Zelený čtvrtek 2015

Evangelium: Jn 13,1-15

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.
    Bylo to při večeři. Ďábel už vnukl Jidáši Iškariotskému, synu Šimonovu, myšlenku, aby ho zradil. Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se k Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu.
    Tak přišel k Šimonu Petrovi. Ten mu řekl: "Pane, ty mi chceš mýt nohy?"
    Ježíš mu odpověděl: "Co já dělám, tomu ty nyní nemůžeš rozumět; pochopíš to však později."
    Petr mu řekl: "Nohy mi umývat nebudeš! Nikdy!" Ježíš mu odpověděl: "Jestliže tě neumyji, nebudeš mít se mnou podíl."
    Šimon Petr mu řekl: "Pane, tak mi umyj nejen nohy, ale i ruce a hlavu!"
    Ježíš mu odpověděl: "Kdo se vykoupal, potřebuje si umýt jen nohy, a je čistý celý. I vy jste čistí, ale ne všichni." Věděl totiž, kdo ho zradí; proto řekl: "Ne všichni jste čistí."
    Když jim tedy umyl nohy, zase si vzal na sebe své šaty, zaujal místo u stolu a řekl jim: "Chápete, co jsem vám udělal? Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem. Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy. Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i vy."

Milí bratři a sestry,

Večerní mší na památku Večeře Páně začínají obřady svatého třídení, které zahrnují pak ještě bohoslužbu Velkého Pátku a Velikonoční vigilii. Tyto tři obřady tvoří jeden liturgický celek, v němž se znovu odehrává drama Ježíšovy smrti a vzkříšení.

V tomto smyslu můžeme chápat i úvodní tři věty dnešního evangelia: je to vstup do tajemství Velikonoc, předmluva k celému příběhu, klíč, který jej vysvětluje: Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, kdy měl přejít z tohoto světa k Otci. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.

Výraz přišla něčí hodina je v Písmu používán jako označení přelomového okamžiku v životě; okamžiku, který dává tomuto životu jako celku smysl: ve vánočním evangeliu u svatého Lukáše se například dočteme, že když Maria  s Josefem přišli do Betléma, ‚naplnily se dny a přišla její hodina‘ , a porodila Ježíše. Mariina hodina je zrození vtěleného Slova na svět, důvod, proč ji uctíváme jako Theotokos, Bohorodičku.

Ježíšova hodina přichází nyní – přicházejí události, které dávají smysl všemu ostatnímu v jeho životě, jeho kázání, vyučování i jeho mocným skutkům. A v poslední z oněch tří uvozujících vět se pak hovoří o důvodu této Ježíšovy hodiny – o tom nejhlubším a nejpravdivějším ze všech možných, které je možno vyjmenovat. Není to ani jen trest za rouhačství, ani jen důsledek Pilátova alibismu, ani nenávist náboženských předáků, ani jen odevzdanost do Otcovy vůle, ani pouze zadostiučinění Boží spravedlnosti podle svatého Anselma. Je to především a nejvíce láska k člověku. A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti.
Láska je nejhlubší důvod a nejhlubší smysl Velikonočních událostí i všeho ostatního, co v Písmu svatém najdeme. Blaise Pascal to vyjádřil v jedné ze svých myšlenek: Všechno, co v Písmu neodkazuje k lásce, je jen obraz. Jediným předmětem Písma je láska.

Nechme se, milí bratři a sestry, v nadcházejícím velikonočním triduu touto propastí Boží lásky znovu oslovit. Nebo ještě víc – nechme se jí znovu překvapit, zůstaňme před ní v úžasu, jako Petr, který je zcela šokován a zmaten, když se k němu Ježíš blíží se zástěrou a vodou v umyvadle: Pane, Ty mi chceš mýt nohy? A kéž nás tento úžas vede také k proměně života.