Matky Boží, Panny Marie 2026

 

1. ČTENÍ Nm 6, 22-27

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

    Hospodin řekl Mojžíšovi: "Řekni Árónovi a jeho synům: Tak budete žehnat izraelským synům; budete jim říkat: 'Ať tobě Hospodin požehná a ochraňuje tě! Ať tobě Hospodin ukáže svou jasnou tvář a je ti milostivý! Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a dopřeje ti pokoje!' Budou vzývat moje jméno nad izraelskými syny a já jim požehnám."



Žl 67 (66) 2-3. 5. 6+8 Odp.: 2a
Odp.: Bože, buď milostiv a žehnej nám!

Bože, buď milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.



2. ČTENÍ Gal 4, 4-7

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
    Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, narozeného pod Zákonem, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!" Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.



EVANGELIUM Lk 2, 16-21

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

    Pastýři pospíchali do Betléma a nalezli Marii a Josefa i děťátko položené v jeslích. Když ho uviděli, vypravovali, co jim bylo o tom dítěti pověděno. Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Pastýři se zas vrátili. Velebili a chválili Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
    Když uplynulo osm dní a dítě mělo být obřezáno, dali mu jméno Ježíš, jak ho nazval anděl, než byl počat v mateřském lůně.

__________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

V evangeliu jsme viděli, jak reagovali lidé, přítomní u betlémských jesliček, na zprávu pastýřů o tom, jak se jim zjevil anděl. Většina z nich se tomu jen podivila – asi jako když si přečteme nějakou hodně podivnou nebo šokující zprávu na Internetu. Ale Maria to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom.

Ježíšova Matka nás tedy inspiruje k tomu, abychom přemýšleli o všech událostech, které nás v životě potkají, abychom se snažili zjistit, co nám skrze ně dobrý Bůh chce říci. Teď na přelomu roku je k tomu zvlášť dobrá příležitost, ale měli bychom to tak dělat opravdu každý den.

 

Milí bratři a sestry,

Svatý Augustin je autorem známého citátu Maria počala Krista dříve v mysli než v lůně (Sermo 215.4), a tatáž myšlenka je vyjádřena také v jiné jeho homilii slovy Prvně vstoupila Kristova pravda do Mariiny mysli, a poté Kristovo tělo do jejího lůna (Sermo 25.7).

Tento Mariin postoj se objevuje na mnoha místech Lukášova evangelia: v souvislosti s oněmi Augustinovými výroky samozřejmě nejvíce ve scéně Zvěstování. Maria rozvažuje, co má ten pozdrav znamenat; klade otázky: Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám. A tento její postoj kontemplace vede pak k souhlasu, k přijetí Boží vůle pro její život: Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.

V dnešním úryvku evangelia tento Mariin postoj vidíme znovu, při návštěvě pastýřů. Je zde položen do určitého kontrastu s ostatními, kteří jsou na místě přítomni, a u kterých zpráva vyvolá pouze údiv: Všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli. Maria však to všechno uchovávala v srdci a rozvažovala o tom. Poté se ještě jednou o tomto Mariině vnitřním postoji hovoří po příhodě s dvanáctiletým Ježíšem v jeruzalémském chrámu. Potom se s nimi vydal na zpáteční cestu, šel do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci.

Možná nám všechny tyto skutečnosti přijdou až příliš abstraktní, možná máme dojem, že vnitřní svět naslouchání slovu a rozjímání nad ním nemá pro skutečný život valnou sílu. Jsme – znovu se k této scéně z Betánie vracím – jako Marta, která si myslí, že postoj její sestry Marie, postoj naslouchání Ježíšovým slovům, je neplodný; že je potřeba vstát a něco dělat. Velice podobnou myšlenku najdeme například také v prvním díle Goethova Fausta, v níž hlavní hrdina sedí ve své studovně a snaží se adekvátně přeložit první větu Janova evangelia (český překlad Otokar Fischer):

 

„Zde: „Na počátku bylo slovo!“ čtu.

Ale jak dále? Nesnáz je hned tu.

Nelze mi slovo přec tak v úctě míti,

Musím to jinak přeložiti; …

A náhle, osvícen, zřím do hlubin.

