7. neděle velikonoční C 2022 – kázání pro děti, které dnes v Brně - Žebětíně přistupují k prvnímu svatému přijímání
EVANGELIUM Jan 17,20-26
Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš pozvedl oči k nebi a modlil se:
"Otče svatý, prosím nejen za své učedníky, ale také za
ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve
mně a já v tobě, tak i oni ať jsou jedno v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě
poslal.
A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli
jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé
jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi
miloval mne.
Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které
jsi mi dal, aby viděli mou slávu, kterou jsi mi dal, protože jsi mě miloval už
před založením světa.
Spravedlivý Otče, svět tě nepoznal, ale já jsem tě poznal, a
tito (moji učedníci) poznali, že jsi mě poslal. Dal jsem jim poznat tvé jméno a
dám poznat, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a abych byl i já v
nich."
______________________________________________________________________
Milé děti,
Při každé mši svaté, kterou sloužím - nebo kterou slouží každý jiný pan
farář, pan kaplan nebo jakýkoli jiný kněz - používáme kousek chleba - hostii -
kterou trochu pozdvihneme na oltář a pronášíme nad ní slova, která ji promění v Tělo
Kristovo. V misce jsou přitom ještě menší kousky chleba, které se stávají
Tělem Kristovým také. Tu velkou posvěcenou hostii potom většinou přijímám jen
já sám, a ty malé přijímají ostatní - je to proto, že je nás v kostele většinou
hodně, a kdybych měl proměnit jen jeden kousek chleba a pak ho lámat na malé
kousky, trvalo by to moc dlouho.
Dneska ale udělám malou výjimku, jako skoro vždycky, když je první svaté
přijímání. V obětním průvodu jste přinášely kousek chleba - hostii - která
je větší než ta, kterou používáme při běžné nedělní mši. Na závěr mše svaté, když
už ten kousek chleba nebude obyčejný chléb, ale Tělo Kristovo, ji rozlámu a
každému z vás, kteří dnes přijímáte poprvé, podám jeden z těch rozlámaných
kousků.
Jestli jste dnes, děti, pozorně poslouchaly slovo evangelia, tak jste si
mohly všimnout, že Pán Ježíš v nich hovoří asi čtyřikrát o jednotě těch,
kteří v něho věří. Když o tom mluví tak často, tak je to asi důležité. To,
že mají být Ježíšovi učedníci jedno, neznamená, že by měli být jeden jako druhý.
Když jsem asi před patnácti lety studoval v Římě, tak tam bylo jedno
společenství budoucích kněží, kteří se snažili být jeden jako druhý - měli vždycky
úplně stejné oblečení a dokonce i stejnou pěšinku ve vlasech. Když jsme je s kamarády,
kteří v Římě studovali se mnou, na nějaké akci viděli, tak nám to trošku
nahánělo strach: vždycky jsme vzpomněli na jeden díl filmové série Star Wars,
která se jmenuje Klony útočí…
Během naší přípravy na dnešní den - a to byl skoro půlrok - jsme viděli,
jak byl každý z nás šestnácti jiný. Pán Ježíš ale ví, že jsme každý jiný,
a počítá s tím. Ale chce, abychom se v téhle různosti měli rádi.
Abychom každému přáli stejné štěstí, jako si přejeme pro sebe. Pak to bude tak,
jak si Pán Ježíš přeje. Když se budeme mít rádi, tak budeme v Něm jedno -
i když zůstaneme každý jiný.
Každý budete dnes, milé děti, přijímat jeden úlomek chleba z toho, co
bylo původně jedna velká hostie, proměněná v Tělo Kristovo. Znamená to, že
jsme od našeho křtu v Pánu Ježíši jedno, i když jsme každý jiný. A taky to
znamená, že když budeme často přijímat Pána Ježíše v Eucharistii, on nám
pomůže, abychom nejen věděli, že jsme jedno, ale abychom tak taky žili. Protože
žít ve vzájemné lásce, když jsme každý jiný, je velice těžké. Bez pomoci Pána
Ježíše nám to nikdy moc nepůjde - ale když budeme s Ním, bude to mnohem snazší.
Žádné komentáře:
Okomentovat