3. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 3, 13-15. 17-19

Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých. 

Čtení ze Skutků apoštolů. 

Petr promluvil k lidu: 

   "Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. 

   Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh to však dopustil, aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech svých proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny." 

Žl 4, 2. 4. 7. 9 Odp.: 7a

Odp.: Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! nebo: Aleluja. 

Bože, zastánce mého práva, vyslechni mě, když volám, tys mě v soužení vysvobodil, smiluj se nade mnou a slyš mou prosbu! 

Odp. 

Pamatujte: Hospodin vyznamenává svého svatého; Hospodin vyslyší, když k němu zavolám. 

Odp. 

Mnoho lidí říká: "Kdo nám ukáže dobro?" Hospodine, ukaž nám svou jasnou tvář! 

Odp. 

Usínám klidně, sotva si lehnu, vždyť ty sám, Hospodine, dáváš mi přebývat v bezpečí! 

Odp. 

2. ČTENÍ 1 Jan 2, 1-5a

· On je smírnou obětí za naše hříchy i za hříchy celého světa. 

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.    Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa.    Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: "Znám ho", ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. 

EVANGELIUM Lk 24, 35-48

Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých. 

Slova svatého evangelia podle Lukáše.    Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba.    Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: "Pokoj vám!" Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: "Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají po-chybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně." A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy.    Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: "Máte tady něco k jídlu?" Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl.    Dále jim řekl: "To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech." Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu.    Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno obrácení, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky."

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium připomíná příběh ze 14. kapitoly svatého Matouše, kde učedníci z loďky na Genezaretském jezeře vidí Ježíše, jak k nim kráčí po vodě, a mají strach, protože si myslí, že vidí přízrak. Ježíš jim musí, podobně jako v dnešním evangeliu, říci Nebojte se, to jsem já.

Zdá se, že se v obou scénách jedná o totéž – Ježíš, který se s učedníky setkává za nečekaných okolností, je musí zbavit strachu a ubezpečit o tom, že je to opravdu on. Dnešní evangelium však chce říci ještě něco více: zatímco u Matouše je použito slovo fantasma, tedy přízrak, možná něco jako ‚strašidlo‘, u Lukáše je naproti tomu slovo pneuma, tedy duch. Ježíš jim ve své odpovědi zdůrazňuje, že je přítomen v těle: Podívejte se na mé ruce a nohy, duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.

Autor dnešního evangelia, svatý Lukáš pocházel ze vzdělaného řeckého prostředí a své evangelium a Skutky apoštolů psal mimo jiné pro své krajany-na začátku obou knih je věnování vznešenému člověku s jasně řeckým jménem Theofil. V evangeliu je zcela jasně čitelný důraz na vtělení. Lukáš začíná Mariiným těhotenstvím a porodem děťátka, které Maria zavinula do plenek a položila do jeslí, a končí tím, že Vzkříšený svým učedníkům dokazuje, že byl vzkříšen ve svém těle, jako je tomu i v dnešním úryvku.

Lukášovi tedy evidentně velmi záleží na tom, aby skutečnost vtělení a vzkříšení těla dokázali jeho řečtí krajané přijmout, i když to bylo něco, co zcela odporovalo soudobé kultuře a filozofii - stačí si vzpomenout, jak dopadl se stejným tvrzením svatý Pavel mezi vzdělanci na aténském Areopagu.

Zdálo by se, že pro nás, dnešní křesťany, je skutečnost vtělení tak ústřední pravdou, že s ní nemůžeme mít problém a kázání o ní je nošení dříví do lesa. Možná tomu tak ale úplně není. Když jsem v předvelikonoční době zpovídal, bylo nápadné, kolik lidí ve zpovědnici proneslo v podstatě stejnou větu: ‚Otče, mám tolik práce a starostí, že na duchovní věci nemám skoro vůbec čas‘. Zaneprázdněnost je jistě velký problém naší doby, jenomže v této větě je ještě další rovina výpovědi-to, že naše křesťanství prožíváme jako jakýsi zápas mezi duchem a hmotou, mezi ‚světskými‘ a ‚duchovními’ skutečnostmi – s tím, že ty duchovní přicházejí ke slovu v kostele při mši svaté a při modlitbě, zatímco ony profánní ve zbývajícím čase. Máme v sobě hluboce zakořeněné přesvědčení o tom, že tyto věci není radno míchat - když se někomu stane, že při modlitbě nebo mši svaté myslí na své pracovní či rodinné problémy, většinou se pak zpovídá, že se ‚modlil nepobožně a myslel na věci světské‘. Možná je to způsobeno určitým způsobem prožívání křesťanství v minulosti, ale možná také novověkým způsobem myšlení, který začíná u Reného Descarta a jeho striktního dělení skutečnosti na hmotnou a nehmotnou substanci. Z tohoto vidění pak vzniká i karikatura pojetí spásy: velmi trefně je to vystiženo v textu písně jedné německé rockové skupiny: Kdo byl za života na zemi dobrý, po smrti z něj bude anděl.

Ježíš nám chce dnes znovu připomenout, že byl vzkříšen v těle: Podívejte se na mé ruce a nohy, duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně. Ježíš se nechává dotýkat a jí kousek pečené ryby.  Jestliže dnes toto jeho poselství správně pochopíme, můžeme podle toho začít také lépe žít. Můžeme začít vidět, že všechny takzvaně pozemské skutečnosti – práce, studium, vztahy lásky a přátelství – nejsou jenom naším přechodným zaneprázdněním do doby, než budeme muset tento svět ve smrti opustit. Že to vše má smysl a hodnotu pro věčnost, skrze naše spojení s Kristem, vtěleným, ukřižovaným a vzkříšeným. Že to vše tajemným způsobem přechází do věčnosti. Pochopíme, že vlastně neexistuje dělení skutečnosti na posvátnou a profánní, protože hmota a lidství byly přijaty do samotného srdce Božího bytí.