Já napíšu: Byl na počátku čin!“

 

Výpověď Lukášova evangelia a ony dva citáty ze svatého Augustina však říkají něco jiného. Boží slovo, přijaté a rozjímané v srdci, je počátkem reálné obnovy nás samotných a koneckonců i světa kolem nás. Můžeme být jako Matka Boží – můžeme našeho Pána a Spasitele znovu počínat a rodit, znovu přinášet do tohoto světa, zcela reálně, byť ne v tělesné podobě. Počínat a rodit Jeho lásku a milosrdenství do našeho světa, který ji tolik potřebuje a v budoucnu nepochybně bude potřebovat ještě víc.

 

Svátek Svaté rodiny Ježíše, Marie a Josefa A 2025

 

1. ČTENÍ Sir 3, 3-7. 14-17a ( řec. 2-6. 12-14 )

 Čtení z knihy Sirachovcovy.

Pán chtěl, aby otec byl od dětí ctěn, a potvrdil právo matky u potomstva. Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jako by sbíral poklady.
    Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních dětech a bude vyslyšen, když se modlí.
   Kdo ctí otce, bude dlouho žít, kdo poslouchá otce, občerstvuje svou matku. Synu, ujmi se svého otce, když zestárne, a netrap ho, dokud je živ.
   Slábne-li mu rozum, ber na něj ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v plné síle. Nezapomene se ti, žes měl soucit s otcem, započítá se ti (jako náhrada) za tvé hříchy.

Žl 128 (127), 1-2. 3. 4-5 Odp.: 1
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. . Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.

2. ČTENÍ Kol 3, 12-21

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům. 

Bratři a sestry!
   Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti.
   Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte (za to) vděční. Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Cokoli mluvíte nebo konáte, všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
   Vy ženy, buďte svému muži podřízeny, jak se to sluší na křesťanky. Vy muži, mějte svou ženu rádi a nechovejte se k ní mrzoutsky. Vy děti, ve všem svoje rodiče poslouchejte, jak se to patří u křesťanů. Vy otcové, nedrážděte svoje děti, aby neztrácely odvahu.

EVANGELIUM Mt 2, 13-15. 19-23

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když mudrci odešli, zjevil se Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes totiž bude po dítěti pátrat, aby ho zahubil." Vstal tedy, vzal v noci dítě i jeho matku, odebral se do Egypta a byl tam až do Herodovy smrti. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Z Egypta jsem povolal svého syna.' Když Herodes zemřel, zjevil se v Egyptě Josefovi ve snu anděl Páně a řekl: "Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské země, protože ti, kdo ukládali dítěti o život, už zemřeli." Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se do izraelské země. Ale když uslyšel, že je v Judsku místo svého otce Heroda králem Archelaus, bál se tam jít, a podle pokynu ve snu se odebral na území galilejské. Šel tedy a usadil se v městě, které se jmenuje Nazaret, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroků: 'Bude nazýván Nazaretský.'

 _______________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když slavíme Vánoce, jsme zvyklí, že rodiny se spolu scházejí a prožívají rodinnou pospolitost. Dokonce i třeba Váš starší brácha nebo sestra, který nebo která studuje a žije v nějakém vzdáleném městě, přijede domů.

Jenomže svatá rodina to měla, dá se říci, právě naopak.  Před Ježíšovým narozením museli z Nazareta do Betléma kvůli sčítání lidu - a malý Ježíš se tam narodil ve chlévě. Pak museli utéct z Betléma do Egypta před zlým Herodem, a teprve pak mohli jít zpátky do Nazareta a konečně se trochu usadit. Josef s Marií a malý Ježíš si tedy vůbec neužívali rodinnou pohodu; pořád byli někde na cestách. Ale přitom měli tu výhodu, že věděli, že dobrý Bůh bude všude s nimi a že se o ně všude postará, protože už to předtím mockrát zakusili.

 

Milí bratři a sestry,

V předvečer dnešní slavnosti jsem si přečetl na jedné sociální síti příspěvek jisté mojí známé. Obsahoval tato slova: Lidé budou v bohužel nemalé části našich kostelů nuceni zítra poslouchat klišovitá kázání na téma ‚tradiční rodina‘, navíc pronášená zoufale osamělými celibátníky.

