21. neděle v mezidobí B 2021

1. ČTENÍ Joz 24, 1-2a. 15-17. 18b

Čtení z knihy Jozue.

   Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: "Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu! "
   Lid odpověděl: "Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!"



Žl 34 (33), 2-3. 16-17. 18-19. 20-21. 22-23 Odp.: 9a
Odp.: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Hospodinovy oči hledí na spravedlivé, k jejich volání se kloní jeho sluch. Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně.
Odp.
Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně. Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuj.
Odp.
Spravedlivý mívá mnoho soužení, Hospodin však ho ze všech vyprostí. Chrání všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebude zlomena.
Odp.
Zloba uštve bezbožníka k smrti, kdo nenávidí spravedlivého, budou potrestáni. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.
Odp.



2. ČTENÍ Ef 5, 21-32

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.

Bratři a sestry!
   Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy ať jsou podřízeny svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako Kristus je hlavou církve, sám spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.
   Muži, každý z vás ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil vodou a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady.
   Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale naopak: dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus jedná s církví, protože jsme údy jeho těla. 'Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce, a ze dvou se stane jen jeden člověk.' Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.



EVANGELIUM Jan 6, 60-69

Slova svatého evangelia podle Jana.

 Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: "To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?"
   Ježíš věděl sám od sebe, že jeho učedníci na to reptají, a proto jim řekl: "Nad tím se pohoršujete? Co teprve, až uvidíte Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. Ale jsou mezi vámi někteří, kdo nevěří." Ježíš totiž věděl od začátku, kdo jsou ti, kdo nevěří, a kdo je ten, který ho zradí.
   A dodal: "Proto jsem vám říkal, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce."
   Proto mnoho z jeho učedníků odešlo a už s ním nechodili. Ježíš tedy řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?"
   Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý."

___________________________________________________________________

Slůvko pro děti:

Ježíš se ptá svých dvanácti nejbližších učedníků, jestli chtějí udělat totéž, jako někteří jiní učedníci; jestli chtějí Ježíše opustit a jít někam jinam. Ale učedníci už s Ježíšem hodně zažili, dobře ho poznali a viděli, co všechno konal. A tak už dobře věděli, že to nejlepší, co mohou udělat, je zůstat s Ním.

 

Milí bratři a sestry,

Jak v prvním čtení, tak v evangeliu se popisuje situace, v níž se stojí před rozhodnutím: Jozue svolává celý Boží lid do samařského Sichemu a říká, aby si vyvolil, zda chce sloužit Hospodinu, nebo nějakému jinému bohu či bohům. Přitom vůbec není řečeno, že by Izraelity nějak nutil nebo jim hrozil, že je Bůh za odpadnutí potrestá. Říká pouze, že on sám a jeho rodina zůstanou Hospodinu věrní.

    Odpověď lidu je úplně jednoznačná; všichni chtějí dále sloužit Hospodinu, protože ve svém příběhu zakusili Jeho blízkost, vedení a lásku. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli.

    V evangeliu jde vlastně o totéž. Někteří z Ježíšových učedníků neunesou radikálnost jeho kázání; říkají, že je to tvrdá řeč. Proto jej mnoho učedníků nakonec opustí a již s ním nechodí. Pán se tedy obrací ke svým Dvanácti: k těm nejbližším, k těm, kteří jej nejlépe poznali. A vybízí je také, aby si vybrali cestu: I vy chcete odejít? Zřejmě – z textu to není patrné – to říká bez výčitky, a jistě bez jakékoli hrozby typu Když mne opustíte, zahynete. Dává svým Dvanácti skutečnou svobodu, skutečnou možnost volby být buď s ním nebo bez něj. Šimon Petr na tuto otázku odpovídá za všech Dvanáct: "Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Boží Svatý."

    Dvanáct učedníků není donuceno, aby zůstali; mají svobodu jít kamkoli. Oni ale chtějí celým srdcem a celou duší zůstat s Ježíšem. Ví, ž u něj je dobře, poznali to na vlastní kůži, ve vlastním příběhu. Vnitřně, ve svém srdci vědí, že jinde by nebyli šťastní, že jinde by nezískali věčný život.

    Téma dnešních čtení se tedy bytostně týká něčeho, co by šlo nazvat šancí dnešní doby. Často možná žehráme na to, jak je naše společnost odkřesťanštěná, jak jsou obecně ohroženy a nerespektovány takzvané ‚tradiční‘ nebo ‚křesťanské‘ hodnoty. Jenže přitom nevidíme, s jakou mírou svobody a autenticity se můžeme ke Kristu přihlásit a jak silné toto naše svědectví může být. Nemusíme být dnes křesťany proto, že je křesťanů většina; ani proto, že by se na nás někdo díval skrz prsty, že jimi nejsme. Ba naopak – když se ke své víře přiznáme, zpravidla nás nikdo nepochválí; možná se spíš hned vytasí se skandály církve nebo s tím, kolik bylo během dějin ve jménu víry spácháno násilí a omezování lidské svobody. Můžeme a máme být křesťany proto, že známe Boží moc a lásku, zjevenou v našich životech. Že jsme i my poznali, že On má slova věčného života. Můžeme odejít, ale nikam jinam bychom nešli, protože s Ježíšem je nám dobře, jsme s Ním šťastní.