2. neděle postní A 2020

1. ČTENÍ Gn 12,1-4a

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Hospodin řekl Abrámovi:
   "Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání. Požehnám těm, kdo ti budou žehnat, a prokleji ty, kdo tě budou proklínat. V tobě budou požehnána všechna pokolení země."
   Abrám se vydal na cestu, jak mu řekl Hospodin.

Žl 33 (32), 4-5. 18-19. 20+22 Odp: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine; tvé milosrdenství.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Tim 1,8b-10

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.

Milovaný! Bůh ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním, a to ne pro naše skutky, ale z vlastního rozhodnutí a pro milost, kterou nám dal v Kristu Ježíši před dávnými věky. Ale to se projevilo teprve nyní, když přišel náš spasitel Kristus Ježíš. On zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu.

EVANGELIUM Mt 17,1-9

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo. A hle - ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
   Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: "Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi."
   Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle - z oblaku se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!" Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
   Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: "Vstaňte, nebojte se!" Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše. Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: "Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých."

(Místo slůvka pro děti bude druhá část povídání o bl. Restitutě Kafkové)

Milí bratři a sestry,

Hlavní téma dnešních čtení bychom mohli najít shrnuto v první větě druhého čtení, ve kterém svatý Pavel povzbuzuje Timoteje: Bůh Ti dej sílu, abys nesl jako já obtíže spojené s hlásáním evangelia. Dnešní Boží slovo nám dodává odvahu v obtížích, které s sebou přináší nejen hlásání evangelia, ale každá poctivě prožívaná křesťanská existence, nejen dnes, ale v každé době. Každý z nás je v pozici Abraháma z prvního čtení, který se vydává na cestu. Obrácení, přijetí Boží vůle do vlastního života znamená zároveň směřovat více či méně do neznáma, pouze v holé důvěře, že Bůh je se mnou v každé situaci, neopustí mne a ve své lásce chce pro mne nakonec jen dobro. Tento krok jsme sice někdy ve svém životě každý už vědomě učinili;  musíme jej ale stále obnovovat, stále se k němu vracet a také stále hledět na svůj život a ptát se, zda jsme na správné cestě, která vede do Božího království, nebo na nějaké jiné. A tak stále znovu konáme krok do neznáma, ven z našich pohodlných, leč jen zdánlivých jistot. To s sebou však přináší vždy úzkost a pokušení se do oněch námi zkonstruovaných jistot vracet, protože na první pohled vypadají mnohem konkrétněji, příjemněji a bezpečněji než ona základní jistota Božího příslibu pro náš život.

Svatý Pavel na této cestě povzbuzuje Timoteje, a to už oslovením: Milovaný! A pak připomenutím toho, co Bůh pro nás už učinil a co bude činit stále, pro naši spásu. On nás spasil a povolal svým svatým povoláním. Chce tedy Timoteovi znovu připomenout Boží přízeň a Boží vedení, která se už mnohokrát v jeho životě projevila a vždy znovu projeví, protože Bůh je věrný.

V evangeliu poté podobným způsobem, nejen skrze slova, ale skrze zážitek, povzbuzuje své učedníky sám Ježíš. Ve všech třech synoptických evangeliích se Ježíšovo proměnění na hoře vyskytuje hned poté, co se Ježíš vydává s učedníky na cestu do Jeruzaléma a co poprvé předpovídá své utrpením a smrt. Dalo by se říci, že Petra, Jakuba a Jana chystá na hoře Tábor na Getsemany a horu Golgotu - aby je jeho ponížení, bezmoc a utrpení nezlomilo a nepřipravilo je úplně o naději, že On je skutečně Mesiáš. Ježíš i nám dnes, skrze evangelium znovu říká: Vstaňte, nebojte se! Gesto povstání předchází vydání se na cestu. Jako by Ježíš říkal:  Nebojte se prožít postní dobu opravdovým obrácením a návratem na mou cestu. Nebojte se budoucnosti, ať už bude jakákoli. Nebojte se, protože Syn člověka byl vzkříšen z mrtvých.