3. neděle postní B 2024

1. ČTENÍ Ex 20, 1-17 

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

    Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: "Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiné bohy mimo mě.
   Neuděláš si modlu, totiž žádnou podobu toho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.
   Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivý. Stihám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kdo mě milují a zachovávají mé příkazy.
   Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
    Nebudeš dělat žádnou práci, ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě. V šesti dnech totiž učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto Hospodin dni sobotnímu požehnal a oddělil ho jako svatý.
   Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
   Nezabiješ. Nezcizoložíš. Nepokradeš. Nevydáš křivé svědectví proti svému bližnímu.
   Nebudeš dychtit po domu svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního, ani po jeho otroku, ani po jeho otrokyni, ani po jeho býku, ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu."

Žl 19 (18), 8. 9. 10. 11 Odp.: Jan 6, 68b
Odp.: Pane, ty máš slova věčného života.

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Odp.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci, Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Odp.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky, Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Odp.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata, sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Kor 1, 22-25

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
   Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť "pošetilá" Boží věc je moudřejší než lidé a "slabá" Boží věc je silnější než lidé.

EVANGELIUM Jan 2, 13-25

Slova svatého evangelia podle Jana.

   Byly blízko židovské velikonoce a Ježíš se odebral vzhůru do Jeruzaléma. V chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: "Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!" Jeho učedníci si vzpomněli, že je psáno: 'Horlivost pro tvůj dům mě stravuje.'
   Židé mu však namítli: "Jakým znamením nám dokážeš, že tohle smíš dělat?"
   Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím."
   Tu židé řekli: "Tento chrám se stavěl šestačtyřicet let a ty že bys ho zase postavil ve třech dnech?"
   On však to řekl o chrámu svého těla. Teprve až byl vzkříšen z mrtvých, uvědomili si jeho učedníci, co tím chtěl říci, a uvěřili Písmu i slovu, které Ježíš řekl. Když byl v Jeruzalémě o velikonočních svátcích, mnoho jich uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která konal. Ježíš se jim však sám nesvěřoval, protože znal všechny a nepotřeboval, aby mu někdo něco o lidech vykládal. Sám totiž věděl, co je v člověku.

 _____________________________________________________________

 Slůvko pro děti

Milé děti, bylo by asi moc divné, kdyby si nám někdo tady přímo v kostele otevřel Zverimex nebo směnárnu valut. Jenže pro jeruzalémský chrám a jeho bohoslužebný provoz byly tyhle věci třeba. Určitě si vzpomínáte z Hromnic, že když malého Ježíše přinesli Josef s Marií do chrámu, aby ho představili Pánu, obětovali přitom pár hrdliček.

Kdo si nemohl k oběti přivést tele nebo beránka ze svého stáda, musel si ho na místě koupit. A chudí lidé, kteří si oběť telete nebo beránka vůbec nemohli dovolit, si prostě za pár penízků koupili hrdličky nebo holoubata. Za oběť Bohu se považovaly i peníze vhozené do chrámové pokladny. Tam se ovšem nemohly dávat všechny peníze, které byly tenkrát v oběhu, stejně jako třeba v sousedním Rakousku nemůžete v hotovosti zaplatit našimi korunami, ale eury; a musíte si ty koruny za eura napřed vyměnit. Proč to tedy Ježíš dělá?

Asi proto, že chce naznačit, že brzo už nebude třeba obětovat zvířata ani peníze. Když dnes přicházíme do kostela na mši svatou, Pán Ježíš při ní obětuje sama sebe pro nás – obětuje chléb a víno jako své tělo a krev.

