sobota 21. března 2015

                                                              5. neděle postní B 2015

1. ČTENÍ Jer 31, 31-34
Sjednám novou smlouvu a na hřích už nevzpomenu.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
   Hle, blíží se dni - praví Hospodin - kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu:
   ne jako byla smlouva, kterou jsem sjednal s jejich otci, když jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země; smlouva, kterou zrušili, ačkoli já jsem byl jejich pánem - praví Hospodin. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech - praví Hospodin: Vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce, budu jim Bohem a oni budou mým lidem!
   Nebude již učit druh druha, bratr bratra: "Poznej Hospodina!" Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího - praví Hospodin. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hřích už nevzpomenu.

Žl 51 (50), 3-4. 12-13. 14-15 Odp.: 12a
Odp.: Stvoř mi čisté srdce, Bože!

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost. Úplně ze mě smyj mou vinu a očist mě od mého hříchu.
Odp.
Stvoř mi čisté srdce, Bože! Obnov ve mně ducha vytrvalosti. Neodvrhuj mě od své tváře a neodnímej mi svého svatého ducha.
Odp.
Vrať mi radost ze své ochrany a posilni mou velkodušnost. Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k tobě.
Odp.

2. ČTENÍ Žid 5, 7-9
Naučil se svým utrpením poslušnosti, a stal se příčinou věčné spásy.

Čtení z listu Židům.
Bratři!
   Kristus v době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. Ačkoli to byl Syn, naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal své dílo, stal se příčinou věčné spásy pro ty, kteří ho poslouchají.

EVANGELIUM Jan 12, 20-33
Jestliže pšeničné zrno padne do země a zemře, přinese hojný užitek.

Slova svatého evangelia podle Jana.
   Mezi těmi, kdo přišli do Jeruzaléma jako poutníci, aby se o svátcích zúčastnili bohoslužeb, byli i někteří pohané. Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: "Pane, rádi bychom viděli Ježíše." Filip šel a řekl to Ondřejovi; Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi. Ježíš jim na to řekl:
   "Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven. Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou. Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. Otče, oslav své jméno!"
   Tu se ozval hlas z nebe: "Oslavil jsem a ještě oslavím." Lidé, kteří tam stáli a uslyšeli to, říkali, že zahřmělo. Jiní říkali: "To k němu promluvil anděl." Ježíš jim na to řekl: "Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. Nyní nastává soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vypuzen. A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny ( lidi ) k sobě."
   Těmi slovy chtěl naznačit, jakou smrtí zemře.

Milí bratři a sestry,
V pátém postním týdnu se v liturgických textech objevuje jako hlavní téma Ježíšův kříž. Při mši svaté se recituje první preface o utrpení Páně, kde se říká: Skrze spasitelné umučení našeho Pána Ježíše Krista zjevuješ celému světu, v čem záleží Tvá moc; vždyť kříž Tvého Syna znamená soud nad světem, křížem začíná Kristova vláda.
Přesně o tomtéž hovoří dnešní evangelium. Ježíšova přímá řeč, jeho odpověď řeckým poutníkům do Jeruzaléma, začíná slovy  ,Přišla hodina, kdy Syn člověka bude oslaven‘.  Kořenem  slovesa ‚oslaven‘ je sláva –a my toto slovo máme spojeno s životním úspěchem, s mocí a popularitou. Ježíš v tuto chvíli vskutku takovou slávu zažívá – řečtí poutníci se o něj zajímají, ‚rádi by ho viděli‘. Tato Ježíšova sláva, v obvyklém slova smyslu, bude vrcholit při jeho slavném vjezdu do Jeruzaléma, který si připomínáme na Květnou neděli – všichni mu budou provolávat Hosanna a klást pod nohy palmové ratolesti, symbol vítězství.
Hned ve druhé větě však Ježíš vše uvádí na pravou míru: jeho oslavení, ono oslavení od Otce, je v kříži. Význam slova ‚sláva‘ je obrácen úplně vzhůru nohama. Oslavení není žádná vrcholná míra seberealizace, je to naopak ponížení a vydání sebe sama. Je to osud zrna, které musí napřed padnout do země a zemřít, jinak nevydá užitek. Ježíšovi jeho budoucí oslavení v tu chvíli viditelně nedělá žádnou velkou radost, vlastně se ho bojí, v textu evangelia se již objevují motivy z Getsemanské zahrady: Nyní je má duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel.
A co víc: Ježíš ve své odpovědi řeckým poutníkům říká, že je nutné jej touto cestou následovat. Kdo má svůj život rád, ztratí ho, říká. A to je ještě větší kámen úrazu. Kdo by neměl rád svůj život, snad až na ty, jimž se život stal nesnesitelným břemenem? A kdo by chtěl na sebe vzít Ježíšův úděl? Chceme slávu, ale onu lidskou – chceme být šťastní, seberealizovaní a chceme, aby se o nás vědělo.

V tuto chvíli je nutné se vrátit k Jeremíášovu proroctví z prvního čtení, kde se hovoří o nové smlouvě mezi Hospodinem a jeho lidem, smlouvě, která bude zapsána do srdce. Nebude již učit druh druha, bratr bratra ‚Poznej Hospodina!‘ Neboť mě poznají všichni od nejmenšího do největšího. Boží pravdy, říká Jeremiáš, budou vepsány lidem do srdce, budou pochopeny vnitřně. Není to tedy již nějaké vnější učení, které mi někdo předal, a které musím zachovávat, ať se mi to líbí nebo ne, jinak nebudu spasen. A o paradoxu kříže musí tato pravda platit dvojnásob.  Jestliže každý křesťan, sám pro sebe, nepochopí v srdci Ježíšův kříž jako zjevení nekonečné Boží lásky, bude pro nás křesťanství skutečné negací života, jako bylo pro Friedricha Nietzscheho. Naše vlastní kříže pak budeme chápat jako cosi, co nám někdo proti naší vůli vložil na ramena, budeme si připadat jako otroci nesoucí příliš těžká břemena, a budeme ve stálém pokušení svůj kříž odhodit a následně se mu obloukem vyhýbat. Pochopíme-li však v srdci, pochopíme také, že kříž je  skutečné oslavení a skutečná cesta k životu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat