4. neděle velikonoční B 2024

1. ČTENÍ Sk 4, 8-12

Čtení ze Skutků apoštolů

   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."




Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.




2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní!
   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.





EVANGELIUM Jan 10, 11-18

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl:
   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

_____________________________________________________________

  Slůvko pro děti:

Milé děti,

Jak poznáme, že nás má někdo opravdu rád? Když to jenom říká, nemusí to nic znamenat. Ukáže se to až tehdy, když pro nás udělá něco nezištně, jenom tak, abychom byli šťastní – a přitom on sám, když něco takového udělá, šťastný být nemusí; něco ho to stojí, omezí sám sebe.

Ježíš o sobě dneska mluví jako o dobrém pastýři, který dává svůj život za to, aby jemu svěřené ovečky žily a měly se dobře. A protože za nás opravdu svůj život obětoval, tak víme jistě, že nás má rád.

 

Milí bratři a sestry,

Občas se mi při udílení svátosti smíření stává, že do zpovědnice přijde mladý muž či mladá žena, hledající své místo v životě a své křesťanské povolání – a říká zhruba toto: Otče, já bych si moc chtěl (či chtěla) někoho najít a žít v manželství; ale bojím se, že Bůh po mně bude chtít něco jiného.

A možná nejen tito mladí lidé, ale my všichni nosíme někde v koutku našeho srdce, zraněného prvotní vinou, takovouto zvláštní představu o Bohu. Představu o tom, že s námi hraje podivnou hru; že nám napřed vloží do srdce touhu, která je jednoznačně dobrá, a pak zase chce, abychom ji potlačili - ve jménu jakési jeho neproniknutelné, nevyzpytatelné a z našeho hlediska nelogické vůle.

Ježíšova slova z dnešního evangelia nám však napovídají, že tato představa je falešná. V jeho slovech se zjevuje naprostá svoboda jeho sebedarování, která jde ruku v ruce s naprostou jistotou Otcovy lásky a péče. Ježíš tuší, co ho čeká – a později, v Getsemanské zahradě, to na něj dolehne s obrovskou tíhou – avšak přijímá to zcela svobodně a s neochvějnou důvěrou, že Otec ho nakonec nenechá v područí smrti.  Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."

Pán jde na smrt ne proto, že by to dostal od Otce příkazem, ať se mu to líbí, nebo ne. Dává se svobodně a z lásky – k Otci i ke všem lidem. Láska je motorem darování jeho života.

Krásně o tomtéž hovoří svatý Augustin v jednom svém výkladu na evangelium svatého Jana, i když v jiné souvislosti. Používá přitom známý citát ze Zpěvů Pastýřských římského básníka Vergilia:  Každý je tažen svou rozkoší.

     „Přiveď mi někoho, kdo je zamilovaný, ten bude vědět, co říkám. Přived mi někoho, kdo je plný touhy, kdo hladoví, kdo putuje touto pouští a žízní a dychtí po prameni ve věčné vlasti, přived mi někoho takového, ten bude vědět, co říkám. Mluvím-li však k člověku chladnému, ten neví, o čem je řeč.

Ukaž ovci zelenou ratolest, a máš ji; ukaž chlapci oříšky, a jde. Přímo pospíchá, kam ho to táhne, táhne ho náklonnost, netáhneš ho žádným tělesným násilím, přitahuje ho láska v srdci. Zamilovaní jsou opravdu přitahováni pozemskými radostmi a rozkošemi, které postupně odhalují. Je tedy pravda, že každý je tažen svou rozkoší. A Kristus zjevený Otcem že by nepřitahoval? Vždyť po čem touží duše silněji než po pravdě? Proč má mít žíznivé hrdlo a přát si tu správnou vnitřní chuť k rozeznávání toho, co je dobré? Přece proto, aby mohla jíst a pít moudrost, spravedlnost, pravdu a věčnost.“

Samozřejmě, milí bratři a sestry, že v reálném světě nejsou naše rozhodnutí vedena láskou – a s ní související vnitřní svobodou – která by měla takovou čistotu a intenzitu. Vždy je zde přimíseno něco jiného: někdy prostě něco udělat musíme; někdy jsou motivy našeho jednání vlastně nevědomé, často hraje velkou roli strach, nebo chladný kalkul, nebo ještě jiné motivace. Ale je dobré si to uvědomovat a prosit za to, aby láska byla čím dál více motorem našeho jednání a rozhodování. A abychom si byli při tom – jako Ježíš – zcela jisti Otcovou láskou. Abychom si byli jistí tím, že když budeme z lásky dávat náš život Bohu a druhým, nic neztratíme. Naopak, vstoupíme do opravdového života.