 

Milí bratři a sestry,

V průběhu své veřejné činnosti Ježíš káže, učí a koná mocné skutky, aby lid Izraele uvěřil, že jeho učení o Bohu a člověku je pravdivé, že Boží království se opravdu přiblížilo, že on sám je proroky slíbený Mesiáš. Jenže některým – farizeům a učitelům Zákona – tato znamení jaksi nestačí, nebo si je pro sebe dokáží odvysvětlit (vyhání zlé duchy s pomocí Belzebuba, vládce zlých duchů, Mt 12). Chtějí stále další, možná ještě více jednoznačná. A Ježíš jim na to vlastně nemá co říci; nemůže nic než poukázat na ono poslední, na ono největší znamení. Vraťme se třeba ke dvanácté kapitole Matoušova evangelia: Tehdy mu na to řekli někteří z učitelů Zákona a farizeů: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ Ježíš jim odpověděl: „Pokolení zlé a nevěrné hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dni a tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dni a tři noci (Mt 12,38 -40).

 V dnešním evangeliu je situace úplně stejná: Židé chtějí vědět, jakou autoritu může mít Ježíš vůči chrámu, když ničí stánky směnárníkům a prodavačům holubů, což oboje přece patří k chrámovému provozu a umožňuje lidem obětovat a přispívat do chrámové pokladnice? A Ježíš znovu hovoří o svém posledním a největším znamení, jen místo odkazu k Jonášovi používá obraz zboření a opětovné výstavby jeruzalémského chrámu. Ale tři dny jsou zde znovu, a nelze pochybovat o tom, co Pán má asi na mysli. Odkazuje k nadcházejícím Velikonocům, ke své smrti a zmrtvýchvstání. To je Ježíšovo znamení s konečnou platností, žádné jiné již nebude dáno.

 Po Ježíšově Nanebevstoupení a po seslání Ducha učedníci začínají statečně hlásat Slovo a konat mocné činy, stejně jako předtím sám Ježíš. A v dnešním druhém čtení z prvního listu Korinťanům hovoří svatý Pavel znovu o onom největším a posledním Ježíšově znamení, jak jej nyní hlásá prvotní církev: Židé si přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židé stále požadují znamení z nebe, ale jiné znamení jim dáno nebude, než Ježíš ukřižovaný, pohřbený a vzkříšený.

 A cítíme, milí bratři a sestry, že toto slovo má stálou platnost. Tu a tam bychom moc chtěli k posílení naší víry zázraky, zvláště ve chvílích, kdy je nějak oslabena, kdy se chvěje, kdy nás přepadá skepse. Moc a moc bychom někdy rádi, abychom třeba potkali anděla z nebe a ten by nám řekl, co po nás v nějaké zapeklité životní situaci Pán Bůh chce – zcela konkrétně, přesně a hmatatelně, jako když máme v ruce týdenní plán práce nebo projekt nějaké stavby.  Možná proto jsou tak populární návraty k událostem, kdy k takovému zázraku skutečně došlo. Bernadettina vidění a zázračný pramen vytrysklý v Lurdech v devatenáctém století vyvolaly světový ohlas a dnes jsou napodobeniny lurdské jeskyně v mnoha a mnoha kostelích a klášterních zahradách – a možná je tomu tak hlavně proto, že to byla doba, kdy se církev v západní Evropě a severní Americe těžce vyrovnávala se vznikem moderní společnosti, založené na přírodovědném poznání a technickém pokroku, a kdy se mnohé staletí platné pravdy zdály být otřesené v základech.

 Jenže – nakonec – žádné jiné znamení nám není a nebude dáno než znamení Jonášovo, znamení zbořeného a znovupostaveného chrámu Kristova těla. Jako by nám svatý Pavel říkal Take it or leave it – přijmi nebo nech být. Pavel poté pokračuje s tím, že toto znamení kříže může urazit, nebo může být pokládáno za hloupost, za naivitu prosťáčků, kteří ještě nepochopili, jak svět funguje; a lze tu dodat mnoho jiných reakcí: může být považováno za krutý symbol negace sebe sama, za exaltaci utrpení, které ve skutečnosti nemá žádnou cenu a musíme se jej co nejrychleji zbavit. Nebo může pohoršit toho, kdo si představuje Boha mocného, silného a vždy připraveného srovnat hříšný svět do latě. Pavel však říká, že jsou i tací, kteří toto zvláštní znamení přijali jako pravé: ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.