2. neděle velikonoční B 2024

1. ČTENÍ Sk 4, 32-35

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. Nikdo neříkal o ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všecko společné.
Apoštolové vydávali s velkou působivostí svědectví o zmrtvýchvstání Pána Ježíše a na nich na všech spočívala velká milost.
   A tak nikdo u nich nežil v nouzi. Kdo měli totiž pole nebo dům, prodávali je a peníze za to stržené přinášeli a kladli apoštolům k nohám. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

 

 

Žl 118 (117), 2-4. 16ab+17-18. 22-24 Odp.: 1

Odp.: Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. nebo: Aleluja.

Nechť řekne dům Izraelův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řekne dům Árónův:
"Jeho milosrdenství trvá navěky." Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: "Jeho milosrdenství trvá navěky."

Odp.

Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla.
Nezemřu, ale budu žít
a vypravovat o Hospodinových činech. Hospodin mě sice těžce ztrestal, nevydal mé však smrti.

Odp.

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!

Odp.

 

2. ČTENÍ 1 Jan 5, 1-6

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda.

 

EVANGELIUM Jan 20, 19-31

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.  Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mé-ho boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!"
Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."
   Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.

_______________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti, apoštol Jan v dnešním druhém čtení říká, že dodržovat Boží přikázání není těžké. Souhlasíte s ním? Někdy nám to tak připadat nemusí. Ale Jan říká taky tohle: Láska k Bohu záleží v tom, že zachováváme jeho přikázání. Víte, že když někoho máme opravdu rádi - a víme, že on má rád nás - tak pro něj taky rádi a ochotně uděláme nějakou věc, kterou si přeje - a kterou bychom jinak považovali za obtížnou a otravnou.

 

Milí bratři a sestry,

 Zmrtvýchvstalý Pán se zjevuje svým učedníkům se svými ranami. Chce, aby učedníci - a my s nimi - při vší jásavé radosti z toho, že žije, nezapomněli, že On je zároveň Ukřižovaný a Vzkříšený. Velikonoce obsahují obě dvě tato tajemství Ježíšova života. Getsemany a Golgota nejsou jenom jakousi smutnou a vážnou předehrou k radosti nedělního rána - předehrou, na kterou můžeme po Aleluja o Velikonoční vigilii klidně zapomenout, neboť vše zlé je již přece pryč. Obě tato tajemství, Smrt i Život, jsou a budou stále přítomná v životě Ježíšova tajemného těla, církve - a jsou a budou zjevná i v životě každého z nás.

 Příběh apoštola Tomáše nám má připomenout, že Kristovo tělo nikdy nebude bez ran. Církev nikdy nebyla - ani nebude - bez zranění, bolestí a hříchů, protože takové nebyly ani nebudou životy nás, jednotlivých křesťanů.  Sny o církvi jako svaté a neposkvrněné nevěstě jsou iluze. Možná bychom to moc rádi, moc bychom chtěli církev svatou v tomto smyslu, bez různých skandálů a problémů; církev s vysokým morálním kreditem u těch, kteří k ní nepatří, zcela přesvědčivou pro lidi, kteří v dnešním světě hledají své duchovní zakotvení. A také bychom se hrozně rádi zbavili našich hříchů a selhání, která se stále opakují, rádi bychom se zbavili našich každodenních malých pokrytectví, našich každodenních kompromisů se zlem. Jenže chyba lávky, nejde to, i když se snažíme třeba už léta.

 Vůbec nejde o to, milí bratři a sestry, rezignovat na snahu o obrodu církve či o nápravu života nás, jejích jednotlivých členů. Jde o to přijmout, že tyto rány na tajemném Kristově těle jsou součástí jeho příběhu, který bude pokračovat až do konce času. Jde o to nepohoršit se a nezoufat si, když tyto rány vidíme či zakoušíme sami na sobě. Tomáš se dotýká Ježíšových ran, a skrze ně poznává, že je to opravdu On, Pán a Bůh. A při tomto rozjímání o Ježíšových ranách můžeme také nově objevit hlubinu Božího milosrdenství, jíž je tato neděle zasvěcená. Můžeme znovu žasnout a radovat se z toho, že se se svými zraněními a bolestmi nemusíme plahočit sami, že Ježíš je vždy znovu bere na sebe a proměňuje je ve spásu světa.