13. neděle v mezidobí C 2022

1. ČTENÍ 1Král 19,16b.19-21

Čtení z první knihy Královské.

     Hospodin řekl Eliášovi: "Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!"
     Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: "Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou." Eliáš odpověděl: "Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal."
     Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.




Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11
Odp.: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.




2. ČTENÍ Gal 5,1.13-18

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.

Bratři a sestry!
   To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.
   Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
   Chci říci toto: Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.




EVANGELIUM Lk 9,51-62

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby mu tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma.
   Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?"
   On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice.
   A jak šli, cestou mu někdo řekl: "Půjdu za tebou všude, kam půjdeš."
   Ježíš mu však odpověděl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Jiného zase vybídl: "Pojď za mnou!"
   On však řekl: "Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce."
   Odpověděl mu: "Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!"
   A ještě jiný řekl: "Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou."
   Ježíš mu však odpověděl: "Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království."

 ____________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

Když svatý Pavel v listě Galatským hovoří o tom, že my křesťané jsme byli povoláni ke svobodě, myslí tím, že si můžeme dělat co chceme? To jistě ne. Pavel má na mysli spíš svobodu v tom smyslu, jako když někoho pustí z vězení, nebo mu sejmou pouta z rukou. V našem životě je mnoho věcí, které nás takhle svazují, a brání nám v konání dobrých věcí a v růstu k tomu, co je podstatné: k lásce k Bohu a ke druhým lidem. Ale jak Pavel říká: Kristus nás osvobodil: on nám dává sílu, abychom to všechno, co nám svobodu bere, dokázali překonávat.

 

Milí bratři a sestry,

Texty dnešní neděle hovoří o povolání ke vnitřní svobodě toho, kdo má následovat Krista. V evangeliu najdeme čtyři krátké dialogy Ježíše s jeho učedníky, které se týkají právě tohoto tématu; a jako by se v nich Ježíšův nárok na vnitřní odpoutanost svých učedníků stupňoval, jako by se v nich postupně odhalovalo, jak je tento Ježíšův požadavek radikální.

Ježíš nejprve kárá Jakuba a Jana, za jejich postoj k Samaritánům, kteří je odmítli přijmout. Samaritáni byli náboženská skupina odtržená od hlavního proudu židovství. Ježíšovi učedníci v jejich vesnici nebyli přijati proto, že směřovali do Jeruzaléma; Samaritáni měli totiž svůj chrám na jiném místě, na hoře Gerizím u Sichemu, dnešního Nábulusu. Jakub a Jan jsou tímto nepřijetím rozhněváni, a myslí, že Bůh by měl proti těmto kacířům vzplanout spravedlivým hněvem. Ve skutečnosti jsou však zřejmě spoutáni nenávistí a uraženou pýchou, protože si jim někdo dovolil odmítnout pohostinství; a Ježíš je vyzývá, aby se od toho všeho osvobodili. Tohle ještě pochopíme snadno a spontánně s tím budeme souhlasit: kdybychom byli vnitřně svobodní od hněvu a nenávisti vůči jinak smýšlejícím, byl by na světě ráj.

Jenomže Ježíšův nárok na vnitřní svobodu svého učedníka zde ještě nekončí. Chce, aby ten, kdo ho následuje, nebyl vnitřně vázán ani na zázemí a rodinné vztahy - tedy skutečnosti, které jsou pro náš život zcela podstatné; jsou to vlastně jedny z jeho základních pilířů. Člověk se se vším nějak smíří, jen když má kam jít spát, říká se v jedné zhudebněné básni Josefa Kainara, známé díky interpretaci písničkáře Karla Plíhala. Jenže Ježíš, když mu kdosi řekne, že ho bude kamkoli následovat, říká, že nemá, kde by hlavu složil. A nakonec přijde to vůbec nejobtížnější a nejméně pochopitelné: Ježíšův učedník má být svobodný i od svých rodinných vazeb. Může nám přijít až bezohledné a tvrdé, když Ježíš nechce svého učedníka pustit ani na pohřeb vlastního otce; a muselo to tak připadat i lidem kolem Ježíše: úcta k rodičům a povinnost pohřbívat mrtvé byla v judaismu posvátná.

Tahle radikální vnitřní svoboda, ke které Ježíš vyzývá, není ale žádný samoúčel. Dnešní evangelium je uvedeno jednou větou, která uvádí všechna další slova do kontextu: Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Ježíš, ve své vnitřní svobodě, poslušnosti vůči Otci a lásce k lidem se chystá splnit své poslání, a nic a nikdo mu v tom nemá bránit. Důvodem požadavku vnitřní svobody pro Ježíšova učedníka je právě následování Ježíše: je třeba vytvořit v srdci prostor pro to podstatné, pro to, čím se Pánu připodobňujeme - pro větší lásku k Bohu i k lidem. V tom je smysl slov dnešního evangelia: nejde v první řadě o fyzické opuštění rodiny či bezdomovectví, ale o vnitřní postoj. Jádro poselství dnešních textů najdeme také ve druhém čtení z listu Galatským: To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus… vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'.