tohle: abyste měli stále milující srdce. To je v našem křesťanství to nejvíc důležité – to ostatní pak přijde skoro samo.

 

 

 

 Dnes zveřejňuji kázání pro děti, které zítra přistoupí v Žebětíně k prvnímu svatému přijímání. 

(Kázání na texty 5. neděle velikonoční cyklu C z roku 2019 zde a z roku 2016 zde)

5. neděle velikonoční C 2025 – promluva pro žebětínské prvokomunikanty

 EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35

Slova svatého evangelia podle Jana.

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
    "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
    Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

 _______________________________________________________________

Milá Bětko, Beatko, Marku, Štěpáne,

Dneska přišel den, na který jste se připravovali skoro půl roku. V naší úterní přípravě jsme si povídali o mnoha věcech - četli jsme si příběhy z Ježíšova života, tak jak nám je zachytili evangelisté, probírali jsme, co je dobro a zlo, mluvili jsme o lidském svědomí, o svátostech, o Desateru Božích přikázání, nebo třeba o tom, jaké části má mše svatá. Každý z vás si z toho všeho asi zapamatoval jenom něco - i když moc doufám, že to, co je z toho opravdu důležité, si pamatujete všichni.

Ale to, co je opravdu daleko nejvíc důležité, je vlastně hrozně jednoduché, a říká to Pán Ježíš v dnešním evangeliu. Trochu se bojím, že tím, co teď řeknu, vás úplně nepotěším, ale budiž, řeknu to - i kdybyste vůbec nechodili na přípravu, a jenom si zapamatovali to, co Ježíš říká v dnešním evangeliu, bude to stačit.

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."

Opravdový křesťan se nepozná podle toho, že každou neděli stráví hodinku v kostele, ani podle toho, že nosí na krku křížek, nebo že hodně mluví o tradičních křesťanských hodnotách - a o tom teď, před volbami, určitě budeme slýchat odevšad možně hodně moc.

Opravdový křesťan je ten, který miluje nesobeckou láskou Pána Boha a druhé lidi.

Ale vlastně ne, ono to vypadá jednoduše, ale tak úplně jednoduché to není. Určitě si pamatujete ten příklad, o kterém jsem vám vyprávěl: Je třeba nějaký Jeníček a Mařenka, kteří spolu chodí, a Jeníček pořád říká Mařence Mařenko, já Tě moc miluju. A tenhle Jeníček s Mařenkou mají koupené lístky do multiplexu, třeba na nejnovější Mission Impossible. Jenže v den, kdy mají do toho kina jít, zavolá Mařenka Jeníčkovi, že chytla nějaký virus a bude muset zůstat doma a léčit se. Co udělá Jeníček, jestli ji fakt má rád? Nechá lístky propadnout, nebo je někomu daruje či prodá se slevou, koupí kilo pomerančů a nějakou kytku a půjde Mařenku navštívit a popřát jí brzké uzdravení. Ale kdyby si Jeníček řekl, že poslední Mission Impossible prostě musí vidět, že je škoda nechat lístky propadnout a že by od Mařenky ten virus mohl chytit, a že do toho kina tedy dneska večer půjde, třeba s Terezkou - byla pravda to, co říkal, že Mařenku hrozně miluje? Určitě ne! Film, nebo vlastní zdraví je pro něj cennější než Mařenka.

To, co říká Ježíš, milovat opravdovou láskou, kterou nás miluje On, je moc těžké. Ale taky proto máme právě dar Eucharistie, svaté přijímání. Ježíš se nám dává, přichází k nám jako kousek chleba a troška vína.  A když ho budeme přijímat pravidelně, on nás zevnitř pomalinku bude proměňovat, abychom dokázali opravdu mít rádi - Jeho samého, druhé lidi, i všechno, co je. 

 

4. neděle velikonoční C 2025

1. ČTENÍ Sk 13,14.43-52

Čtení ze Skutků apoštolů.

Pavel a Barnabáš šli z Perge a dostali se do Antiochie v Pisídii.
    Tam šli v sobotu do synagógy a posadili se. Přišlo za nimi hodně židů a pohanů, kteří ctili Boha. Pavel a Barnabáš s nimi rozmlouvali a povzbuzovali je, aby zůstali věrni Boží milosti.
    Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči.
    Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: "Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: 'Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.' " Když to uslyšeli pohané, radovali se a velebili slovo Páně. A přijali víru všichni, kdo byli určeni k věčnému životu. Tak se slovo Páně šířilo po celé té krajině.
    Židé však poštvali zbožné ženy z vyšších vrstev a přední muže města, vyvolali proti Pavlovi a Barnabášovi pronásledování a vyhnali je ze svého území. Oni si na svědectví proti nim setřásli prach z nohou a odešli do Ikónia. Učedníci však byli plní radosti a Ducha svatého.



