6. neděle velikonoční C 2022 – kázání pro děti, které dnes v Brně - Kohoutovicích
přistupují k prvnímu svatému přijímání
EVANGELIUM Jan 14,23-29
Slova svatého evangelia podle
Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj
Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě
nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale
mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás.
Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu
a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj
vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a
neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'.
Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než
já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to
stane."
Milé děti, Terezko, Magdo, Ellen,
Naše společná cesta ke dnešnímu slavnostnímu dni končí. Od ledna jsme si povídali o mnoha věcech: o
tom, jak a proč Ježíš dělal své mocné skutky, jak hovořil s učedníky v podobenstvích,
jak jim předal moc odpouštět hříchy, jak ustanovil Eucharistii; jak probíhá
svátost smíření, jaké jsou části mše svaté. A hodně, hodně dalších věcí. Po
každých dvou setkáních jste taky měly domácí úkol. A tak jste se mohly ptát, jestli
si to všechno můžete zapamatovat. Možná jste si říkaly: máme tolik úkolů z matematiky,
češtiny, angličtiny a dalších předmětů ve škole, a ještě k tomu se musíme
učit do náboženství nebo na přípravu k přijímání…
Jeden vzdělaný, vážený a moudrý kněz, který byl z Německa
a žil ve dvacátém století, člen jezuitského řádu Karel Rahner, se jednou zamýšlel nad něčím
podobným. Napsal na tohle téma jednu úvahu, která začíná těmito slovy, velice
pochopitelnými i pro vás, Terezko, Magdo a Ellen: Co všechno jsem se již
učil, můj Bože! Mnoho jsem se učil, protože jsem musel nebo sám chtěl. Ale výsledek
toho učení je v obou případech stejný: zase jsem to zapomněl.
To, co jsme spolu probírali, možná opravdu časem zapomenete –
i když, pravda, některé podstatné věci z toho byste, děti, zapomenout neměly.
Ale stejně – mohli bychom se společně ptát, co tedy teď s tím… A odpovědět
si na to můžeme jednou větou z dnešního evangelia. Vzkříšený Ježíš má
odejít do nebeské slávy k Otci. Učedníci přemýšlejí, jaké to bude, když už
s nimi Ježíš nebude tak jako předtím, když ho vlastně už neuvidí a
neuslyší jeho hlas. Ale On jim říká: Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec
pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám
řekl já.
Duch svatý je, jednoduše řečeno, Boží láska, darovaná nám
lidem. A tak je to vlastně jednoduché: když se, Terezko, Magdo a Ellen, budete
snažit mít rádi Ježíše a druhé lidi, láskou, která se dokáže i něčeho pro sebe
zříct, nebo udělat něco ne úplně lehkého či příjemného, jen aby ten druhý byl šťastný,
tak bude všechno v pořádku - i když třeba zapomenete, kolik bylo přesně
těch chlebů a ryb, které Ježíš rozmnožil, aby se lidi mohli najíst. Protože když
budete mít druhé rádi, tak budete vždycky vědět to, co je důležité, a nikdy to
nezapomenete. Není to jednoduché - ale když budete chodit často ke svatému
přijímání, modlit se a aspoň malinko se o to snažit, tak vám - Terezko, Magdo a Ellen
- Ježíš určitě pomůže, abyste takové byly.
Žádné komentáře:
Okomentovat