Slavnost Seslání Ducha Svatého C 2022 

1. ČTENÍ Sk 2,1-11 

Čtení ze Skutků apoštolů.

    Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34

Odp.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 12,3b-7.12-13

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři a sestry!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

EVANGELIUM Jan 20,19-23

Slova svatého evangelia podle Jana.

    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

_________________________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

 Milé děti,

 Je možné si různě představit, jak to vypadalo, když Ježíš na své učedníky dechl a řekl jim, že přijímají Ducha svatého. Já jsem si to zkusil představit – a je to i ve scénce z biblických postaviček – jako takový ten polibek, který někdo posílá ‚na dálku‘. Políbení je výraz lásky. A Duch svatý je Boží láska, která nás přetváří. Když Ježíš dal učedníkům dar Ducha svatého, tak je to proměnilo: přestali se bát a neohrožené se k Němu začali hlásit a zvěstovat, že On je Mesiáš.

 

Milí bratři a sestry,

 Mám moc rád hymnus Veni Sancte Spiritus – Přijď, Ó Duchu přesvatý – který jsme před chvílí zpívali před evangeliem jako svatodušní sekvenci. Složil jej velmi pravděpodobně ve 13. století Stephen Langdon, anglický kardinál a arcibiskup z Canterbury. Možná nejsilnější pasáž v tomto hymnu je ta, v níž se hovoří o nápravě a přetvoření našeho lidství:

Viny z duší našich smaž,

a vyprahlá srdce svlaž,

raněné rač vyhojit.

Srovnej, co je zkřivené,

zahřej, co je studené,

a nedej nám zabloudit.  

Můžeme si při těchto slovech vzpomenout na úplný začátek Písma svatého, na první věty knihy Genesis: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, ale ta byla pustá a prázdná ( hebrejsky tohú-wa-bohú, výraz, který přešel třeba do němčiny jako označení opravdu velkého chaosu a neuspořádanosti). Temnota byla nad propastnou hlubinou, ale Boží dech – rúach – vanul nad vodami. A teprve  pak začíná vlastní příběh stvoření. Chaos se mění v kosmos, neuspořádanost v uspořádanost.

 Něco podobného lze říci i o každém člověku. Každý z nás je vlastně mikrokosmos, malý vesmír, složený z naší povahy; našeho životního příběhu se všemi zkušenostmi, které přinesl; z toho, co prožíváme v přítomné chvíli; ze všech našich vztahů. A každý z nás také ví, kde je v jeho vnitřním vesmíru pusto a prázdno, kde vidíme své propastné hlubiny, kde je temnota. Dar Ducha svatého v nás obnovuje tvář našeho lidství, tvář našeho vnitřního vesmíru, tak jak jsme zpívali v žalmovém responsoriu: Sešli svého Ducha, Pane a obnov tvář země.

 Ve všech dnešních čteních se – tak či onak – hovoří právě o tomto přetvoření vnitřního vesmíru člověka Duchem Božím. V den letnic dává Duch učedníkům svědčit o Kristu tak, že tomu všichni rozumí. Svatý Pavel v prvním listě Korintským zase připomíná, jak Boží Duch tvoří z různosti jednotlivých křesťanů jediné společenství v Kristově těle a dává dary, jimiž může být každý jednotlivec pro toto společenství prospěšný. A v evangeliu je toto přetvářející působení Ducha asi nejlépe patrné na tom, že že učedníci se přestávají bát. Předtím byli ze strachu za zavřenými dveřmi. Ale Pán za nimi přichází, ukazuje jim své rány, aby si byli jisti, že je to opravdu On a že žije. A pak jim daruje Ducha svatého. Jen v jeho síle, ne sami ze sebe, mohou učedníci poslechnout Ježíšova slova: Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. Bez tohoto Ježíšova daru by nemohli zakoušet vnitřní pokoj, báli by se být posláni, a už vůbec by nemohli odpouštět hříchy.

 Nechme se tedy, milí bratři a sestry, dnes i po všechny ostatní dny přetvářet Tvůrcem. Nebojme se jej nechat naplno vstoupit do našeho vnitřního vesmíru, nechme si proměnit naše vztahy, naše touhy, nechme si nalít olej do našich ran. Nechme svůj chaos přetvořit v kosmos, v uspořádané, plné a krásné lidství.