Je to hodně hořké vyznání. Já sám se za zoufale osamělého celibátníka z mnoha dobrých důvodů nepovažuji, a moralistní tón se v kázáních také snažím nepoužívat; ale v té jedné větě je, žel Bohu, velký kus pravdy. S výjimkou evangelia vlastně všechny dnešní texty přímo vybízejí k tomu, aby se na základě nich vyzdvihly křesťanské rodinné ctnosti. Případně aby se na základě nich začalo žehrat na to, v jaké že hluboké krizi dnes klasická rodina je. Mohl bych z tohoto místa naříkat, že je klasická rodina v naší části světa ohrožená, protože nemá dostatečnou podporu, a organizacím, které to dělají, se házejí klacky pod nohy; že se všichni místo toho starají o práva lidí, žijících v netradičních formách soužití. Případně by se ještě dalo postýskat si, že dnešní mladí lidé mají strach z darování sebe sama, protože jsou zhýčkaní a přecitlivělí. A tak dál, a tak podobně. A vy všichni byste dnes pravděpodobně odešli z bohoslužby minimálně s tím, že jste se strašlivě nudili - a v horším případě by si někdo z vás mohl říci,  že si místo takového kázání rovnou mohl poslechnout či přečíst na Internetu nějaký příspěvek jakéhokoli z ruských vládních informačních kanálů o tom, jak že je ten Západ zkažený a bezbožný. 

Pak je tu, samozřejmě, další velký problém. To, co jsem před chvílí říkal, naprosto neznamená, že by dnešní Boží slovo bylo nepravdivé. Jenže toto Boží slovo je na tom podobně jako samotné Boží slovo par excellence; Slovo, jež se stalo Tělem - Vtělený Bůh. Je nám lidem již po dva tisíce let dáno do rukou, a my si s ním často děláme, co chceme. Kolik utrpení - na základě špatného porozumění nebo vyloženého překroucení těchto slov Písma - vzniklo v rodinách, které se navenek prezentovaly jako vzorně křesťanské? Kolikrát se vyžadovaná podřízenost ženy vůči muži změnila v otrocké a nesnesitelné utrpení v soužití například s autoritářským a násilným alkoholikem? Kolikrát se výzvy k rychlému odpuštění - při nerespektování zákonitostí lidské psychologie - staly motivem k zametení věci pod koberec a vlastně ke stejnému trpitelství jako v onom prvním případě? Kolikrát se posvátné Boží jméno použilo místo klacku, jímž se vychovávají vzpurné děti?  Výroky Písma, jež jsme dnes slyšeli, jsou podobně zatížené jako samotné slovo Bůh. Dá se říci, že dlouhodobým nesprávným používáním jsme je znevěrohodnili.

Myslím, že je v téhle souvislosti dobré se pokusit tento příliš lidský nános, jenž na dnešním Božím slovu ulpěl, alespoň trochu odstranit. Předně je nutné si uvědomit, že je to Boží slovo a slovo lidské zároveň. Nespadlo z nebe; vzniklo na jedné straně inspirací Božího Ducha, ale zároveň také v určité době a kultuře, a tak v něm můžeme rozlišit to, co je dobově podmíněné.  Například je to právě ona podřízenost ženy muži, protože pozdně antická společnost Pavlovy doby byla zcela patriarchální; pater familias byl nezpochybnitelnou hlavou rodiny. Z kontextu všech ostatních textů Písma, a zejména Nového Zákona, ovšem jasně vyplývá, že muž a žena mají zcela stejnou důstojnost.

Touto cestou pochopení dnešních textů máme také šanci, jak v nich - s pomocí Božího Ducha - najít to, co je opravdu nadčasové. Nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorníkem dokonalosti, říká svatý Pavel v listě Koloským. Zde se Pavel zcela shoduje s poselstvím listů svatého Jana. Jen láska, jež nehledá sebe, láska čerpaná z našeho vztahu s Pánem skrze Ducha svatého, je měřítkem autenticity a vnitřní opravdovosti všech forem rodinného života. Je nakonec jediným a hlavním zákonem, který má přednost před vším ostatním. A je také to jediné, co v našem překotně se měnícím světě trvá.  

 

Slavnost narození Páně - ve dne  2025

 

1. ČTENÍ  Iz 52,7-10 

Čtení z knihy proroka Izajáše.

 Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

 

 

 ŽALM 98

 Odpověď: Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

 Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. 

Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene. 

Odp.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu, před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.  Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu. 

Odp.

Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha. 

Jásejte Hospodinu, všechny země, radujte se, plesejte a hrejte! 

Odp.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, 

za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!

Odp.

 

     2. ČTENÍ  Žid 1,1-6

 Čtení z listu Židům.

 Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo. Vždyť komu z andělů kdy Bůh řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“? A dále: „Já mu budu otcem a on mi bude synem.“ A až bude opět uvádět svého Prvorozeného na svět, řekne: „Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“

 

 EVANGELIUM Jan 1,1-18

Začátek evangelia podle Jana.

 Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a ten život byl světlem lidí. To světlo svítí v temnotě a temnota ho nepohltila. Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle. Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v jeho jméno, kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha. A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan o něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o kterém jsem řekl: ‘Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.’“ Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišla skrze Ježíše Krista. Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu.

 __________________________________________________________

 

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Ve druhém čtení, z listu Židům, jsme slyšeli slova: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. On je odlesk jeho slávy a výrazná podoba jeho podstaty. A v evangeliu je něco podobného: Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. O Vánocích se radujeme z toho, že Bůh, kterého nějak hledali lidé ve všech dobách a kulturách, vyšel tomhle lidském hledání naproti a stal se pro nás člověkem. Protože chtěl být lidem blízko, má nás totiž rád.

 

 Milí bratři a sestry,

 Přiznám se vám, že mi letošní prožití adventní doby - po slibném počátečním naladění při adventních rekolekcích pro mé hnutí Víra a Světlo v Litvě  -  trochu proteklo mezi prsty.

 Možná máte podobnou zkušenost – myslím, že duchovní prožívání adventu jako přípravy na Vánoce je mnohem obtížnější nežli například prožívání postní doby; protože všude kolem nás je uměle vytvořená vánoční atmosféra zpravidla již koncem listopadu, ještě předtím, než advent může vůbec začít. V tomto smyslu je adventní čekání a ztišení trochu sisyfovská práce. Navíc ke konci adventu si zřejmě většina z nás připadá jako Marta, která má plno práce, aby to doma v Betánii měli při příchodu Pána hezké; a má dojem, že Marie svým tichým nasloucháním u Ježíšových nohou vlastně marní čas.

 Ale možná má tohle všechno jeden pozitivní aspekt. Můžeme si totiž znovu s pokorou připomenout svou slabost; to, jak se snadno přizpůsobujeme předčasnému prožívání vánoční atmosféry, nebo třeba jak jsme málo odolní vůči vůni jedlých a pitelných dobrot například na Zelném trhu, byť by náš advent měl mít také rozměr určité askeze.

 Při této naší konkrétně prožité zkušenosti vlastní slabosti už pro nás nejsou například Izajášovy texty rorátních zpěvů prázdnými slovy. Opuštěný je Sión, Jeruzalém je liduprázdný. Stali jsme se lidem nečistým a odpadli jsme jako spadané listí, jako vítr nás uchvátily naše viny. Možná bychom to, jako lidé dnešní doby neřekli takto dramaticky a vyhroceně, ale smysl je jasný: Pane, jsem slabý člověk, ani těch pár týdnů nevydržím trpělivě a v usebrání čekat na Tvůj příchod.

 Skrze tuto naši slabost však, paradoxně, může růst touha. Zjišťujeme, že Spasitele, na kterého čekáme, opravdu potřebujeme, že potřebujeme Jeho lásku a slitování. A pak můžeme také prožívat onu velkou vánoční radost, o níž se píše v prvním čtení. Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“ Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas a jásají spolu, neboť vidí na vlastní oči, jak se Hospodin vrací na Sión. Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid.

 

 

4. neděle adventní A 2025 

 

1. ČTENÍ Iz 7, 10-14

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše) "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách! "
    Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina."
    Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi')."



Žl 24 (23), 1-2.3-4ab.5-6 Odp.: srv. 7c+10b

Odp.: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. Neboť on jej založil nad moři, upevnil ho nad proudy vod.
Odp.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti.
Odp.
Ten přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží, kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 1, 1-7

 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

    Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží 'Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.
    Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.



EVANGELIUM Mt 1, 18-24

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

S narozením Ježíše Krista to bylo takto:
    Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
    Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,' to znamená 'Bůh s námi'.
    Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

__________________________________________________

Místo slůvka pro děti bude shrnutí letošní adventní aktivity (ukončení bude až na ‚dětské vigilii‘ 24. prosince odpoledne).

