22. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Dt 4, 1-2. 6-8

Čtení z páté knihy Mojžíšovy

   Mojžíš řekl lidu toto:
   "Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. Nic nepřidáte k tomu, co vám přikazuji, a nic z toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji.
   Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v očích národů moudří a rozumní: uslyší o všech těchto nařízeních a řeknou: Skutečně, moudrý a rozumný je tento velký národ! Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji."



Žl 15 (14), 2-3a. 3b-4. 5bc Odp.: 1a
Odp.: Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, upřímně smýšlí ve svém srdci, svým jazykem nepomlouvá.
Odp.
Nečiní příkoří svému bližnímu, netupí svého souseda. Nešlechetným člověkem pohrdá, ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Odp.
Kdo nelichvaří svými penězi a nebere úplatky proti nevinnému. Kdo takto jedná, nikdy nezakolísá!
Odp.



2. ČTENÍ Jak 1, 17-18. 21b-22. 27

Čtení z listu svatého apoštola Jakuba.

Bratři moji nejmilejší!
   Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel, u něhož není změna ani ztemnění, jaké je působeno (u hvězd) otáčením. On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. To slovo však musíte uvádět ve skutek, a ne abyste ho jenom poslouchali. To byste klamali sami sebe.
   Zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem a Otcem je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni a uchovat se neposkvrněný od světa.



EVANGELIUM Mk 7, 1-8. 14-15. 21-23

Slova svatého evangelia podle Marka.

   Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni Židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; po návratu z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou, a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů a měděných nádob.
   Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: "Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?"
   Odpověděl jim: "Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izajáš, jak je psáno: 'Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského."
   Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: "Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, opovážlivost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje."

_______________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Milé děti,

To, co jsme dnes slyšeli v evangeliu, rozhodně neznamená, že byste si měly přestat mýt ruce před jídlem! Farizeové to totiž nedělali kvůli očištění od bakterií a virů - protože oni ještě nevěděli, že něco takového existuje. Dělali to, protože to bylo napsáno v Mojžíšově zákoně a oni si mysleli, že když to budou dokonale dodržovat, tak budou v Božích očích dobří. Jenže Ježíš jim říká, že na tom vlastně nezáleží – záleží na tom, co máme uvnitř, v srdci.

Milí bratři a sestry,

Dnešní evangelium je do jisté míry shrnutí a vyústění úryvků z 23. kapitoly evangelia podle Matouše, které se četly ve všedních dnech minulého týdne. Ježíš v nich velmi rezolutně a nevybíravě odsuzuje pokrytectví farizeů; asi nejsilnější je v tomto smyslu přirovnání k obíleným hrobům, které navenek vypadají hezky, ale uvnitř jsou plné nečistoty. Připomíná se nám tím, že podstatné nejsou vnější skutky zbožnosti, ale to, co je uvnitř, v srdci člověka. To vnitřní, nikoli to vnější, nás může učinit svatými – nebo nás naopak poskvrnit, tak jak to Ježíš říká v závěru dnešního evangelia.

Ježíš vyjmenovává jednotlivé skutečnosti, které vycházejí z nitra a člověka poskvrňují. A my si musíme přiznat, že ten seznam by mohl být mnohem delší, a že by se v něčem z toho mohl najít každý z nás. Každý máme své démony, své temné hlubiny, své slabosti a svá zranění; to, co je v našem srdci a o čem moc dobře víme, že nás to opravdu poskvrňuje. Ve starozákonním smyslu znamenalo poskvrnění kultickou nečistotu, která vylučovala ze společenství s Bohem a s druhými lidmi - člověk se musel nejprve podle Mojžíšova zákona obřadně očistit, aby se mohl vrátit před Boží tvář a do společenství svého lidu. A ve smyslu, ve kterém toto slovo používá v dnešním evangeliu Pán, je tomu právě tak: každý náš hřích nám brání v plném společenství s Bohem a s druhými, vlastně nás vrhá do větší či menší samoty.

Ale právě proto bychom si mohli říci, že vlastně musíme všichni žít trochu jako farizeové, že nemůžeme být radikálně upřímní a že musíme vždycky trochu hrát svou roli. Nemůžeme prostě naše srdce jen tak odhalit před druhými, protože by se možná všichni zhrozili a pohoršili, a nikdo by nás nemiloval.

A podobně se můžeme stydět i před Bohem; naše křesťanství má na nás přece morální nárok, vždyť žijeme v Boží milosti a máme před sebou ideál svatosti – jenomže ho, zdá se, stále nedokážeme naplňovat, naše vnitřní temnoty nejsou dost prozářeny světlem Boží lásky. Snažíme se, ale pořád to nějak nejde.

Jenomže náš Bůh se stal člověkem, aby na sebe vzal hřích světa – všechen, i ten náš vlastní. Je těžké opravdu uvěřit a přijmout, že On nás miluje takové, jací jsme, i s našimi hříchy a slabostmi; snad proto, že asi nemáme podobnou zkušenost na úrovni mezilidských vztahů. Ano, to špatné a temné, co je v našem srdci, nás poskvrňuje – ale jen dokud to Pánu upřímně neodevzdáme, úplně všechno, i to nejhorší. A tím se úplně mění znaménko, tma je proměněná ve světlo.