Žl 100(99),2.3.5 Odp.: 3c
Odp.: Jsme jeho lid a stádce jeho pastvy. nebo: Aleluja.

Plesejte Hospodinu, všechny země, služte Hospodinu s radostí, vstupte před něho s jásotem!
Odp.
Uznejte, že Hospodin je Bůh: on nás učinil, a my mu náležíme, jsme jeho lid a stádce jeho pastvy.
Odp.
Neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, po všechna pokolení trvá jeho věrnost.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 7,9.14b-17

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

    Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou.
    A jeden ze starců mi řekl: "To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí."



EVANGELIUM Jan 10,27-30

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
    "Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou.
    Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme."

___________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, na dnešní scénce z biblických postaviček je důležité to, co je úplně dole. Vidíme tam, jak Ježíš – Dobrý Pastýř – vede své ovečky z hnědého místa, které je vysušené, kde nic dobrého neroste, a kde by jeho svěřené ovečky brzo umřely hladem nebo žízní, nebo by aspoň hodně hubly a chřadly. Vede je na místa, kde je to zelené, kde roste dost dobré trávy; kde je taky dost vody. Tam, kde bude jeho svěřeným ovečkám dobře. Protože je má rád. A tu jednu ovečku, která už moc zeslábla na to, aby na to lepší místo mohla přejít sama, nese na svých ramenou.

 

Milí bratři a sestry,

Při dnešní promluvě k neděli Dobrého Pastýře bych chtěl začít citací slov, která pronesl nový papež Lev XIV při prvním veřejném projevu z balkónu baziliky svatého Petra:

Pokoj vám všem!

Drazí bratři a sestry, toto je první pozdrav vzkříšeného Krista, dobrého pastýře, který dal svůj život za Boží stádce. I já bych si přál, aby tento pozdrav pokoje vstoupil do vašich srdcí, dosáhl k vašim rodinám, ke všem lidem, ať jsou kdekoli, ke všem národům, k celé zemi. Pokoj vám! Je to pokoj vzkříšeného Krista, pokoj neozbrojený a odzbrojující, pokorný a vytrvalý. Pochází od Boha, který nás všechny bezpodmínečně miluje.

Papež Lev v těchto pár slovech shrnul samotné jádro evangelia, jádro naší křesťanské víry. Bůh miluje bezpodmínečně každou lidskou bytost, a každá lidská bytost má tedy nezcizitelnou hodnotu a důstojnost.

V dnešním prvním čtení ze Skutků apoštolů jsme svědky toho, jak se Pavel a Barnabáš v pisidské Antiochii obracejí k těm z židovského národa, kteří Boží slovo - tedy slovo evangelia - sice slyší, ale nepřijímají. Říkají jim pozoruhodná slova: Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte a nepokládáte se za hodné věčného života, obracíme se k pohanům. Pavel a Barnabáš neříkají: Vy Boží slovo odmítáte, a tak Bůh odmítá vás. Říkají: Vy sami se nepokládáte za hodné věčného života. Ačkoli byli tito Židé na slovo evangelia připravováni dlouhá staletí slovem Starého zákona, nepokládají samy sebe za hodné je přijmout. Paradoxně jej s radostí přijímají pohané. Možná právě proto, že doposud vnímali sebe samé vůči Židům jako méněcenné a druhořadé; Hospodin si přece mezi všemi národy vyvolil ten židovský. Teď se ale cítí hodní věčného života; radují se, že Bůh je tu pro všechny.

Možná nám, milí bratři a sestry, mohou ona slova nepokládat se za hodné věčného života mohou něco připomenout, i když my jsme slovo evangelia přece přijali a žijeme z něho. Asi každý z nás zažil nějaké životní období, kdy sám sebe nepokládal za hodného věčného života - byť v jiném smyslu, než v dnešním prvním čtení. Čas, kdy jsme vršili hřích na hřích, kdy jsme v něčem fatálně selhali, kdy se nám život obrátil naruby, kdy jsme zápasili s pocitem méněcennosti. Tehdy jsme také mohli nabýt pocit, že nám Boží milost není nic platná, že se nám v našem křesťanském životě nic nedaří, že v Božích očích nejsme dost dobří. Cítili jsme se jako onen ztracený syn z Lukášova evangelia, který je hluboce přesvědčen, že po svém pádu na dno už není hoden být synem svého otce - a že ten jej může přijmout maximálně jako nádeníka, a to ještě kdoví jestli.

Naše okolí a různé hlasy, které slyšíme, nás v této představě mohou úspěšně podporovat: podmínečné přijetí ze strany druhých (Budu Tě milovat, až…), pokřivené a zkreslené pojetí křesťanského hlásání, s nímž jsme se mohli potkat; vliv autoritativní výchovy v dětství; nebo požadavky tohoto světa - ve kterém (jak jednou napsal kdesi na světové síti jeden švýcarský jezuita, jehož jméno si již nepamatuji) je dovoleno vše, jen neúspěch nikoli.

