4. neděle velikonoční B 

1. ČTENÍ Sk 4, 8-12

V nikom jiném není spásy. 

Čtení ze Skutků apoštolů

   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý. 

   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy." 

Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22 

Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja. 

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné. 

Odp. 

Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. 

Odp. 

Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. 

Odp. 

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2

Budeme vidět Boha tak, jak je. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana. 

Milovaní! 

   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. 

EVANGELIUM Jan 10, 11-18

Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. 

Slova svatého evangelia podle Jana. 

Ježíš řekl: 

   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží. 

   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. 

   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř. 

   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

Milí  bratři a sestry

Obraz pastýře a ovcí ztratil v dnešní době do značné míry svůj původní symbolický význam. Pro nás, kteří žijeme v době krize autority, už to není tolik obraz pokoje, bezpečí a dostatku všeho, co je potřebné k životu - ve smyslu žalmu Hospodin je můj pastýř. Nemáme rádi, jsme-li označeni za stádo nebo dokonce za ovce - toto zvíře je pro nás synonymem nedostatku vlastní inteligence a snadné manipulovatelnosti. Nikomu, kdo nám slibuje štěstí, když se jím necháme vést, raději nedůvěřujeme. Chceme vést sami sebe, mít co největší díl svých věcí ve vlastních rukou. A často je k tomu dobrý důvod - negativní zkušenost s psychickou manipulací, vymýváním mozků nebo jen poznání, že tomu druhému vůbec o naše dobro nešlo. Už jsme zažili asi příliš mnoho zklamání, abychom ještě mohli důvěřovat.

A zdá se, že se tato smutná skutečnost promítá i do našeho vztahu k Bohu a potažmo k církvi. Na základě špatných zkušeností s druhými lidmi nám často činí velký problém uvěřit, že když se Bohu odevzdáme a necháme se jím vést, nestaneme se nesvobodnými, že právě naopak získáme opravdovou svobodu a plnost života. Tato nedůvěra je pak velkou překážkou při hledání vlastního povolání, nebo jeho dobrého prožívání.

Dnešní evangelium nám nabízí několik podnětů, jak tuto základní nedůvěru překonat. Předně si musíme hluboce uvědomit, že jako stvořeni k Božímu obrazu a spojeni s Ježíšem máme opravdovou a skutečnou svobodu. Nikdo mi nemůže můj život vzít, ale já ho dávám sám od sebe, říká Ježíš. Možná mnoho oněch vzpour, které čas od času proti Bohu vedeme, je nevědomky motivováno úzkostí z toho, že přece jen nejsme stvořeni svobodní, že jsme vlastně loutky, jimiž pohybuje někdo jiný, že nás Bůh může násilím dostat někam, kam sami nechceme. Z Ježíšových slov jasně vyplývá, že i naše svoboda je skutečná, stejně jako ta jeho, že nám nikdo náš život vzít nemůže, ani Bůh, že On tak vlastně omezil svoji všemohoucnost, protože opravdová láska nemůže nepřát milovanému volnost, i za cenu toho, že nebude opětována. Vědomí, že můžeme svůj života darovat opravdu svobodně, nám může velmi pomoci.

Druhý podnět obsahují Ježíšova slova Znám své ovce a moje ovce znají mne. Ježíš říká, že jeho ovce - tedy ti, kdo se rozhodli mu patřit a následovat ho - Ježíše znají. Toto poznání je poznáním v hebrejském smyslu - poznáním celostním, které zahrnuje živý, rostoucí osobní vztah. Takové poznání Ježíše pak vede k jasnému vědomí toho, že Ježíš s námi nehraje falešnou hru, že nás nechce zavřít do ohrady své absolutní moci a tím nám naši svobodu vzít, jako různí lžimesiášové současné doby. Jeho ovce jej skutečně poznaly jako dobrého pastýře, který za ně dává svůj život. A jistě toho budeme schopni i my, pokud se budeme Ježíše snažit poznávat stále více.