 

Milí bratři a sestry,

V posledním adventním týdnu nás skrze Boží slovo, čtené při liturgii, doprovázejí tři příběhy zvěstování prostřednictvím anděla.  Na začátku evangelia podle Lukáše jsou dva z nich: zvěstování Zachariášovi a Alžbětě o narození Jana Křtitele a zvěstování Panně Marii o tom, že bude matkou Spasitele. A na začátku Matoušova evangelia najdeme to dnešní - zvěstování Josefovi ve snu o tom, jak se to vlastně doopravdy má s jeho snoubenkou a jejím podivuhodným dítětem.  

Tyto tři příběhy jsou si podobné. U Lukáše je oním zvěstovatelem jmenovitě uveden anděl Gabriel, Matouš hovoří pouze o ‚andělu Páně‘. Avšak všechna tři zvěstování začínají víceméně podobně – slovy Neboj se. Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena, tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Neboj se, Maria, neboť jsi našla milost u Boha; počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. A nakonec: Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého.

Toto Neboj se jistě neznamená jen nějaký počáteční úlek, nebo respekt před andělovým majestátem, nebo ještě třeba Josefovy obavy tváří v tvář odhalení, že jeho snoubenka je těhotná. Všichni tři (nebo čtyři, počítáme-li také Alžbětu) museli mít zejména velké obavy vzhledem ke svému novému a nečekanému povolání, svému novému a nečekanému úkolu od Hospodina.

Známe to velmi dobře; když náš život z nějakého důvodu nabere radikálně nový směr, když v něm dojde k nějaké velké změně, máme vždy obavy, menší nebo větší. Samozřejmě - někdo má dobrodružnější povahu, a tak má změny a nové životní výzvy rád, zvlášť, když je mladý; jenže třeba Zachariáš a Alžběta byli již v pokročilém věku a vůbec nemohli čekat, že je ještě něco takového potká; jejich obavy proto musely být o to větší.

Bůh, který všechny čtyři posílá na tuto radikálně novou cestu, je ovšem Bohem lásky. Nemůže než milovat; a jeho plán s každým člověkem je vždycky plán jeho lásky. Právě proto může anděl při každém zvěstování říci Neboj se.  Rád se vracím k jednomu verši z prvního listu svatého Jana, který mi hodně pomohl ve chvíli, kdy jsem před více než dvaceti lety opustil své původní povolání a začal formaci ke kněžství - právě proto, že to byla velmi dramatická změna v mém životě.

 Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach (počítá) s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti (1 Jn 4,18).

Jistě, nikdo z nás dokonalou lásku nemá, vždycky máme a budeme mít nějaké strachy a obavy. Jenže ty nás nesmějí paralyzovat, protože bychom přestali růst. Nenaplnili bychom - jak by řekl papež František, blahé paměti - Boží sen o našem životě.

 

3. neděle adventní A 2025

1. ČTENÍ Iz 35, 1-6a. 10

 Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská.
    Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha.
    Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se!
Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
    T'u poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.



Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: srv. Iz 35, 4
Odp.: Přijď, Pane, a spas nás! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu; ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.



2. ČTENÍ Jak 5, 7-10

  Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

    Bratři a sestry, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko.
    Nestýskejte si, bratři a sestry, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.



EVANGELIUM Mt 11, 2-11

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou."
    Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos, zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

________________________________________________________ 

Slůvko pro děti:

 Milé děti, scénku z biblických postaviček, kterou jste viděli minulou neděli, jsme trošku upravili. Jan Křtitel už nadšeně a s jistotou nekáže na poušti, ale trápí se ve vězení a má pochybnosti o tom, jestli Ježíš je opravdu ten správný Mesiáš. Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného? Naštěstí se tím netrápí sám, ale svěřuje tohle svoje trápení svým učedníkům a posílá je, aby se Ježíše zeptali. A Ježíš svého přítele Jana Křtitele v jeho těžké situaci nekárá, nenapomíná ho, že by měl mít větší víru. Spíš ho chce povzbudit a potěšit; chce ho ujistit, že se v něm opravdu nespletl: Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou.