Ježíš ale v dnešním úryvku hovoří o svých ovcích, které slyší jeho hlas. Slyšíme-li ve změti různých jiných hlasů onen tichý Ježíšův, jsme si jistí, že jsme milovaní, ať se děje cokoli, že naše hodnota a naše důstojnost nezávisí na žádném úspěchu a výkonu, ani na tom náboženském. Patříme Ježíši a skrze něj Otci, a z Otcových rukou nás nic a nikdo nevyrve. Jsme hodní věčného života.

 

3. neděle velikonoční C 2025

 

1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41

Čtení ze Skutků apoštolů.  

 

   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.
 


Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b 

Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja. 

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli. 
Odp. 
Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. 
Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky! 
Odp.



2. ČTENÍ Zj 5,11-14 

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.  

 

   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.



EVANGELIUM Jan 21,1-19
 

Slova svatého evangelia podle Jana.  

 

   Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě! "
 ____________________________________________________ 

 

 Slůvko pro děti: 

Milé děti,
Určitě si ještě pamatujete, že Petr Ježíše po jeho zatčení třikrát zapřel  - to znamená, že se ze strachu nepřiznal k tomu, že byl jeho učedníkem. Možná mu byl ten rozhovor s Ježíšem z dnešního evangelia hrozně trapný; možná si myslel, že Ježíš řekne, že když byl tak málo statečný, tak si za hlavu církve vybere někoho jiného. Ale Ježíš o tom Petrově selhání vůbec nemluví. Ptá se na něco, co je mnohem důležitější než to, že se Petrovi něco nepovedlo: Šimone Petře, miluješ mne?
  

 

Milí bratři a sestry,
  Jedno z možných vysvětlení dnešního evangelního příběhu je, že se učedníci zkrátka chtějí vrátit k tomu, co dělali předtím, než je Ježíš povolal. Ony tři roky, které s ním strávili, vypadají nyní jako uzavřená epizoda; to, nač vsadili svůj život, když zaslechli Ježíšovo volání a opustili svou práci a své rodiny, je nyní pryč. Co jiného teď mohou dělat, nežli to, co umí a čím se dříve živili? Možná to jediné, co jim z jejich životního období s Ježíšem zbylo, je teď jejich přátelství, vědomí, že spolu prožili několik intenzivních let, která je navždy spojila – i když, jak se domnívají, jejich Mistr a Pán už není. Půjdu lovit ryby, říká Petr, a ostatní přitakávají: I my půjdeme s Tebou. 

  To, co onu noc prožijí, jim ale ukáže s definitivní platností, že Ježíš opravdu žije. Ale nejenom to; v této příhodě vlastně symbolicky zakusí, že Ježíš byl v jejich životě přítomen vždycky, nejenom až od té chvíle, kdy jej potkali. Pán je právě tam, kam se vracejí – v domnění, že On tam ještě přítomný nebyl. Ukazuje jim, že už dávno byl v jejich životě; i tehdy, když o tom ještě nevěděli, když ještě konali svou běžnou práci rybářů, zděděnou od rodičů. A Petr v síle tohoto poznání může také znovu přijmout své nové povolání: Pas mé beránky, říká mu Ježíš, stejně jako mu předtím, při jiném zázračném rybolovu, popsaném v evangeliu podle Lukáše, řekl Neboj se, ode dneška budeš lovit lidi.
   Milí bratři a sestry, teď se přiznám k něčemu dosti osobnímu: v poslední době mám docela často sny o práci v laboratoři, i když jsem poslední pokusy dělal před více než dvaceti lety. Většinou jsou to trochu noční můry – například, že nemohu najít vzorky v lednici, protože nejsou označené. Často se pak Pána při ranní modlitbě ptám, jaký že to má smysl, když jsem svou bývalou práci už dávno pro jeho království opustil a ve svém kněžství jsem přes všechny těžkosti šťastný. Někdy přemýšlím o tom, jestli v tomhle smyslu netrpím nějakou podprahovou, zasutou nostalgií, která mne vlastně odvádí od mého kněžského zde a nyní. Ale možná to má právě týž smysl, jaký je i v dnešním Petrově příběhu.
   Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; říká se na začátku knihy proroka Jeremiáše. Pán je přítomný v celém našem životním příběhu, i v naprosto obyčejných věcech, i tam, kde jsme jeho přítomnost vůbec nevnímali, i tehdy, když jsme o něm vůbec nevěděli. A v síle poznání této jeho stále blízkosti v našich příbězích se jej pak můžeme učit nacházet a milovat – a také hledat jeho vůli v tom, co má přijít.