Slavnost Zmrtvýchvstání Páně 2024

1. ČTENÍ Sk 10,34a.37-43

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
    A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
    On nám přikázal, abychom to hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."

Žl 118(117),1-2.16ab+17.22-23 Odp.: 24
Odp.: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Nechť řekne dům Izraelův: "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Odp.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, Hospodinova pravice mě pozvedla. Nezemřu, ale budu žít a vypravovat o Hospodinových činech.
Odp.
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.



2. ČTENÍ Kol 3,1-4

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

 Bratři a sestry!
   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

EVANGELIUM Jan 20,1-9

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
    Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

_____________________________________________________________________

Slůvko pro děti

Milé děti,

Svatý Petr nám v prvním čtení říká, že to Ježíšovo vzkříšení, které teď slavíme a ze kterého se radujeme, není žádný výmysl, protože toho byl sám svědkem: Jedli jsme a pili s Ježíšem po jeho Zmrtvýchvstání. A taky říká, že jeho a ostatní apoštoly Ježíš pověřil, aby tu radostnou zvěst o tom, že Ježíš vstal z mrtvých, šířili dál mezi ostatní lidi.

My jsme sice Vzkříšeného Pána neviděli - jenom v něho věříme - ale radostnou zvěst o tom, že On vstal z mrtvých, máme za úkol také předávat dál. Třeba tím, že druhým lidem ukážeme tu radost, kterou v Pánu Ježíši máme. Že jim budeme svědčit, že máme naději. Že nakonec všechno bude dobré, i když to tak ve světě i kolem nás na první pohled nemusí vypadat.

 

Milí bratři a sestry,

Slavíme dnes slavnost Zmrtvýchvstání Páně, radujeme se z toho, že Kristus vstal z mrtvých, že nás svou smrtí a svým vzkříšením zachránil, že svět je již spasen.

Zároveň ale žijeme ve světě, který jako spasený příliš nevypadá, obzvlášť ne v posledních letech: po dlouhé covidové pandemii přišla ruská agrese na Ukrajinu a konflikt ve Svaté zemi; znepokojuje nás globální klimatická krize, která zejména mladým lidem přináší velké obavy o budoucnost. Mír a demokracie ve světě jsou dnes mnohem křehčí než ještě tak deset či dvacet let nazpátek.

Před pár dny jsem si na Internetu přehrál jednu píseň, kterou koncem devadesátých let nazpívalo britské duo Eurythmics – kytarista Dave Stewart a zpěvačka Annie Lennox. Od té doby ji nemohu pustit z hlavy, protože silně vypovídá něco o tom, jak si my lidé záchranu - nebo křesťansky řečeno spásu - vlastně představujeme.  Píseň se jmenuje I saved the world today.

Hey, hey, I saved the world today.

Everybody´s happy now,

the bad thing‘s gone away,

the good thing‘s here to stay.

 

Dnes jsem zachránila svět.

Všichni jsou teď šťastní,

to zlé je pryč

a to dobré zůstává.

 

Takovouhle spásu bychom chtěli. Aby byl každý šťastný, aby všechno zlé skončilo, aby zůstalo jenom dobro.

V optimistických devadesátých letech bylo asi docela snadné takovou písničku napsat; nedlouho předtím se rozpadl Sovětský svaz a jeho satelitní země se osvobodily z jeho faktického područí. Vypadalo to tenkrát, že všude na světě definitivně zvítězí svoboda a demokracie, že staří démoni jaderné války jsou od nynějška uzavření ve své pekelné propasti a už nás nebudou znepokojovat. Uběhlo ovšem jen trochu víc než dvacet let, a všechno je jinak; démoni minulosti jsou zpět, a v dobré kondici.

Ježíš přišel, vydal se za nás a zvítězil, spasil svět - tak věříme a nyní to slavíme. Ale všichni nejsou šťastní, všechno zlé neskončilo. Bolestně pociťujeme to, že jsme spaseni teprve v naději, že plnost spásy teprve přijde na konci času. Chtěli bychom onu Ježíšovu záchranu světa nějak víc zakoušet zde a nyní. Chtěli bychom, aby se Ježíšovo království, které přece již přišlo, projevovalo jaksi s větší intenzitou. 

Skutečnost Ježíšova vzkříšení není ovšem příliš nápadná ani v dnešním evangeliu. Marie Magdalská přichází ke hrobu nad ránem, když je ještě tma - světlo ještě úplně nezvítězilo nad temnotou, jako bychom se nacházeli na rozhraní starého a nového času. A samotného vzkříšeného Pána zatím nikdo nevidí, ani Magdaléna, ani Petr, ani Jan; vidí jen stopy, nepřímé svědectví o tom, že by tomu tak mohlo skutečně být - odvalený kámen, plátna a roušku. Ale to samo o sobě by mohlo být otevřené i jiným výkladům, třeba tomu, že Ježíšovo tělo někdo odnesl - jak se koneckonců domnívá i sama Magdaléna.

Ale ten druhý učedník, kterého Ježíš miloval - Jan Evangelista tak hovoří o sobě samém - na konci dnešního úryvku evangelia vstoupil do hrobky, viděl a uvěřil. Viděl totéž, co ti dva ostatní, jen stopy - ale stačilo mu to k víře, protože láska mu dala správně ony stopy přečíst. První pochopil, že Ježíš opravdu žije.

Jan je nám v tomhle, milí bratři a sestry, jakýmsi vodítkem; pomocí, abychom viděli, že svět je skutečně zachráněn, že Boží království již opravdu přišlo. I my vidíme jen stopy, i my vnímáme, že skutečnost spásy není nápadná, že ji musíme často hledat mezi řádky příběhu světa i našeho života. Ale důležité je Janovo mystické vidění, jeho pohled lásky. Pokud budeme takový pohled mít, zdánlivá nevykoupenost našeho světa nás nezmate. I my vnitřním zrakem uzříme, že Pán skutečně vstal z mrtvých.