25. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Mdr 2, 12a. 17-20

Čtení z knihy Moudrosti.

Bezbožníci řekli:"Číhejme na spravedlivého, podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí.
   Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda nalezne ochranu, jak říká."

Žl 54 (53), 3-4. 5. 6+8 Odp.: 6b
Odp.: Pán mě udržuje naživu.

Bože, zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo! Bože, slyš moji modlitbu, popřej sluchu slovům mých úst!
Odp.
Neboť povstali proti mně zpupní lidé, násilníci mi ukládali o život, na Boha nebrali ohled.
Odp.
Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Budu s radostí přinášet oběti, chválit tvé jméno, Hospodine, že je dobré.
Odp.




2. ČTENÍ Jak 3, 16-4, 3

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Milovaní!
   Kde vládne nevraživost a sobeckost, tam je zmatek a kde jaká špatnost. Moudrost shora je však především čistá, dále pokojná, shovívavá, poddajná, plná milosrdenství a dobrých skutků, ne obojetná ani pokrytecká. Ti, kdo usilují o pokoj, rozsévají v pokoji semeno, jehož plodem je spravedlnost.
   Z čeho vznikají války, z čeho boje mezi vámi? Jen z vašich žádostí, které bojují ve vašich údech. Žádáte, ale nemáte; zabíjíte a nenávidíte, a přesto nemůžete dosáhnout ničeho; bojujete a válčíte, ale nic nemáte, protože neprosíte. Prosíte, a nic nedostáváte, protože prosíte špatně: chcete to potom rozplýtvat na své rozkoše.

EVANGELIUM Mk 9, 30-37

 Slova svatého evangelia podle Marka.

   Ježíš a jeho učedníci sestoupili s hory a procházeli Galilejí, ale on nechtěl, aby o tom někdo věděl. Poučoval totiž své učedníky a říkal jim: "Syn člověka bude vydán lidem do rukou, a zabijí ho, ale za tři dni po své smrti vstane." Oni však té řeči nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
   Potom přišli do Kafarnaa. Když byl v domě, zeptal se jich: "O čem jste cestou rozmlouvali?" Oni mlčeli, protože cestou mezi sebou rozmlouvali o tom, kdo z nich je největší.
   (Ježíš) se posadil, zavolal si svých Dvanáct a řekl jim: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."
   Pak vzal dítě, postavil ho před ně, objal ho a řekl jim: "Kdo přijme jedno z takových dětí kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, nepřijímá mne, ale toho, který mě poslal."

____________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti, 

Líbí se vám se srovnávat s druhými, třeba jestli jste lepší ve škole, nebo jestli v tělocviku uběhnete rychleji sto metrů? Nic proti tomu, pomáhá nám to, abychom na sobě pracovali, učili se, nebo trénovali, a to je dobře. Ale neměli bychom zapomenout na to, co nám dneska Pán Ježíš říká v evangeliu: druhého člověka nemáme vidět hlavně jako někoho, nad kým musím vyhrát, ale jako bratra a sestru, které mám mít rád. 

 

Milí bratři a sestry,

   Učedníci, kteří jsou v dnešním evangeliu s Ježíšem na cestě Galilejí, nerozumějí Ježíšově řeči o jeho smrti a vzkříšení, a bojí se ho zeptat. A v dalších verších se ukazuje, proč tomu tak je: mají plnou hlavu toho, kdo z nich je asi největší. 

Dvanáct učedníků, prvotní společenství shromážděné kolem Ježíše, v tuto chvíli přemýšlí ještě zcela lidsky, jejich mysl je neproměněná. Jsou do jisté míry obrazem dnešní společnosti, která hodně staví na soutěžení a výkonu; a v níž vládne přesvědčení, že druhý člověk není hlavně a především bratr nebo sestra, ale konkurent, nad kterým je nutné legálními prostředky zvítězit a být lepší než on - a tak získat víc peněz, popularity, nebo aspoň liků a followerů na sociálních sítích. A když takhle přemýšlíme a žijeme v takové atmosféře, není divu, že nám Kristova zvěst o hodnotě sebeoběti z lásky přestává dávat smysl. Podobně jako Dvanáct jí nedokážeme porozumět, a ani o ní raději nechceme moc přemýšlet, podobně jako učedníci, kteří se báli zeptat. Nebo jsme jako Petr z evangelia minulé neděle, který se snaží Ježíšovi takovou bláhovou myšlenku rozmluvit: Bůh uchovej, Pane, to se Ti nikdy nestane

Ježíš si však vybral právě těchto Dvanáct; nehledal si někoho, kdo by byl - třeba svou povahou - menší egoista a soutěživec. To, že jeho učedníci takto smýšlí, Ježíše neodradí; zároveň však chce postupně svým Slovem proměnit jejich mysl a srdce, jejich kolektivní vědomí, aby vytvořili společenství postavené na úplně jiných základech.

Evangelium podle Lukáše zasazuje tento spor apoštolů o to, kdo je asi největší do rámce Poslední večeře: svým učedníkům tam Ježíš říká: „Králové vládnou svým národům, a kdo mají nad nimi moc, dávají si říkat dobrodinci. U vás však ať to tak není! Ale kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je představený, ať je jako ten, kdo druhým slouží. A v evangeliu dnešní neděle zase: "Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech."  A pak, aby svá slova doplnil viditelným znamením, staví do středu dítě, asi ještě malé, které nemá potřebu s někým soutěžit a srovnávat se. A slova o přijetí takového dítěte mohou znamenat také, že máme přijmout naše ‚vnitřní dítě‘, tu část našeho já, která se nejvíc projevovala právě tehdy, když jsme sami byli malé děti - a která pak byla skrytá pod příkrovem potřeby vyniknout a být lepší než ostatní.

Komu se to podaří, zároveň přijímá Krista; má jeho smýšlení, noús Christí, o které se píše v listě Filipanům. A tím vstupuje, již zde a nyní, do jeho království lásky, do společenství bratří a sester.