2. neděle velikonoční 2015

1. ČTENÍ Sk 4, 32-35

Čtení ze Skutků apoštolů.
   Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné.
Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.
   A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

Žl 118 (117), 2-4. 16ab+17-18. 22-24 Odp.: 1

Nechť řekne dům Izraelův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." 

Nechť řekne dům Árónův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." 

Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: 

"Jeho milosrdenství trvá navěky."

Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech. 

Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal mé však smrti.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. 

Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. 

Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!


2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! 

   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.


EVANGELIUM Jan 20, 19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.

Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím."

Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mé-ho boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"  Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."                                                                                                                                                                                                   

 Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

Milí bratři a sestry,

Ačkoli je dnes neděle Božího milosrdenství, klíčovými pojmy dnešních liturgických čtení jsou spíše slova víra, svědectví a pravda. Výpověď dnešního Božího slova vrcholí evangeliem o patronu našeho kostela, svatém Tomáši apoštolovi, a o jeho zápase o uvěření v Kristovo vzkříšení. Tomáš rozhodně není žádný skeptik a rozhodně si nezaslouží přídomek ‚nevěřící‘. Naopak, je obrazem člověka, který vášnivě a celou bytostí hledá pravdu.  Svědectví ostatních apoštolů je důležité; bez něj by se Tomáš o Vzkříšení vůbec nedozvěděl. On se ale nechce spolehnout jen na ně, chce se sám dotknout a zakusit přítomnost Vzkříšeného. Proto je pro nás, současné křesťany, důležitou, ba přímo modelovou postavou.

Před nedávnem jsem hovořil na téma náboženství s jedním mně velmi blízkým člověkem, který není věřící. Dotkli jsme se mimo jiné Svědků Jehovových, a já jsem řekl, že mají svůj anglický překlad Bible a ten považují za jedině pravdivý a správný. ‚Jenže každé náboženství přece samo sebe považuje za jedině pravdivé a správné‘ na to on. Už nevím přesně, jak ten dialog dopadl, tuším, že jsem se pokoušel kontrovat mezináboženským dialogem a hledáním toho, co je jednotlivým náboženstvím společné, ale moc velký úspěch jsem neměl. Znovu jsem si přitom uvědomil, jak je v dnešní době těžké tvrdit, že pro nás křesťany existuje pravda a má Ježíšovo jméno.

V naší době, po smrti velkých ideologických systémů, jsme se stali, na rozdíl od svatého Tomáše, skutečnými skeptiky. Nevěříme ničemu, co se nám říká, neboť už máme dopředu podezření, že kdybychom někomu uvěřili, hned by toho dotyčný zneužil pro své vlastní dobro. V tomto podezření jsme se stali mistry-lavinovitě se šíří různé konspirační teorie a jsme skálopevně přesvědčení, že bez určité dávky lži nebo alespoň mlžení není možné dělat ani politiku, ani práci v médiích. A často se nám tato skepse stává druhou přirozeností, ani se už nesnažíme z ní vyjít, neboť jsme si na ni už jaksi zvykli, žádnou pravdu se nám nechce hledat a toužit po ní. Máme pocit, že ji stejně najít nelze a že musíme zůstat u našich malých jistot, které náš život a jeho smysluplnost přece jen ještě jakž takž drží pohromadě, když žádná velká a základní Pravda a Smysl nejsou k mání.

Svatý Tomáš apoštol je postava, která není skeptik. Sice hned nedokáže uvěřit zprávě svých druhů o Vzkříšení, ale z této své nevíry vychází, protože po pravdě touží, chce ji poznat. Kdyby byl opravdový a důsledný skeptik, setkání se Vzkříšeným by si vzápětí odvysvětlil – možná by si řekl, že to byla jen nějaká halucinace.

Tomáš ale poznává, že Ježíš jeho touze po pravdě vychází vstříc. Jeho vyzývavá, skoro drzá touha dotknout se Ježíšových ran dochází naplnění. Ježíš nechá Tomáše opravdu dotknout se, téměř všemi smysly vnímat, že to, co říkali ostatní apoštolové, je pravda. A Tomáš už nepochybuje, říká nakonec ‚Pán můj a Bůh můj‘. Viděl, dotkl se a vyznal.

Konec dnešního úryvku evangelia byl původně koncem celého Janova evangelia, jakýmsi jeho dovětkem. Jsme v něm vyzýváni ke stejnému kroku, jaký učinil apoštol Tomáš. Svatý Jan píše: Tyto věci  však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu. Jsme pozváni, abychom poznali a vyznali pravdu.  Ne proto, abychom ji otloukali o hlavu druhým lidem, nebo abychom jimi pohrdali, že oni ještě na rozdíl od nás tápou v postmoderní mlze. Pravda – Ježíš Vzkříšený - je nám zjevena a dána proto, abychom měli v jeho jménu život.