Milí bratři a sestry,

 Na základě dnešního druhého čtení z novozákonního listu Jakubova mi přišlo na mysl několik impulsů, které by nám snad mohly pomoci v dobrém prožití druhé poloviny letošní adventní doby - i přesto, že je jako každý rok poznamenána obvyklým předvánočním shonem.

 Text dnešního krátkého druhého čtení je rozdělen na dvě části, uvozené dvěma výzvami: Bratři a sestry, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. A poté: Nestýskejte si, bratři a sestry, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni.

 Toto poselství Jakubova listu bychom neměli chápat příliš rychle a prvoplánově. Nelze například radit nějaké ženě, která každodenně zažívá brutální domácí násilí, aby všechno trpělivě vydržela - a aby si hlavně nikde a u nikoho nestýskala; aby si nevylévala srdce, natož aby to někam nahlásila, protože její chudák manžel za to vlastně možná vůbec nemůže, protože soud náleží pouze Bohu, a tak dál.

 Jestliže se ale tato slova z Jakubovy epištoly – původně adresovaná lidem z úplně jiné doby a kultury – pokusíme nějak vztáhnout na dnešní dobu, začnou nám nasvěcovat překvapivě aktuální a živé problémy.

 Velmi jsme si odvykli na něco trpělivě čekat. Jakékoli čekání považujeme za čistě negativní skutečnost. Adventní trhy na všech čtyřech důležitých brněnských náměstích jsou již vlastně vánoční, protože si vánoční atmosféru dokážeme bez problémů vytvořit už o měsíc dřív. A stejně tak je tomu i v mnoha jiných aspektech našeho života: když si něco dokážeme obstarat rychle, proč na to čekat? Někdy je to velmi oprávněné – je dobré a požehnané, když je možné zkrátit například čekací dobu na závažnou operaci. Jenže jindy to už tak pozitivní není; zvlášť jde-li o čekání na něco vzácného a krásného; na něco, z čeho by člověk mohl mít mnohem větší radost, pokud by si na to opravdu trpělivě počkal. Napadá mne v téhle souvislosti jedna humorná scéna z mého oblíbeného animovaného celovečerního filmu o rodině Simpsonových z roku 2006: Typická americká rodinka (Simpsonovi to nejsou) jede na vytoužený výlet, a tatínek nadšeně hlásí ‘Tak děti, tohle je Grand Canyon!‘ A rozmazlená dcerka na to: ‚Ten je tak starej a nudnej! Já chci novej, a hned!‘

 Pokud se pak týká oné druhé části textu: stýskání si jeden na druhého – což je velmi jemně řečeno, v dnešní době je to spíš nevybíravá kritika, vzájemné osočování a napadání se navzájem – se v poslední době stalo národním sportem. A s nástupem sociálních sítí a následným zapouzdřením jednotlivých lidí do různých sociálních bublin se tomuto fenoménu daří mnohem lépe než kdykoli předtím. Vidíme to v celé naší společnosti, a také v naší církvi.

 Autor Jakubova listu se snaží oba dva tyto nešvary korigovat v perspektivě přicházejícího Božího království. V první části svého poselství používá příklad rolníka a jeho přístupu ke skutečnosti. Čas sklizně nemůže žádným způsobem urychlit, musí počkat na podzimní a jarní déšť – na déšť ranný a déšť pozdní, jenž je na mnoha místech Starého Zákona symbolem Božího požehnání a milosti, přicházejících z nebes. Hospodin dává úrodu v pravý čas, a v pravý čas přijde i jeho království lásky; jen je třeba mít trpělivost, a s ní spojenou pevnou víru, že Boží zaslíbení se skutečně ve svou hodinu naplní.

 A podobně je tomu i v druhé části textu: Můžeme, samozřejmě, ze své vlastní sociální bubliny kritizovat někoho, kdo je v nějaké jiné, a z našeho pohledu zcela oprávněně – jen je třeba si přitom ponechat pokorné vědomí, že i já sám v nějaké sociální bublině žiji, že nejsem zcela nad věcí. Nemůžeme přestat mít na vědomí, že ten jediný, kdo vše vidí v plné pravdě a zároveň v dokonalé lásce, je právě onen Soudce, který už stojí přede dveřmi.

 O letošní druhé neděli adventní jsem mimo Česko. Ke kázání z roku 2022 - ze stejného ročního cyklu - se můžete vrátit zde.