středa 25. března 2020


Slavnost Zvěstování Páně 2020

Dokud nebude znovu možné slavit nedělní Eucharistii ve farním společenství, budu zde publikovat krátká zamyšlení nad evangeliem dané neděle/slavnosti


 EVANGELIUM Lk 1, 26 - 38 

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

     Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria.
    Anděl k ní vešel a řekl: "Bud' zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce."
    Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného."  
    Maria řekla: "Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.
________________________________________________________________________________
   
    První Mariina reakce na andělskou návštěvu je úlek, a to ne ledajaký. V řeckém originále je sloveso diatarassomai, které znamená zmatek, nepříjemné překvapení; situaci, kdy nás náhle potká cosi, čím jsme zaskočeni, nemáme s tím žádnou předchozí zkušenost a nevíme si s tím absolutně rady.  Myslím, že jsme se v tomhle smyslu kolektivně ulekli právě v minulých dnech, kdy jsme zakusili křehkost naší civilizace a ztratili jsme domýšlivý pocit, že máme všechno pod kontrolou. A možná, podobně jako Matka Boží, také přemýšlíme, co to má znamenat.
    Jenže to je naštěstí jen začátek příběhu. V tuto chvíli se potřebujeme více než jindy zaměřit na jeho pokračování. První, co Maria od Gabriela slyší je Neboj se - řecky Mé fobú. Náš počáteční zmatek by se mohl skutečně proměnit ve fobii, ve strach, který by nás paralyzoval. Proto je zejména a v první řadě třeba se nebát.
     Pak anděl opakuje to, co již bylo obsaženo v úvodním pozdravu: ‚Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. A pak dává zaslíbení: Počneš a porodíš syna, a dáš mu jméno Ježíš. Když se snažíme rozjímat toto Slovo, je přitom dobré si připomenout, že Ježíšovo jméno - hebrejsky Jehošúa  - znamená Bůh zachraňuje.
     Do naší situace to může znamenat: Člověče, neboj se, Bůh tě má rád. Jakkoli nás události dnešních dní jistě vyzývají k obrácení a k nápravě života, rozhodně nejsou žádným trestem. Bůh netrestá, Bůh zachraňuje. Nevracejme se už, my křesťané, ke starozákonním obrazům rozzuřeného nebeského absolutního monarchy, když pravou podobu Otce vidíme v Ježíši. A jako se v Marii počalo Slovo, které se stalo tělem, mohou být i tyto naše přelomové dny začátkem něčeho dobrého a krásného. Ježíš se i skrze ně může nově narodit: v našich srdcích; v církvi, která třeba bude mít trochu jinou podobu; i v celém světě.

Žádné komentáře:

Okomentovat