4. neděle adventní A 2025 

 

1. ČTENÍ Iz 7, 10-14

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše) "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách! "
    Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina."
    Tu pravil Izaiáš: "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je 'Bůh s námi')."



Žl 24 (23), 1-2.3-4ab.5-6 Odp.: srv. 7c+10b

Odp.: Ať vejde Hospodin, on je král slávy!
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají. Neboť on jej založil nad moři, upevnil ho nad proudy vod.
Odp.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě? Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, jehož duše nebaží po marnosti.
Odp.
Ten přijme požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele. To je pokolení těch, kdo po něm touží, kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Odp.



2. ČTENÍ Řím 1, 1-7

 Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.

    Pavel, služebník Ježíše Krista, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu. Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží 'Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména přivedli k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal.
    Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.



EVANGELIUM Mt 1, 18-24

Slova svatého evangelia podle Matouše. 

S narozením Ježíše Krista to bylo takto:
    Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít.
    Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: "Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů." To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,' to znamená 'Bůh s námi'.
    Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

__________________________________________________

Místo slůvka pro děti bude shrnutí letošní adventní aktivity (ukončení bude až na ‚dětské vigilii‘ 24. prosince odpoledne).

 

Milí bratři a sestry,

V posledním adventním týdnu nás skrze Boží slovo, čtené při liturgii, doprovázejí tři příběhy zvěstování prostřednictvím anděla.  Na začátku evangelia podle Lukáše jsou dva z nich: zvěstování Zachariášovi a Alžbětě o narození Jana Křtitele a zvěstování Panně Marii o tom, že bude matkou Spasitele. A na začátku Matoušova evangelia najdeme to dnešní - zvěstování Josefovi ve snu o tom, jak se to vlastně doopravdy má s jeho snoubenkou a jejím podivuhodným dítětem.  

Tyto tři příběhy jsou si podobné. U Lukáše je oním zvěstovatelem jmenovitě uveden anděl Gabriel, Matouš hovoří pouze o ‚andělu Páně‘. Avšak všechna tři zvěstování začínají víceméně podobně – slovy Neboj se. Neboj se, Zachariáši, neboť tvá modlitba je vyslyšena, tvoje žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Neboj se, Maria, neboť jsi našla milost u Boha; počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. A nakonec: Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého.

Toto Neboj se jistě neznamená jen nějaký počáteční úlek, nebo respekt před andělovým majestátem, nebo ještě třeba Josefovy obavy tváří v tvář odhalení, že jeho snoubenka je těhotná. Všichni tři (nebo čtyři, počítáme-li také Alžbětu) museli mít zejména velké obavy vzhledem ke svému novému a nečekanému povolání, svému novému a nečekanému úkolu od Hospodina.

Známe to velmi dobře; když náš život z nějakého důvodu nabere radikálně nový směr, když v něm dojde k nějaké velké změně, máme vždy obavy, menší nebo větší. Samozřejmě - někdo má dobrodružnější povahu, a tak má změny a nové životní výzvy rád, zvlášť, když je mladý; jenže třeba Zachariáš a Alžběta byli již v pokročilém věku a vůbec nemohli čekat, že je ještě něco takového potká; jejich obavy proto musely být o to větší.

Bůh, který všechny čtyři posílá na tuto radikálně novou cestu, je ovšem Bohem lásky. Nemůže než milovat; a jeho plán s každým člověkem je vždycky plán jeho lásky. Právě proto může anděl při každém zvěstování říci Neboj se.  Rád se vracím k jednomu verši z prvního listu svatého Jana, který mi hodně pomohl ve chvíli, kdy jsem před více než dvaceti lety opustil své původní povolání a začal formaci ke kněžství - právě proto, že to byla velmi dramatická změna v mém životě.

 Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání; strach (počítá) s trestem, a kdo má strach, není v lásce přiveden k dokonalosti (1 Jn 4,18).

Jistě, nikdo z nás dokonalou lásku nemá, vždycky máme a budeme mít nějaké strachy a obavy. Jenže ty nás nesmějí paralyzovat, protože bychom přestali růst. Nenaplnili bychom - jak by řekl papež František, blahé paměti - Boží sen o našem životě.