23. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Iz 35, 4-7a

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

    Řekněte malomyslným: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás! " Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých.
   Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti.
   Vyprahlá země se změní v močál, a žíznivá půda v prameny vod.

Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10 Odp.: 2a
Odp.: Duše má, chval Hospodina! nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé, Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.





2. ČTENÍ Jak 2, 1-5

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

     Moji bratři, s vírou v našeho božského Pána Ježíše Krista nesmíte spojovat stranictví k lidem. Když k vám do shromáždění vejde muž se zlatými prsteny na rukou, ve skvělém oděvu, a vejde také chudák v obnošených šatech, vy jste samá pozornost k tomu, který je nádherně oblečen, a řeknete mu: "Prosím, posad' se tady na čestné místo." Ale tomu chuďasovi řeknete: "Ty stůj tamhle" nebo ;,Sedni si tady u mých nohou." Neděláte tak rozdíly navzájem mezi sebou, nestáváte se soudci podle špatných zásad?
   Poslyšte, moji milovaní bratři! Což nevyvolil bůh právě chudé v očích světa, aby byli skrze víru bohatí a dědici Království, které slíbil těm, kdo ho milují?

EVANGELIUM Mk 7, 31-37

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři.
   Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: "Effatha! ", to znamená: "Otevři se!" A otevřel se mu sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně.
   Ježíš jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali.
   Byli celí užaslí a říkali: "Dobře všechno udělal, i hluchým dává sluch, i němým řeč!" _______________________________________________________________ 

Slůvko pro děti: 

Pán Ježíš uzdravil hluchoněmého, a může uzdravit i naši slepotu a hluchotu, i když je trochu jiná, než ta z dnešního evangelia. Můžeme být například ‚němí‘, protože jsme se s někým pohádali a nemluvíme s ním. Nebo můžeme být ‚hluší‘; tváříme se, že neslyšíme, když nám maminka říká, abychom jí s něčím pomohli. Pán Ježíš nám může pomoci, abychom se usmířili a zase spolu mluvili; nebo abychom byli víc ochotní slyšet, když nás někdo prosí o pomoc.

Milí bratři a sestry,

    Na konci šesté kapitoly evangelia podle Marka, o jednu kapitolu dříve, než se nachází dnešní úryvek, se popisuje zkušenost obyvatel území kolem Genezaretského jezera s Ježíšovými uzdraveními. V poslední větě této perikopy se říká, že všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

     Snad proto, když se v dnešním evangeliu do téhož kraje Ježíš vrací z území Týru a Sidónu, k němu přivádějí hluchoněmého a prosí Ježíše, aby na něj vložil ruku. Možná z předchozí zkušenosti věděli, že Ježíš uzdravoval právě takto, skrze dotek, a čekali, že to teď udělá znovu.

     Ale je to úplně jinak. Ježíš si nemocného bere stranou a provádí poměrně zvláštní, bizarní rituál, s prsty v uších a s dotekem své sliny na jazyku nemocného. Těžko říci, co si přitom hluchoněmý myslel; nejspíš mu to nebylo moc příjemné, a zcela určitě nechápal, proč Ježíš dělá zrovna tohle. Ale vzápětí se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. Procedura byla zvláštní a nečekaná, ale splnila svůj účel.

     Jedno z oblíbených témat papeže Františka, které se často objevuje v jeho promluvách, je Bůh, který překvapuje; Bůh, který je svobodný vůči našim představám o tom, co by měl nebo neměl udělat. Velice silně to vnímáme tehdy, když v životě procházíme nějakým těžkým obdobím; nechápeme, co se to děje, proč to Bůh dopouští, proč nám nepomáhá. Je těžké se v takových chvílích zcela odevzdat Pánu, ale je to jediná cesta. Je nutné si přiznat, že potřebujeme uzdravení, a naprosto důvěřovat, že Ježíš po našem uzdravení touží.

     Prorok Izajáš nás k tomu povzbuzuje v prvním čtení, právě když nás ohrožuje pokušení malomyslnosti: "Vzmužte se, nebojte se! On sám přijde a spasí vás! " Bůh chce naši spásu, náš plný život; právě tak, jak to sugestivními obrazy popisuje první čtení. Možná nás uzdravuje způsobem, jemuž nerozumíme a který nám působí bolest, ale na konci celého procesu poznáme, že opravdu vedl k uzdravení. Pokud léčba trvá, můžeme mít dojem, že kráčíme v temnotě; ale až skončí, zpětným pohledem můžeme říci Dobře všechno udělal.