5. neděle velikonoční B 2024

1. ČTENÍ Sk 9, 26-31

Čtení ze Skutků apoštolů.

   Když přišel Šavel do Jeruzaléma, chtěl navázat styk s učedníky, ale všichni se ho báli. Nemohli uvěřit, že on je učedníkem.
   Ujal se ho však Barnabáš. Uvedl ho k apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s ním mluvil, a jak v Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. Od té chvíle byl s nimi v Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. Také rozmlouval s židy mluvícími řecky a přel se s nimi. Ti mu však začali ukládat o život. Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
   V té době měla církev pokoj v celém Judsku, Galileji i Samařsku. S úspěchem se vyvíjela, žila v bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.

Žl 22 (21), 26b-27. 28+30ab. 31c-32 Odp.: 26a
Odp.: Budu tě chválit, Hospodine, ve velkém shromáždění. nebo: Aleluja.

Své sliby splním před těmi, kdo ctí Hospodina. Chudí se najedí do sytosti, kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: "Navěky ať žije vaše srdce!"
Odp.
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
Odp.
I má duše bude pro něho žít, mé potomstvo bude mu sloužit. Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: "To udělal Hospodin!"
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 18-24

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

    Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí.
   Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé.
   A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

EVANGELIUM Jan 15, 1-8

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař. Každou ratolest na mně, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla ovoce ještě více. Vy jste už čistí tím slovem, které jsem k vám mluvil. Zůstaňte ve mně, a já (zůstanu) ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
   Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic. Kdo nezůstane ve mně, bude vyhozen ven jako ratolest; uschne, seberou ji, hodí do ohně - a hoří. Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce a osvědčíte se jako moji učedníci."

________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, v náboženství nebo v přípravě na první svaté přijímání se se mnou - nebo s Maruškou Jírů - učíte velkou spoustu věcí: třeba  jak zní Desatero Božích přikázání; jak se jmenují čeští světci, nebo co všechno potřebujeme, abychom mohli slavit mši svatou. Ne že by to nebylo důležité. Ale to nejdůležitější, to, o čem naše křesťanství vlastně je nejvíc, nám říká v dnešním druhém čtení svatý Jan. A je to vlastně jednoduché: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil.

 

Milí bratří a sestry,

Ježíš dnes používá – podobně jako minulou neděli – příměr, který byl lidem jeho národa a doby velmi blízký a dobře pochopitelný. Izraelský národ žil v pastýřské a zemědělské kultuře; a tak každý dobře věděl, jak se o svoje ovce stará pastýř a jak vinař pečuje o svou vinici.

Podobenství o vinném kmeni a ratolestech mi vždycky připomene překrásnou mozaiku z dvanáctého století, která se nachází v klenbě apsidy baziliky svatého Klementa v Římě, přibližně na půli cesty mezi bazilikou svatého Jana v Lateráně a Koloseem. V jejím středu je Kristus spočívající na kříži; z paty kříže raší zelené ratolesti, jež se bujně rozrůstají po celé ploše mozaiky; každá z nich nese pak krásný, až fantaskní květ nebo plod. Z holého a zdánlivě mrtvého dřeva Kristova kříže vzchází život lidí v hojnosti a plnosti.

Tento překypující život, který máme skrze své spojení s Ježíšem, však není cílem sám o sobě. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, říká Ježíš. A pak ještě Každou ratolest na mně, která nese ovoce, Otec čistí, aby nesla ovoce ještě více.

Plnost života v Kristu se nakonec neprojevuje tím, jak bujné a krásné ratolesti jsou, nebo jak hezky kvetou, ale v tom, jaké přinesou ovoce. A právě tohle se nám, současným lidem, stává trochu kamenem úrazu. Plnost života si představujeme jako jeho kvalitu, měříme ji podle toho, jak jsme dokázali realizovat sami sebe, jak jsme rozvinuli své hřivny, co všechno jsme okusili, co jsme zažili. Jsme spontánně Pánu vděční, když zažijeme nějaký úspěch, když jsme zdraví a šťastní, když se nám daří v práci, když najdeme toho pravého životního partnera, nebo třeba když se vracíme z dovolené plní nových zážitků. A nic proti tomu, je to všechno dobré a krásné, a vděčnost je tu úplně na místě.

Jenže pro Ježíše je nakonec důležitější to, jaké náš život přinese ovoce lásky. A v tuhle chvíli se dostáváme k oné větě o Otci, který plodné ratolesti na kmeni svého Syna čistí - což v kontextu Ježíšovy řeči neznamená nic jiného než prořezává. A to už se nám přestává líbit; to slovo znamená, že je něco v životě zredukováno, pokaženo, že se nebude možné z něčeho radovat. Velmi výmluvný je hovorový výraz ‚zaříznout‘, který se často používá ve fotbalovém žargonu. V jakési sportovní rubrice na Internetu jsem například objevil tento titulek: sudí zařízl Spartě výhru. Tedy spisovně: těšili jsme se, my Sparťané, že budeme lepší, že oslavíme vítězství, ale rozhodčí nám to překazil.

Čas od času takový ‚zářez‘ do našeho života prožijeme. Těžce ho neseme, ptáme se, proč zrovna my; některé zbožné duše začnou hned přemýšlet, za co že je to Pán Bůh potrestal. Ale až tyhle pocity odezní - dříve či později - můžeme pochopit, že to Boží Prozřetelnost dopouští právě proto, abychom nesli ovoce ještě více. Abychom možná získali hlubší pokoru, nebo větší soucit a milosrdenství vůči druhým lidem. Nebo abychom na pozadí nějaké zdánlivě nešťastné události zahlédli - často až s velkým časovým odstupem - Boží blízkost a vedení. Tak na svém vlastním životním příběhu můžeme pochopit to, co říká svatý Pavel v osmé kapitole listu Římanům: těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.